Beer Ceps

Skvělé zfilmování Shakespearovi klasiky. Dvě hodiny rýmovaných dialogů, dvoření a lichocení dvou milenců se překrásně sledovalo. Takový film mi už dlouho chyběl a pár nesrovnalostí s knižní předlohou odpouštím.

Nejlepší film o drogách, který byl kdy natočen. Plno nečekaných zvratů, humoru a scén, při které vám běhá mráz po zádech. Opravdu zlatá začátečnická léta Boyleho kdy překypoval nápady a originalitou.

Nemohu si pomoci ale The Moon je naprosto mým šálkem kávy. Bez ohledu na to, že se film odehrává prakticky v jedné místnosti s jedním člověkem si Duncan udržuje svižné tempo po celou dobu. O klaustrofobicko-melancholickou atmosféru zde není nouze a vy se snadno v žijete do Rockwellovi kůže. Děsivá představa žít 250 000 mil od země, (sám), pouze v přítomnosti robota, který rozdává smajlíky podle nálady, jako facebooková konverzace. Clint Mansel je opět bezchybný a svou hudbou dodává filmu další hvězdičky. Duncans Jones mě velice mile překvapil a jsem zvědavý na jeho Zdrojový kód.

Hello, my name is Bear Grylls and welcome to Jackass.

Jediné pokračování, které šlape na paty prvnímu dílu. Samozřejmě mluvím o speciální prodloužené verzi, neboť ve zkrácené je tolik nelogičností, až jdou z toho mdloby. Mohl bych je zde vyjmenovat, jako například zmizení určitých postav bez jakéhokoliv vysvětlení, nebo i scéna kdy, byl netvor lapen atd. Ale právě tyto (maličkosti) podtrhují mysticko-náboženskou myšlenku, která je ve filmu brilantně načrtnutá. Spojit vetřelce s poslem boží, nebo samotným bohem je originální a mě se velice líbila. Též bych rád zmínil prostory trestanecké kolonie, které byly opravdu podmanivé a jednobarevnost filmu vzbuzovala depresivní atmosféru. Nicméně, proč né pět hvězd? Velmi prostá odpověď, efekty. Nevím co přimělo Finchera, aby převedl Vetřelce do digitalizované podoby, která nebudí strach a nevypadá přesvědčivě. Osoba v kostýmu by byla mnohem lepší stejně tak, jako v předešlých dvou dílech. Ovšem ale jako první počin Finchera je to plnohodnotné dílo.

Zajímavost: V díle Já na druhou Lister čte Rimmerův deník. Vzpomene zde datum 17. Července, kdy má Rimmerova babička Maggie narozeniny. V tento den má ještě jedná významná osobnost narozeniny, Já.

Po přečtení knížky musím rapidně stáhnout hodnocení. Boyle, ty si vážně mamlas. Nedokážu pochopit, jak může režisér takové kvality a skvělých snímků jako je Trainspotting a Sunshine takhle zničit skvělou knižní předlohu Alexe Garlanda. Veškerý potenciál si potopil v nelogičnosti hlavního hrdiny, který ze sebe dělá naprostého vola, nebo přidáním románku mezi Richardem a Sal??? What the fuck is this??? Dále tím, že vynecháš scény, které by skousnul jen otrlý divák, z filmu kult neuděláš. Konec je úplně jiný a celá atmosféra se díky tomu rozplynula v nenávratnu, jako vzpomínky ze včerejšího flámu. Měl by ses přestat ohlížet na to, co se líbí většině a opět začít točit svým původním stylem. Opravdu nesmírná škoda. Knížka je kult, film nikoliv…

Věci které vlastníš nakonec vlastní tebe. Jsme generace mužů, kterou vychovaly ženy, nemyslím si, že by další žena byla řešením. Bolest v nás probouzí život… a tak dále, a tak dále. Mohl pokračovat, neboť každá věta je skvost sama o sobě. Undergroundový boxerský klub v čele s Edwardem Nortonem a skupinou anarchistů, kteří si po večerech dělají re-design obličeje, skákají po střechách, ničí budovy a nebojí se prosadit si svůj názor všemožnými prostředky. Perfektní postmoderní dílo jednadvacátého století. David Fincher dokáže zrežírovat jakoukoliv knižní předlohu ve svůj prospěch a Chuck Palahnuik je génius, kéž by někdo zrežíroval i jeho ostatní knihy.

Je lepší odložit dítě do sirotčince, které bude vyrůstat s ostatními dětmi a žít v naději, že se ho někdo někdy ujme, když ho rodiče zavrhli? A nebo jít na interrupci a tím ukončit jeden zbloudilý život. Tahle otázka vůbec nezestárla. Stále je problém i dnešní doby, ale nedostaneme nikdy na ni jednoznačnou odpověď stejně tak, jako ve filmu. Slyšíme jen plno argumentů pro i proti zakládající se na pravdě. Velmi smutný snímek, který je o životním zklamáním, ale i nalezení radostí v průběhu dospívání sirotka Homera, který se musí smířit s osudem a nést břemeno zodpovědnosti, jakožto nejstarší člen z domova dětí. Emotivní příběh, který nenechá žádné oko suché. „Fuzzy si našel novou rodinu, všichni mu to přejme. Dobrou noc fuzzy.“

Komentář může obsahovat prvky SPOILERU!!! Ponaučení? Nestrkej své koule do lednice...