lamps

Marvel vrací úder ....... Marvelu. Už předchozí superhrdinská dobrodružství nesla vydatné náznaky nezkrotné životní pravdy, že s humorem nejdál dojdeš a také nejvíce zaujmeš, ale teprve tahle parta "největších idiotů v celé galaxii" naplno prokázala obří potenciál, jaký v sobě trocha toho parodování sebe sama skrývá. Hláška střídá hlášku, pětice idiotů nemohla být různorodější a sympatičtější a příběh, ačkoli představuje jedno velké klišé o hrozbě pro celou galaxii, je pro hlavní účel filmu, tedy pobavit, více než vhodný. Škoda že některé vtipné momenty působí moc nuceně a tedy nepřesvědčivě, a ohromná škoda poslední desetiminutovky, kde se hlavní padouch, do té doby tak nemilosrdný a vážný, projevil nečekaně jako idiot a nechal se zaskočit hned tím nejvynucenějším vtipem celého filmu. Ale co, volové, my jsme kurva strážci galaxie, jsme vtipní, roztomilí, výřeční, posloucháme osmdesátky a pokud si to s někým rozházíme, pošleme mu "dick message" a všechno bude zase ok. Takže buďme rádi za to, že je máme, a těšme se na pokračování o kačeru Donaldovi, kterému z laboratoře uteče krvelačný vesmírný pes... To bude teprve legrace :D 80%

Tady vidíte, proč mají všechny vrcholné Scorseseho filmy kolem tří hodin. Jasně, je nesmysl srovnávat technické i finanční možnosti českého filmu s tím, co měl vždy k dispozici zmíněný velikán (ještě bych měl zmínit možnosti herecké!), ale ten rozdíl je zkrátka propastný. Příběh kmotra nemá k dispozici marný námět, naopak si může postavit základy v podobě zločinné činnosti hlavního "hrdiny" a následně přidělávat opěrné pilíře objímající jak dva různé politické režimy, tak i snaživou práci policejních vyšetřovatelů, avšak dramaturgie už značně marná je. Ne že by příběh lehce neubíhal, on totiž doslova sviští s větrem o závod, zuřivé prostřihy někde na úrovni Kriminálky anděl oddělují bleskově klidně několik let a než si vůbec stačíme plně uvědomit, jaký parchant ten Vedral vlastně je a jak mocné impérium vybudoval, už čumíme na závěrečné titulky. A to je škoda, protože Nikolaev má řemeslo v malíku, a pokud už si ve scénáři udělal místo pro něco zajímavého, dokázal to i velmi zajímavě natočit. A Příběh kmotra má jistě k dispozici i skvělé herce, jenže ti jsou uvězněni ve svých šablonovitých postavách a nějaký jejich charakterní vývoj v podstatě neexistuje. Nadprůměr to však, v rámci možností, určitě je. Alespoň můžeme vidět, jak to v naší republice vypadá a jací lidé celou politiku vlastně řídí.. 70%

Dospívající dítka jsou pěkná kvítka. Je dobře známým faktem, že někdy v padesátých letech se v mnoha liberálních státech událo cosi (mnoho otřepaných a známých faktorů), kvůli čemu začala být pubertální mysl těžce svévolná a spíše než k rodičům vzhlížela k neohroženým westernovým hrdinům. A je taktéž velmi známou věcí, že Rebel bez příčiny je vrcholem v dané oblasti filmové vlny. Příběh je až podezřele primitivní a při pohledu na samotný scénář by bylo každému s podivem, že se honosí nálepkou kultovních rozměrů, avšak zdání klame. Vše je přesně na svém místě, rebelující puberťáci nepůsobí zdaleka jen jako banda protivných fracků a hlavní myšlenka, tak okatě deklamovaná už v textech distributorů, je nakonec znázorněna natolik chytře a působivě, že zestárnutí způsobené odlišnými generačními návyky filmu rozhodně nehrozí (spíše naopak). A pak je tu ještě James Dean - herec s charakterem Brada Pitta a nadáním Marlona Branda - jehož předčasného odchodu teprve nyní vysoce lituji. On je tím hlavním motorem, který předjel svou dobu a zajistil filmu takový status, jaký drží dodnes. Čest jeho památce. 85%

Lasse Hallström má navrch v jedné věci - i z neúrodného, nevábně vyhlížejícího kusu zeminy dokáže sklidit tak bohatou úrodu, že na jedno posezení nasytí bez velkých výjimek celou diváckou populaci. Já se sice po sklizni necítil zdaleka přesycen - jednoduše proto, že každý fanda dostal pouze omezený příděl originality a tvůrčí improvizace (těžko hledáme motivy, které bychom už mnohokrát nenašli jinde) - avšak z pohledu jakosti a požitkářských dojmů si nemám na co stěžovat. Příjemný, obsahově nenápadný snímek, naplno těžící z Hallströmova vypravěčského cítění, z hereckého supertalentu dvou legend (hlavně Redford je nesmírně přesvědčivý a utáhnul by celý příběh klidně sám) a z přirozené krásy Jennifer Lopez, jejíž výkon navíc tentokrát není nijak marný. Vše sice probíhá a končí podle přesně stanovených osnov, ale znáte to, formální vytříbenost některých filmů se zkrátka vystihuje obtížně - tohle je přesně ten případ.. 80%

