F.man

Rozhodně nejlepší z blockbusterů za poslední měsíce. A to zejména proto, že i když se stále jedná o téźký mainstream, dokázal Wyatt nakonec vystříhat takový výsledek, že za tím prostě nevidím tu umělohmotnou umakartnost, finanční přeplácanost a bezduchou studiovou vypočítatelnost. Ten film mi něco řekl, nějak na mě dýchnul, cosi mi předal. A hlavně mi vyrazil dech svou technickou promakaností. Nefungovaly na mě obří apokalypsy, zmutovaní hrdinové, kreslené autíčka, skládací autíčka, ošoupaní piráti, kouzlící puerťácu ani jiní podobní marketingově promáknutí hrdinové, ale fungovala na mě jedna jediná opice Caesar. Že bych k nim měl fakt jako člověk nějak blíže? Když se pak přidají opice další má F.man o zábavu postaráno. Samozřejmě, že je to pořád blockbuster, který táhne přímo na bránu a který se moc nekouká sám na sebe, na své detaily, svou logiku. Ale to po něm vlastně ani nechci. Kdo mě zná lépe ví, že tyhle velkofilmy moc nemusím. Ale ne protože by byly jednoduché nebo snad pro pána intelektuála dokonce hloupé, ale proto, že jsou prostě špatně udělané. Opice i když jednoduché a nenáročné jsou ale provedeny skvěle a citlivě a za to, spokojené tŕi hvězdy. Více takových popcornů prosím. Look, you have no idea of what you're dealing with!

Od téhlé biografie jsem toho vážně moc nečekal a to zejména proto, že samotný Falco mi jako interpret toho moc neříká. Mám rád když vím o čem zpěvák zpívá a tím pádem má u mě tvrdá němčina útrum. Přiznávám, moje omezenost. Můj vztah k Falcovi byl do tohodle filmu teda takový, že nějakého Falca vnímám, ale desku bych si asi nepustil. O to více mě Thomas Roth a Manuel Rubey překvapili, když mi v těhle 113 minutách ukázali tak zajímavou osobnost Johanna Hölzela. Talent, závislost, láska, strach, to všechno tenhle film docela dobře pokrývá a když k tomu přidám dobře napsaný děj a skvělou kameru dostávám hodně povedený rakouský výsledek za ćtyři. P.S. Díky překladatelům za titulkování písní, mám teď o Falcově textařině alespoň základní přehled.

Skvěle zahráno, dobrý nápad. Ale opravdu platí, že tenhle námět s bobrem nedokáže utáhnout celý film. Jodie tak jen stále přidává více a více deprese, ale samotný film už se cca po hodině nikam neposouvá. Přesto jsem spokojený protože snímek reflektuje určité sociální problémy (a ne jen v rovině Gibsona) a nabízí na ně velmi originální řešení :) This is a picture of Walter Black, who had to become The Beaver, who had to become a father, so that one day this might just become a picture of Walter Black.

Je to sice úplně stejné jako první díl, ale co na tom vlastně měnit když to funguje. Alespoň na mě teda určitě. Kokainová opice, Chow v ledovači, dementní Zach ... to jsou prostě věci, které budou směšné snad pořád. Klíčové ale je koukat na Hangover s někým vedle sebe, nejlépe ve větším počtu. Párty film jako vyšitý! All I wanted was a bachelor brunch.

73%? Tak to já asi viděl jiný film nebo co. Jinak si to fakt nedovedu moc vysvětlit. Asgard a první půl hodina ještě možná ano. Mělo to nápad, zajímavé prostředí, umělohnotní hrdinové fungovali, záporáci taky. Ale když se samotný Thor přesunul na Zemi? Tak akorád nuda. "Kde to jsem" "Dej mi koně"... Obehrané fórky, unuděná Portman, žádný pořádný protivník. Ne, tohle mi vůbec nesedlo. Wait for it.

