lamps

V dnešní době už tak trochu nedocenitelný film. Nelítostný, ale sympatický hlavní hrdina, který si jde vyřídit účty, mocný zločinecký syndikát od velkého bosse až po mladého usmrkaného potížistu, třetí osoba v pozadí, u které není jisté, na čí straně stojí, a dokonce i smysluplný motiv, který udává celému dějovému konceptu i jistý nezaměnitelný punc přesvědčivosti a empatie - to vše navíc zabaleno do opojného hávu devadesátkových akčňáků od Johna Woo a okořeněno moderní hyperstylovou akcí zasazenou do pochmurných barev a originálních lokací luxusního mafiánského hotelu. Keanu Reeves je ok, ale Denzel Washington by zde byl teprve boží, a Michael Nyqvist už by měl hrát jenom podobné mafiánské hlavouny se smyslem pro humor a ironii, kteří se neštítí jít na smrt v hustém dešti a s úsměvem na rtech po boku svých bývalých spojenců. Parádní a čistokrevná akční jízda, rozhodně mnohem lepší než nudný a chytře se tvářící Equalizer... 80%

Komorní thriller, jehož největší devízou je dokonalé herectví hlavního představitele - takhle nečitelný, temný charakter jdoucí i bez střelných zbraní chladnokrevně za svým jsme tu neměli už dlouho a společně s temnou atmosférou nočního, zločinem prolezlého L.A. posouvá především v závěru emocionální prožitek z příběhu na úroveň toho nejlepšího, co jsme mohli roku 2014 vidět. V konečném součtu film působí spíše jako malé intro do choré duše posedlého kariéristy a nijak moc se nesnaží provázat jeho nemorální jednání s jindy tak protlačovanou trestní spravedlností (závěr už vypadá skoro jako óda na investigativní "slídilství"), ale to už mu na kvalitě vůbec neubírá. 80%

Sci-fi příběh plný časových paradoxů, jehož suverénním vrcholem je první polovina ve znamení retrospektivního vyprávění o jednom neobyčejném lidském osudu. Kdyby byl celý film natolik strhující a atmosférický jako tato úvodní pasáž, která mi jen krásně sladěnými záběry na obličeje obou diskutujících hrdinů způsobovala příjemné mrazení, jednalo by se o absolutní a dosud nevídanou pecku. Jenže posledních třicet minut mi nejenže až příliš zamotalo všemi časovými posuny hlavu, ale také zcela narušilo dosavadní harmonii vyprávění, díky níž jsem doposud neskrývaně chrochtal blahem. Jakoby odvážní Spierigové chtěli sdělit strašně moc, ale zatímco v úvodu jsem jim to žral a věřil, v závěru jsem skoro neposlouchal.... Velká škoda. 70%

Neodolatelný severský humor opět po delší době udeřil s plnou intenzitou. Přestože je celý příběh, postaven v nemalé míře na vypravěčské bázi Forresta Gumpa, daleko více crazy a několik důležitých postav 20. století zesměšňuje takovým stylem, že úroveň nadsázky se zdá být bez limitů, vše od dialogů až po vývoj hlavní natvrdlé postavy působí naprosto přirozeně, humor neustále překvapuje a scénáři se hlavně dokonale daří skloubit obě dějové roviny do vysoce originálního a osobitého celku. Nečekejte hluboké myšlenky, morální poučení a už vůbec ne věrohodný obraz novodobých dějin, chtějte se pouze zasmát a odreagovat nad filmem tak bláznivým, ale zároveň tak krásným a jedinečným.... A co teprve kniha. :) 85%

