lamps

Strašně bych toužil zhlédnout tu Kubrickovu verzi legendární Lolity, která nemusela ustupovat přehnaně úzkostné iniciativě cenzorů a plně by odrážela Stanleyho obrazovou genialitu. Ovšem i tak, sestřiháno k nepoznání, nabízí toto zpracování Nabokovova mistrovského postmoderního románu tolik filmové krásy, hutné erotické atmosféry, úchvatně stylizovaných záběrů a chytře napsaných dialogů, že nelze ani náznakem mluvit o "slabém" Kubrickovi. Scény, které se zdají býti vleklými a nadbytečnými, jsou ve skutečnosti nesmírně rafinovaně promyšlené a obsahově i atmosféricky dokonale zapadají do unikátní filmové skládačky, která postupně, tu tragicky, tu s nevinným ironickým úšklebkem, odkrývá společensky nepřípustné motivy a která také zcela přirozeně stmeluje několik různých žánrů, kriminálním filmem-noir počínaje a dobrodružnou road-movie konče. Nad vším pak zcela vyčnívají excelentní James Mason, jehož vyčerpávající kreace citově posedlého pedofila je zcela určující pro emocionální stránku filmu, a veledůležitá postava hereckého velikána Petera Sellerse, jehož svérázné řečnické výstupy patří k absolutním vrcholům příběhu. Kubrickova Lolita je ve výsledku spíše velmi komorní odyseou do útrob prapodivného, duševní chorobou rozpolceného charakteru, která nemá takový myšlenkový rozsah jako obsáhlá kniha a nesleduje se vždy úplně jednoduše, ale její uměleckou hodnotu a formální vytříbenost už jí nikdo neodpáře.. 85%

Netřeba psát o tom, kterak Ghoul vyniká v rámci české hororové tvorby, neboť v tomto ohledu takřka nemá v čem vynikat. Jákl se projevil coby moderní světový tvůrce, který má nakoukáno, má přehled o tom, co diváky ve strašidelném žánru nejvíce přitahuje, a který především dokáže zrealizovat i všechny protřelé hororové motivy na takové úrovni, že výsledek zastiňuje velkou většinu dražších a ambicióznějších, ale velmi podobných pseudodokumentárních hororů. Svižná, scénáristicky nápaditá (výborné lekačky), skvěle ozvučená a slušně gradující evropská filmařina, chytře zvýrazňující už tak dusivou atmosféru pomocí mrazivého fenoménu Andreje Čikatila. Úvod se sice dosti táhne, kanibalismus je těžce nevyužit a k postavám si nelze vytvořit natolik silný vztah, aby závěrečná část vtáhla diváka i jinak než jen zásluhou povedené stylizace, ale v rámci mohutné blairwitchovské vlny patří Ghoul rozhodně k těm zajímavějším, řemeslně vyspělejším zástupcům.. 65%

Tak jsem zase jednou, dá se říci neplánovaně a v afektu, zabrouzdal do nevyzpytatelných vod hororového extrémismu, ale ani tahle osobitá brutální řezničina mi nijak nepomohla k tomu, abych si vytvořil k danému filmovému odvětví ucelené názorové stanovisko. A tím odvětvím mám na mysli právě snuff či gore snímky (nemusí se zároveň povinně jednat o found footage), které se snaží evokovat jisté emoce a docílit zpodobnění určité myšlenky na základě mučení a detailně znázorňovaného fyzického trýznění. Důležité je to slovo "snaží", neboť jsem prozatím nenarazil na jediný podobně brutální horor, který by se skrze krev, zvratky a vnitřnosti dokázal dokopat i k nějakému smysluplnému poselství a jehož následná interpretace kamarádovi by se rozšířila i někam mimo prvoplánové pojmy jako "masakr", "hnus" nebo "jatka". A takový je i Řezník, bezcitná přehlídka nepochopitelné lidské krutosti, která se zdá být jediným důležitým motivem filmu, a také asijské hororové exploitation školy, která odkopává nějaký příběh do outu a snaží se dosáhnout věhlasu jen pomocí šokujícího, bohužel skutečně prvoplánového násilí. Hodnotit nebudu, protože podobným věcem, barbarsky prosazujícím pro mnohé nestravitelné obrazové tabu, se zkrátka nedá jen tak přisoudit pár hvězd za účelem vystižení filmařské kvality, ale abych byl upřímný, všem otrlým divákům mohu tohle dílo částečně doporučit. Přeci jenom, každý má trochu jiné filmové buňky, o žaludku ani nemluvě..

Lepší než Kapitán Amerika :)) Příběh Velké šestky není od toho, aby přicházel s novými motivy a novými způsoby, kterak zdevastovat New York, jeho poslání tkví v tom, aby staré motivy chytře zrecykloval, dodal jim vtip a popřípadě také přizpůsobil nejmladšímu publiku. Film je tak plný skrytých či očividných narážek, přímých či lehce upravených citací z hraných komiksových snímků a konečně sympatických postav, kterým se daří perfektně skloubit marvelovské charaktery s čistě disneyovskými ztřeštěnými postavičkami. Vyznění je sice jalové a druhá půlka celkově nedosahuje vtipu a překvapivosti té první, ale stejně se jedná o hodně cool záležitost, rozhodně kvalitnější než druhý Já, padouch.. 80%