Určitě je chvályhodné, že se autoři v posledních letech nebojí vytahovat tyhle kostlivce ze skříně a zobrazují tragické momenty naší historie. Jen je trochu škoda, že mají potřebu to balit do příběhů vystavěných na nezajímavých postavách a více/méně zapomínají na událost jako takovou. Ano, vypálení Lidic tady zobrazeno je, je ukázaná i motivace proč k tomu došlo, ale vůbec nechápu proč zrovna charakter Františka je tím hlavním a ne třeba jeho žena Anežka. Ideální cestu pro mě ve vyprávění těhto příběhů pak představuje například polská Katyň nebo čínský Nanjing, Nanjing, které pracují s více malými příběhy a dávají tak prostor události samotné. Takhle to je jen takové drama o chlápkovi, který zabil syna a shodou okolností pocházel z Lidic, které byly zrovna v době kdy byl pryč zničeny. Co hůř, Nikolaev si tohle neuvědomuje a snaží se absurdně šponovat atmosféru o národní tragédii, kterou on ale vlastně ani na kameře nezobrazuje. Výsledkem je málo zajímavý kýč, který toho nakonec s Lidicema nemá zase ani tak společnéh. Šlo to rozhodně udělat silnější, citlivější a zároveň méně kýčovité. Promarněná šance. P.S. Plus za technické zpracování, výpravu a respekt k histroriografii. 'Seš magor Šíma

Překvapivě hodně příjemná oddechová komedie na jakoukoli příležitost. Friends with Benefits je totiž natočeno s nečekanou lehkostí, spontáností a nadhledem a je tím pádem o třidu lepší než "vážný" a zkostnatělý tématově spojený No Strings Attached ze stejného roku. Mila i Justin, ač oběma nijak moc neholduju, snímku dodali neuvěřitelnou svěžest, závan té správné mladiskosti a díky tomu téma nazávazného sexu může fungovat. Dokonce jsem si dlouhou dobu myslel, že se Gluckovi povede narušit klasické schéma romantických komedií seznámení, zamilovanost, krize, katarze. Nepovedlo se, ale poslední jmenované příjdou naštěstí realativně pozdě a zarezonují jen tak zlehka, takže i mě, haterovi téhle schámatičnosti, to tady vůbec nevadilo. Spokojenost za lepší tři. Bananas in the refrigerator? What are you, Puerto Rican?

Malá | velká noční hudba.

Asi se budu opakovat, ale já prostě tyhle jednoduché, lehce indiem nasáklé, malé-velké filmy můžu. Tady mi režie hraje do noty zábavným, ale taky docela dospělým scénářem, který doplňují kreativními prostřihy, vývojem postav, díky kterému jsem si s "(anti)hrdiny" vybuduval za 101 dostačující vztah a vlastné i prostředím, které díky Kena Keseyho pro mě už asi na vždy bude mít, zváště ne-čtenářům, tu zvláštně nepopsatelnou konotaci. Příjemné překvapení za lepší tři hvězdy. P.S. Zach mě začíná po spackaném Due Date neuvěřitelně bavit. That's not fun. That's propaganda, man. All those Madison Avenue types telling you how to live your life. Fast cars, hot chicks... Reese's Pieces... Gucci... Werther's Original. I don't buy into that bullshit!

Jednou větou? Šokující freska několika příběhů na hrůzostrašném pozadí Nankingského masakru. Více vět? Ta první musí smeknout před režisérem Chuan Luem, že si na téma, které je dodnes z pochopitelných důvodů tak trošku tabu, vůbec troufnul. A ne jen troufnul, ale že ho byl schopen zachytit takhle explictině tzn. reálně. Nejednomu diváku se sice může udělat po chvíli špatně, ale v tom případě je všechno v pořádku. Divák je tím pádem normální, a režisér odvedl vynikající práci. Nic jiného než nevolnost si totiž tohle téma nezaslouží. Smeknout ale musím i před kameramanem Yu Cao, který si vybírá hodně netypické, ale o to více zajímavé záběry, které ještě více podtrhuje volba černobílého formátu. Silný, hodně silný film, který mě dostal jak málo co z poslední doby. Více o filmu tady. She was my wife.