lamps

Jestliže první díl znamenal pouze nevinné seznamovací rande s lehce svérázným partnerem, dvojku bych nazval učiněným smilstvem s nejodpornějším sexuálním deviantem, jakého si lze představit. A jestliže jednička - komorně pojatá, psychologicky věrohodná a emocionálně poměrně našlapaná - ve mně vzbudila dojem, že Tom Six umí točit příběhy, dvojka toto přesvědčení přesvědčivě rozprášila. Druhá Lidská stonožka je pravda skvěle atmosférická, svým prostředím i hlavními postavami optimálně morbidní i ve scénách oproštěných od fyzického násilí, a může se pochlubit nesmírně realistickým psychopatem, jehož každodenní život by sám o sobě vydal na pěkných pár hororů s různými náměty, avšak všechny nadějné motivy splývají do podoby prvoplánových a bezmyšlenkovitých jatek natolik nechutného a přehnaného rázu, že jedinou skutečnou emocí postupně zůstane jen naprosté zhnusení nikoli nad činy hlavního "hrdiny" (což bylo jednoznačně účelem), nýbrž nad činy pana režiséra, který má tu drzost nám, civilizovaným lidem, servírovat takhle lacinou a bezohlednou prasárnu. Kromě toho, že je film nanejvýš hnusný, je také nepředstavitelně nesmyslný co se logiky příběhu týče - tolik nedostatků a logických chyb si prostě nemůže dovolit ani snímek, který je primárně postavený na brutalitě, a nic na tom nemění ani Sixova legrační snaha obohatit vyprávění ušlechtilou pointou odsouvající tyto nedostatky krkolomně do autu. Dokoukal jsem to z čisté zvědavosti, kam až byli tvůrci ve své obrazové otevřenosti ochotni zajít, a mohu upřímně říci, že zašli tak daleko, aby se film mohl zakázat. Tohle totiž opravdu není normální...

Od zvrhlíka pro zvrhlíky. Po etické rovině nekoukatelné zvěrstvo, po stránce hororového fanouška zvláštní rande s úchylným deviantem, který maskuje své filmařské nekvality tím absolutně nejzvrácenějším představitelným námětem. Dokoukáno ze zvědavosti, kam až se dá v honbě za kontroverzní slávou klesnout, a musím nakonec přiznat, že klesnout se dá určitě mnohem níže - například k Human Centipede II.. O trojce už vůbec nemluvě.

Jediným problémem Derricksonova filmu je, že prezentuje přesně ten typ hororové podívané, kterou je každý všímavý divák v současné době přesycen. Duchové, divné zvuky pod postelí, osobitý kněz, vymítání - schéma tak ohrané, že navzdory enormní režisérově šikovnosti, která udržuje diváka celou dobu v bedlivé pozornosti a snaživě hledá motivy za hranicemi všech duchařin od Jamese Wana, nemá snímek moc šancí mezi ostatními výrazněji prorazit. Velké plusové body pouze za prosazování zajímavé detektivní linie, za hudbu od The Doors a také za Erica Banu, který na to pořád ještě má. Ani to mi ale tentokrát k výrazné spokojenosti nestačí.. 70%

Snímek unikátní a výjimečný opravdu jen způsobem, jakým byl natáčen. Vše, co je v něm za více jak 160 minut zobrazeno, už je jednak okoukané (a není to tím, že bychom to v dospívání sami prožili) a jednak součástí příběhu, který bez výrazného poselství těžkopádně propluje kolem diváka a nezanechá jedinou byť jen trochu výraznější emocionální stopu. Smekám před Linklaterem, že se do něčeho takového vůbec pustil, ale k titulu "filmová událost" schází Chlapectví tolik podstatných věcí, zajímavějším vývojem hlavní postavy počínaje a alespoň jedním překvapivým "životním" zvratem konče, že mám sto chutí mluvit o promrhaném potenciálu i tvůrčím čase. Mé myšlenky jakoby v závěru shrnula plačící Patricia Arquette slovy: Zkrátka jsem čekala něco víc... 70%