Návrat vskutku osobitého rázu, oproti legendární jedničce rozdílný snad jen v tom, že "Blbý" je tentokráte "Blbější" a "Blbější" je nyní "Nejblbější" (jestli mi rozumíte..). Ano, je to nečekaně blbé, ale pouze v tom smyslu, že příběh většinou jen recykluje staré vtipy a situace a jako celek se podobá něčemu, co pod tíhou blížícího se zvonění načmáralo před hodinou na kus papíru osmileté dítě. ALE většina jednotlivých, ať už převzatých či originálních vtipů, si drží obdivuhodnou úroveň a hlavně je jich i na jednu scénu vždy tolik, že pár těch trapných lehce mezi ostatními zapadne. Z Carreyho i Danielse vyzařuje neskutečná živelnost a své postavy si nevídaným způsobem užívají, ale o to víc mě těší fakt, že náhlé záchvaty smíchu nebyly nikdy způsobené jejich pitvořením, nýbrž vždy promyšleným či zkrátka správně ujetým fórem napsaným ve scénáři. Jistě jsem se nechal dost ovlivnit vynikající atmosférou v přeplněném sálu, ale důležité je, že utracených peněz zkrátka a dobře nelituji, takže nad čtvrtou hvězdou jsem se rozmýšlel opravdu dlouho - ta ale přeci jenom pasuje, při vší úctě, k trochu vyspělejší formě zábavy...

Skvělý debut. Celou dobu jsem očekával, jak se příběh vyvrbí, a finální rozuzlení mě svou silou a neočekávaností zarazilo hluboko do sedadla. Malý nenápadný příběh, jehož jednotlivé střípky jsou však nejen v dokonalém souznění s realitou běžného dětského života, ale také jsou natolik působivě natočené, že ruku v ruce se stoprocentně zvládnutou kompozicí scén posouvají celý film takřka na světovou úroveň. Nádherná pocta filmu, rodině, přátelství a Českým Budějovicím, jejichž krásy využil Mádl i paní kameramanka znamenitě... Film v podstatě nedocenitelného charakteru.. :)) 80%

Jestli bylo účelem filmu vystavit ulízlého Pitta do ještě ikoničtějšího světla, než to činil Wolfgang Petersen při dobývání Tróje, pak je úkol splněn. Jestli ale měla mít Železná srdce i nějakou myšlenku nebo historickou hodnotu (kromě urážlivě neoriginálního "Válka je hnus" a "Neházejme Němce do jednoho pytle"), tak Ayer těžce zklamal. Nestárnoucí herecká hvězda i vše kolem ní sice vypadá velice cool a divák se nebude nudit, ovšem momentálně si nedokážu vybavit lepší příklad válečného filmu, který by tak dokonale prezentoval naprosto směšný pohled Američanů na charakter přímého boje i na všeobjímající válečný přínos jejich neohrožených předků. Do kina s popkornem OK, ale za deset let už si zdejší vrcholné scény na blu-ray nikdo pouštět nebude... 65%

Není to stoprocentní žánrová pecka, neboť za prvé schází očividný důvod, proč zuřivě držet palce postavě kladné a proč naopak od srdce nenávidět postavu zápornou, a za druhé se Whiplash absolutně nepodobá žádné doposud natočené "žánrovce". Originál mezi hudebními skvosty, který strhne nikoli příběhem, ale úchvatným propojením symbolických obrazů (detaily očí či paliček, krvácející ruce) se zvukovou stránkou, excelentními výkony herců (Simmonse tímto řadím takřka na úroveň velikánů jako Nicholson nebo Pacino) a bravurně vygradovaným závěrem, který netrvá ani o vteřinu méně nebo více, než by trvat měl. Moc se těším na další zhlédnutí, pátou hvězdičku už jsem hezkých pár měsíců necítil takhle blizoučko..

Brilantní životopisné drama, hezky po britsku decentní ve zveličování ústřední postavy, kterou máme navzdory nepopiratelné genialitě a smutnému fyzickému postižení možnost vnímat coby citlivého, vtipného a láskyplného člověka. A hlavně máme po celé dvě hodiny příležitost naplno pociťovat nesmírnou sílu a upřímnost vztahu, který navzdory menším konfliktům mezi hlavními protagonisty panuje. A Eddie Redmayne si svého Oscara více než zasloužil, neboť podává naprosto úžasný výkon. Podruhé mi sice film, kromě svého formálního mistrovství, asi nic moc nenabídne, ale tohle je zkrátka kvalitní práce, která se musí cenit..

Nějak se mi nepodařilo za celu dobu pochytit smysl toho, co se nám film vlastně snaží sdělit, a už vůbec se mi nedostává pochopení, proč trval přes dvě hodiny. Není to o ničem, námět přece vychází ze skutečné události (doufám že slyšíte tu ironii) a objímá motivy touhy, morálního i sportovního úpadku, bratrské lásky a vraždy, ale stejně je film jako celek strašlivě nesjednocený a jeho myšlenky nejednoznačné, uspořádané vyloženě chaoticky. Ty dvě hodiny sledujeme zarputilého troubu Tatuma a od pohledu narušeného milionáře Carella a s rostoucí netrpělivostí očekáváme, jak se jejich vztah vyvine a jak vyvrcholí, jenže se nestane vlastně nic. Nic z pohledu scénáře, který nedokáže absolutně vygradovat, a nic i z pohledu herců, kteří s výjimkou Ruffala prochází příběhem s neměnným výrazem a nedávají divákovi možnost k žádnému emocionálnímu prožitku. Vznešená, slavnými jmény zaštítěná nuda, kterou už opravdu nechci niky více vidět..