Mafiáni se stali legendou po právu. Scorsese nám ukazuje tehdejší zločinecké poměry bez zbytečných příkras, věrohodně, za vydatné pomoci typologicky perfektně obsazených herců a rozmanitého soundtracku, buduje dobovou atmosféru a pomáhá nám takřka dokonale porozumět specifické nátuře členů i vnějších stoupenců italské mafie. To vše pochopitelně zabaleno do formálního mistrovství, díky němuž nemá divák sebemenší možnost, aby třeba vinou vlastní chvilkové nepozornosti vypadl z perfektně sladěného rytmu, který dirigent Scorsese zkušeně diktuje prostřednictvím zmíněného soundtracku (kvůli hudbě bych chtěl tu doby tak moc zažít :), famózních herců (ústřední dvojice válí, Pesci nasazuje korunu) a skvělého scénáře, který staví hlavního hrdinu do konfliktu nejprve s morálkou (jeho otec), poté s rodinným životem a nakonec i proti svým, přičemž nepřestává gradovat a uchvacovat svou psychologickou věrohodností.. A zároveň je to soustavně nesmírně vtipné a vynalézavé (stop-motion, kterým se později inspiroval například Steven Soderbergh; chvílemi až groteskní, ale vždy relevantní násilí; cool kamerové jízdy v interiérech, přesouvání pozice vypravěče podporující komplexní vývoj příběhu). Casino mám sice radši, ale už Goodfellas se k dokonalosti drze a suverénně přibližují. 90%

Nevím ještě, zda bychom se s ohledem na budoucí trendy měli radovat či spíše smutnit z toho, jak se po dlouhou dobu nedotknutelná filmová nátura Velké Británie čím dál výrazněji mísí s hollywoodským entuziasmem, ale pokud by byl výsledek vždy alespoň z poloviny tak nonšalantní v přesně odměřených hereckých výkonech a zároveň ďábelský v neodolatelně zábavné akci jako v případě Kingsmanna, není se absolutně čeho obávat. Matthew Vaughn ví moc dobře, co dělá, ví, kam chce diváka dostat, a celý příběh i se všemi vtipy má vystavěn tak, aby vyhověl jak té části publika, která očekává čistokrevnou parodii na formálně rozmanitou, ale pouze britskými studii zaštítěnou kariéru jistého Jamese Bonda (Colin Firth v dokonale padnoucím obleku a v karate-póze by ostatně mohl Daniela Craiga ve slavné roli z fleku vystřídat), tak i té zbývající části, která lační po šílených a zároveň nadsazených nejen detailech a jednotlivých akčních pasáží, ale i celém konceptu zločineckého spiknutí, jehož hlavoun je prachatý negr se slabostí pro hamburgery, který nejde pro fuck daleko (a je to samozřejmě Američan - konkrétně ten, který hraje negra snad všude)... A všechno to náramně dobře funguje, první polovina pravda nepřináší nic nového a originalita stagnuje, ale závěr korunovaný suverénně nejvtipnější likvidací padouchů od dob Hot Fuzz za zvuků Give It Up od KC&Sunshine Band mě přivedl do stavu hotové divácké extáze. Kromě Firtha a Jacksona pak palce nahoru i pro sympatického Egertona a Marka Stronga, který jakoby zde z oka vypadl Stanley Tuccimu.. A samozřejmě ten největší pro Matthew Vaughna... 80%

Nevím, co jsem udělal špatně... Je tu Stellan Skarsgard, který si nejprve rozmyslí zastřelit sám sebe, aby následně zastřelil půlku norské mafie, Bruno Ganz jako papaláš albánské mafie a jako bonus jednoduchý a přímočarý příběh v přitažlivém a neokoukaném prostředí, který sliboval nejen lavinu mrtvol, ale i příval trefného černého humoru. Což o to, Skarsgard nemá chybu a prostředí je využito dokonale a pan kameraman si s ním nadmíru dobře rozumí, ale jednoduchost příběhu dosáhla bohužel tak drtivého rázu, že by musel být scénář odshora až dolů zavalen vtipy či odkazy na slavné gangsterky, abychom mu vše odpustili coby zdařilé parodii. To ale nelze, protože s výjimkou několika okamžiků, kdy se mi koutky úst mírně zachvěly, a jednoho momentu, který mě skutečně rozesmál, humor zoufale absentuje a mnoho dějových "zvratů", které bychom v komedii tolerovaly, zde působí vyloženě rušivě a hloupě. Pro mě promarněný potenciál, formálně natolik zajímavý a herecky brilantní snímek mohl dopadnout daleko lépe.. 60%