Slátanina na n-tou, jejíž zběsilé tempo by sice probralo i Sněhurku ze začarovaného spánku, ale obsahově sama sobě zoufale nestíhá. Základní zápletka je možná triviální a ten makeup v podobě dobrodružného pátraní po historickém artefaktu jí docela sluší, avšak veškeré hororové prvky jsou buďto zcela neoriginální a nedotažené (kdo byla ta tajemná žena před barem?), nebo se snaží být tak cool, až je to směšné (čouhající nohy ze země byl nejvtipnější moment filmu). A jako obvykle, vůbec mě neuspokojil konec, který oproti předchozím cca 80 minutám, tak snaživým v oblasti udržování slušného psycho-teroru a zvědavosti, co se bude dít dále, působí strašně odflákle a tuctově. Celková kulisa v kině nebyla vůbec špatná, ale nevyrazit na film, nebyl bych v podstatě o nic ochuzen.. 50%

Neptejme se, co jsme schopni udělat pro naši manželku, ale co je ona schopna vykonat pro nás - možná bychom byli hodně překvapeni. Nemám možnost polemizovat o tom, do jaké míry se podařilo vystihnout myšlenkovou perspektivu knihy ani jakým dojmem zapůsobila na čtenáře skutečnost, že film v druhé polovině směřuje veškeré sympatie pouze na jednu stranu barikády (v rámci spoilerování nebudu uvádět, o jakou stranu se jedná), a upřímně se o to ani nechci moc starat. Hlavní věc je, že Fincher opět dostál své kvalitě a výrazně se zasadil o to, že do zatím neexistující encyklopedie 5000 filmů, které musíte vidět si mohou připsat budoucí autoři dalších pár řádků. Nejedná se pravda zase o takový festival hutné atmosféry jako v případě Sedm nebo Mužů, kteří nenávidí ženy, ale minimálně s posledně jmenovaným snímkem spojuje letošní Gone Girl hned několik paralel svědčících o nepolevující účinnosti Fincherova specifického stylu. Přestože film od prvního pohledu působí dojmem, že každičká scéna i obraz byly rozpitvány a rozebrány do takřka picassovské dokonalosti, náročný příběh i tak neskutečně odsýpá a diváka udržuje ve strnulé pozornosti, co a jak se bude dít dále. To ale platí zhruba do poloviny. Druhá část příběhu totiž vinou stagnující mysteriózní linie, která do té doby tak perfektně fungovala, trochu postrádá jak dřívější tempo, tak hlavně ten veledůležitý prvek záhady, bez něhož nikdy nemůže Fincherův styl v tomto žánru plnohodnotně fungovat. A tady se možná dá mluvit o jisté slabině ve scénáři, který je sice zkonstruován do unikátní psychologicko-detektivní mozaiky a zaslouží si plné uznání z řad vlivné kritiky, ale paní Flynnové bych stejně do budoucna poradil "Bez Finchera ke scénáři nelez". Nikdo jiný by totiž nezvládl natočit něco natolik poutavého a inteligentně vyhlížejícího, když samotné motivace hlavních postav se mi, při vší úctě, zdají poněkud nevěrohodné a nafouknuté do přehnaně filozofických rozměrů. Ale asi je to pouze můj problém.. 80% ------- Po druhém zhlédnutí přihazuji hvězdičku navíc. Fincher opět dokázal natočit atmosférickou lahůdku, která, ač je divák již obeznámen s celým příběhem, probouzí už jen svou kompoziční výstavbou opakovaně neskonalý obdiv. Navíc se opravdu jedná o zřejmě nejlepší kritiku drtivého vlivu, jakým v současné době disponují nenasytná masová média. Klaním se v pokoře, pane Režisére...