Jak je román šíleně zdlouhavý ve své mně nepochopitelné zálibě detailně popisovat interiér každé místnosti, minulost každé vedlejší postavy i myšlenkové pochody hlavního hrdiny, které příběh pramálo posouvají správným směrem, tak film ubíhá přes svou papírově odpuzující stopáž nesmírně hladce, z knihy si citlivě vybírá jen to nejdůležitější a daří se mu úspěšně evokovat přesně ty emoce a dojmy, o něž se bezpochyby snažil i tvůrce předlohy Styron. Přičemž zásadní roli hraje nejen přesná režie, ale hlavně ústřední herecký trojlístek, který předvádí svůj talent v plné parádě a především Kevin Kline si za to precizní znázornění rozporuplnosti a skrývané záludnosti Nathanova charakteru říká o Oscara doslova každou pronesenou větou. Navíc scény z Osvětimi jsou skutečně výborné jak obsahově tak formálně, a přestože patří k vedlejším motivům, zanechají zdaleka nejsilnější dojem. Jedinou výraznější slabinou tak zůstávají lehce prkenné divadelní dialogy - opravdu je potřeba, aby se aktéři nejprve pět vteřin tvářili strašně záhadně, a až poté se pomalu namáhali s odpovědí? Jinak byl ale tenhle film (a kniha bezpochyby také) správnou volbou.. 85%

Neškodná hollywoodská hračička, chytře orientující své omezené ambice do sféry nápaditě dobrodružného rodinného snímku. Okrajově ve stylu Twistera - s horším vizuálem a méně chytlavým akčním drajvem, zato však s neméně sympatickými hrdiny a uvěřitelnějšími hero-scénami, které jsou sice určeny k zábavě u domácího kina a s volume pořádně doprava, ale nesnaží se (snad jen s jednou výjimkou) dělat z diváků blbce (jako to prováděla stejně stará Sopka). Vzhledem ke kvalitám je zdejší hodnocení opravdu hodně zcestné.. 80%

Tahle mega zadnice si získala mé sympatie především tím, že se za žádných okolností nebere vážně a že celý ten úžasný scénář je vystavěn přesně takovým způsobem, aby se v podstatě každou druhou scénou vysmíval všem těm jemu podobným, avšak seriózně pojatým vědeckofantastickým srajdám, kde úřadují šílení rozcuchaní vědci ("Už mám vás vědátorů po krk!") a situaci zachraňují pracovně neúspěšní, ale neohrožení looseři ("Já jsem profesionál!"). Plus správný výběr herců, kteří dokáží být zábavní a jsou parádními karikaturami na zmíněné charakterové archetypy. Jenom mi nejde na mysl, proč v současné době plné vymakaných CGI efektů nejsou tvůrci schopní vyprodukovat gigantického pavouka, který vypadá jako pavouk - kdyby se tohle podařilo, mohl být Big Ass Spider skutečně příjemnou oddechovkou. Bohužel, takhle zůstává jen dobrý úmysl, dobrý humor a hromada otravného směšného vizuálu. 45%

Jestli něco Christopher Nolan opravdu umí, tak určitě strhnout pozornost zásluhou jedinečně vystavěného příběhu, což je právě případ jeho podivuhodného Sledování. Nic nákladného, nic přehnaně ambiciózního a rozhodně ne nic myšlenkově přesyceného, ale i z mála se dá vytěžit hodně a i z toho je možné díky vlastní šikovnosti a pečlivosti vytěžit ještě víc. Samozřejmě, celkovou kvalitou se jedná pouze o nepatrné tvůrčí rozcvičení před obsahově dalece bohatším Mementem, avšak Nolan se hned ve svém debutu projevil jako natolik zručný kameraman, natolik skvělý scénárista s jedinečným citem pro správný timing jednotlivých scén a hlavně natolik výborný režisér, že Sledování si vedle všech Batmanů a Počátků nezaslouží vůbec zatracovat. Ostatně, přesvědčte se sami.. :-) 75%

Líbí se mi, jakým vývojem, formálním i obsahovým, trilogie zatím prochází. Od emocionálního lidského blockbusteru s osobitým autorským příběhem k ponuré postapokalyptické vizi zahalené do temných barev a neodbytného tušení blížícího se konfliktu. Příběh jako celek pravda víceméně šablonovitý a svými jasně vymezenými myšlenkami či hrubě načrtnutými charaktery přístupný i tomu nejméně vnímavému pacientovi Jedličkova ústavu, ale prožitek pramenící z nadpozemského CGI a pozvolného vyostřování zdánlivě kontrolovatelné situace přesto nesmírně vtahující a zásluhou atmosférického náboje tentokrát značně násilnějších akčních scén místy stejně intenzivní (byť v jiném, lacinějším smyslu) jako u jedničky. Zlo i dobro jsou sice od svého nástupu na scénu definované s konečnou platností, ale jejich motivace zůstávají natolik silné, logické a osudové, že zdaleka pokrývají nepřekvapivé následky jejich činů... Vizuální stránka skutečně fantastická, over-the-top sekvence na tanku, scénou roku.. Hodně, strašně, šíleně silné 4*.

V rámci ambicí snímku, zaměřeného z velké části na tu složitější a hlavně temnější stránku osobnosti Johnnyho Cashe, tomu nelze nic moc vytknout. Mangold se v šedesátých letech plných rockenrollu a divokého života pohybuje velmi zkušeně a propojení tří základních dějových rovin - Johnnyho psychického úpadku, osudové lásky mezi Johnnym a June a problematického vztahu mezi Johnnym a jeho otcem - zvládá řemeslně na jedničku podtrženou. Jenže film se drží tohoto schématu natolik urputně, že skutečný a ojedinělý příběh o začátcích hudební legendy se místy mění v klasickou hollywoodskou romanci, která nemá čím překvapit a také ničím nepřekvapí. Ale to vůbec nic nemění na tom, že film je sám o sobě skvělý, že hudba Johnnyho Cashe je nestárnoucí a že Joaquin a Reese nejenže spolu náramně dobře vypadají, ale také naprosto úžasně zpívají. Parádní filmařina, ne nadarmo odměněná pozorností akademiků.. 85%