Film na stejné bázi jako jeho hlavní představitelka - na pohled krásný, citlivý a inteligentní, ale uvnitř chladný a nepříliš zajímavý. Na jednu stranu je obdivuhodné, že pravým emocionálním i dějovým vrcholem filmu jsou civilní rozhovory mezi Gleesonem a roboticí Vikander, na druhou stranu je smutné, že vše okolo včetně tajuplné Isaacovy postavy a jejích motivací působí tak nepřesvědčivě ve své neschopnosti vzbudit jakýmkoli nečekaným zvratem či neotřelým formálním nápadem výraznější divácký zájem. Film si krásně plyne, dva vědecké subjekty pokládají více otázek než odpovědí a rozuzlení je sice kvalitní a skvěle odráží veškeré napětí, které se mezi hlavními aktéry v průběhu děje vytvoří, ale z letargie nastavené již přehnaně intelektuálním konverzačním námětem příliš vytrhnout nedokáže. Přesto poměrně zajímavá perlička v truhlici se štítkem "komorní poctivá sci-fi". 70%

Nebudu nikomu tvrdit, že mě létající automobily, nerozbitné tělesné schránky nebo těžkej badass Jason Statham nebavili, protože bych lhal. Já se totiž bavil takovou měrou, že jindy jasných 5* plně doceňujících akční podívanou, která je královsky ozvučena, nasnímána i gradována, se proměnilo v trochu nejapný vtip za tři hvězdy, kde se vše obrací proti vypravěči a vnímavý divák znalý zákonů fyziky a omezených lidských schopností postupně spíše ocení každou chvilku, kdy se nemusí vyprávěnému hlasitě a nepřetržitě smát. Nemluvě o tom, že pointa za moc nestojí.... Řečeno jinak, akce dokáže bavit, ale hlavně nechtěně rozesmát, scénář je slaboučký, připomínající akční videohru, kde je každý další level doprovázen změnou lokace a novou formou boje proti hlavnímu nepříteli, a pokud se za filmem ohlédneme zpět, tak kromě dojemné závěrečné rozlučky s Paulem Walkerem uvidíme jen nekompaktní sled výbuchů a šílených kaskadérských (nebo spíše digitálních) akčních scén. Díky bohu za vskutku boží herce, kteří k této sérií zkrátka patří, patřili (R.I.P.) a vždy patřit budou... 65%

Myslíte si, že jsme opravdu úplně blbí?.. Samozřejmě, v mnoha případech skutečně jsme a k filmovému uspokojení nám stačí hodně málo (v mém případe třeba zelený Jim Carrey, za což se trochu stydím:), ale servírovat s rozpočtem přes sto milionů dolarů a se skupinkou snad nejpopulárnějších herců současnosti masovému publiku film fungující čistě na bázi "podnět (tedy smršť vizuálních efektů, otravných motivů o hrozbě pro celý svět a sem tam nějakého situačního humoru) - receptor (blbec, většinou po boku s přítelkyní, která je v tom nevinně, jelikož pouze ustavičně slintá nad pohledy a muskulaturou pánů Thora a Iron Mana) - efektor (proces vyprázdnění peněženky blbce na úkor filmu) - reakce (obří výdělek a natočení pokračování), to je zkrátka už neodpustitelné. Navíc s nejhloupějším záporákem a nejnudnější závěrečnou akcí v dějinách Marvelu. K dobru lze druhým Avengers připsat pouze sympatické herce, z nichž ale mnozí na úkor jejich početnosti nedostávají moc prostoru, stále dobrou úroveň humoru a jistě unikátní zapracování celého příběhu do toho nadějně rozjetého marvelovského vláčku. Až ten jednou dojede do konečné stanice, možná se i tohle dílo a jeho troška do mlýna plně docení. Do té doby se ale jedná jednoznačně o film hodný zapomnění..