Několikrát jsem si v průběhu filmu říkal, jak je to vše krásně a očekávaně načrtnuté a násilně tlačené vstříc finálnímu setkání, jenže pak se náhle událo ono přenádherné romantické vyvrcholení a já všechnu tu lásku, pozitivní náladu i dobré filmařské úmysly nasál do takové míry, že stejný příval opačných emocí by mi zcela jistě způsobil smrtelnou depresi. Milý malý příběh, vhodný nejen pro lidi posedlé hudbou v jakékoli podobě, ale také pro nás zaryté idealisty, kterým originální znázornění neporazitelné lásky nepřestane v hollywoodských filmech nikdy dělat radost. A v neposlední řadě více než vhodné pro obdivovatele andělské Keri Russell, v jejíchž očích jsem se za celou dobu utopil aspoň dvanáctkrát... 85%

David O. Russell je režisér, který má svůj styl. A Tři králové je snímek, jenž je ze všech jeho filmů zdaleka nejstylovější. Formálně velmi zajímavá a obsahově provokativní, leč poměrně pravdivá filmařina, povznášející americký patriotismus na úroveň popkulturní sebeironické zábavy. Russell má skutečně pod palcem jak režii, tak i scénář, který možná vypadá jako slaboduchý orgasmus nad americkou vlajkou a svobodou jednání, ale kousavá ironie pracuje důmyslně a v konečném součtu si nedokáži představit lepší způsob, jak do jediné věty vhodně napasovat slova "Bůh žehnej Americe" a "Američané jsou sobečtí, mocichtiví parchanti". Vedle myšlenky pak nezbývá než vychválit i kameru, výtečné herce a parádní ozvučení, které místy nahánělo husí kůži (kdepak ty sedmdesátky jsou..). Výsledný dojem kazí pouze pár menších nedostatků ve scénáři, které filmu dost znesnadňují plně prorazit s jeho vážnou tváří skrze masku namyšleného, lhostejného pitomce. Ale i tak - Bůh žehnej Hollywoodu. :-) 80%

Pokračování komediálního hitu, kterému nechybí nic, co bylo typické i pro jeho předchůdce, avšak zároveň nemá skoro nic, co by bylo typické přímo pro něj. Skutečně vtipných scén je pramálo, na oblíbené zesměšňování akčních klišé se pravda dostane, ale je to stále jen slabý odvar oproti jedničce, noví záporáci jsou strašně hloupí (chudák Stormare) a z původních postav si pouze jediná zachovala svůj "výkonnostní" standart (hláškující Ice Cube). Od režisérů s tak originálním rejstříkem bych rozhodně čekal mnohem více... 60%

Marvel vrací úder ....... Marvelu. Už předchozí superhrdinská dobrodružství nesla vydatné náznaky nezkrotné životní pravdy, že s humorem nejdál dojdeš a také nejvíce zaujmeš, ale teprve tahle parta "největších idiotů v celé galaxii" naplno prokázala obří potenciál, jaký v sobě trocha toho parodování sebe sama skrývá. Hláška střídá hlášku, pětice idiotů nemohla být různorodější a sympatičtější a příběh, ačkoli představuje jedno velké klišé o hrozbě pro celou galaxii, je pro hlavní účel filmu, tedy pobavit, více než vhodný. Škoda že některé vtipné momenty působí moc nuceně a tedy nepřesvědčivě, a ohromná škoda poslední desetiminutovky, kde se hlavní padouch, do té doby tak nemilosrdný a vážný, projevil nečekaně jako idiot a nechal se zaskočit hned tím nejvynucenějším vtipem celého filmu. Ale co, volové, my jsme kurva strážci galaxie, jsme vtipní, roztomilí, výřeční, posloucháme osmdesátky a pokud si to s někým rozházíme, pošleme mu "dick message" a všechno bude zase ok. Takže buďme rádi za to, že je máme, a těšme se na pokračování o kačeru Donaldovi, kterému z laboratoře uteče krvelačný vesmírný pes... To bude teprve legrace :D 80%