F.man

Že by byl Reitman vážně v hajzlu, pardón, za zenitem? Vždyť No Strings Attached nemá snad žádnou koncepci, k divákovi nijak nepromlouvá, prostě prázdný film, ve kterém si Portmanka a Kutcher sem tam šuknou a opepří to nějakým tim "fuck". Natálii vlastně v tohle filmu nechápu vůbec. Tak ona pracuje s Aronofskym na Black Swan, na neuvěřitelně těžké charakterní postavě, za kterou byla nominována na Oskara, vyhrála (což v té době ještě pravda nevěděla) a ona podepíše průměrnou komedii jako je tohle. OK, třeba si odpočinout, vyzkoušet jiné role, ale tohle ji prostě nesedí. Neví jak se má v tomhle žánru pohybovat, neví co se svojí postavou a tentokrát mi tak prostě nesedla. Zato Ashton ten to drží, vždyť je už zvyklý, takže s ním problém nemám a svým (stále stejným) ksichtíkem mu tyhle psotavy věřím. Největší problém ale mám, jak zvou říkám, s Reitmanem, který se nedokázal rozhodnou jestli teda točí eRko nebo PG-13, jestli točí romcom nebo teen-komedii, prostě jako režisér úplně selhal a vytvořil něco co hlavu ani patu moc nemá. Možná tak první půlka, která v těhle filmech bývá vždy lepší, neboť v druhé půlce už se jede podle stejně neoriginálního námětu jako všude jinde. Za dvě hvězdy - pár fóru tady vyjde, první půlka ujde, Ahton ujde, jinak ale špatný, hodně špatný na ty jména které za tímhle stojí. God, I am single as fuck.

Tohle je prostě úlet olbřímých rozměrů, ve kterém není myšlena vážně snad jediná věta, nedej bože scéna. Samozřejmě že opět záleží, zda specifický humor divákovi sedne nebo ne. Na mě to ale vždy fungovalo, funguje a fungovat snad bude, i když to uvidím po sto-třicáté-páte. Potlesk pro Stillera, protože se mu to podařilo a natočil komedii s velkým "K". Mimochodem skvele obsazeni, uzasne vykony a jeste lepsi camea. I've got a prostate the size of a honeydew and a head full of bad memories.

To se těžko nějak objektivně komentuje tenhle snímek, když jste Beatles odkojení, točíte je do dneška pravidelně v ÁjPodu a kdybyste měli zvolit jednoho chlapa, kterému dovolíte šoustat vaší partnerku, tak by to byl právě John Lennon. Proto u mě tentokrát nerozhoduje kvalita scénáře či úroveň režie, ale jen zaslepeně kvituju mládim Johna a taky kvalitnímu soundtracku. Ale vážně, filmu chybí, nějaká zásadnější gradace, a tak to chce přistoupit na to, že se prostě jedná o takové maličké melodrama se silnýma (a dobře zahranýma) postavama. A znovu podotýkam - skvělým soundtrackem. Za mě tak spokojenost a s klidem udělené čtyři hvězdy, nebýt to ovšem ale o Johnovi, tak jdu o hvězdu níže. Oh i'll get you back for that God!

Zajímalo by mě kolik z těch 70 milióóóónů, platila americká armáda. V posledních letech jsem si totiž tak nějak zvyknul na to, že pokud nekoukám na Baye, velebení Ó velké Ameriky citelně ubylo. Tady to ale Liebesman napálil ve velkém tak, že i Top Gun by ještě záviděl. Chrabrá vojenská obětavost, hrdiství s americkou vlajkou na prsou, neposkrveněná záchrana civilistů... Chvíli jsem měl za to, že je to tak trochu nadsázsa, snad jako v Starship Troopers, ale ono ne. Říkejte mi cyniku, ale tohle už na mě bylo vážně hodně. Možná i proto že Liebesman se jinak snaží o poměrně špinavé záběry, dokumentární pohledy, no kdyby to neznělo vzhledem k tématu naprosto debilně, tak řeknu reálnost. Touto obezličkou se ale dostávám i k druhé věci, která mě začíná čím déle tím více štvát. To co mělo u Bourna smysl, bylo originální a přesto se na to šlo dívat neboť byly scény stále přehledné, se za ty léta dostalo někam úplně jinde, a třesoucí kameru tak začínám vyloženě nenávidět. Doprdele co to má za smysl, zazoomovat, odzoomovat, přitom s tim házet jak kdbych měl parkinsona a byl v epicentru zemětření, do toho v pěti sekundách 7 krát střihnout... To pak je bordel, díky kterému se naprosto přestávám orientovat na place, a ne "reálný" pohled. Možná že stárnu, možná že jsem Battle: Los Angeles nevěnoval dostatečnou pozornost, ale v akčních scénách jsem se prostě ztrácel. Jediné co vím, že to tak nějak všude náhodně bouchalo, sem tam zahlíd nějakého emzáka a párkrát taky někoho z vojáků. Takhle prostě prosím ne. Na druhou stranu, určitě nechci do Liebesmana jen kopat. Ono totiž natočit za 70 míčů takovouhle, na pohled velkolepou, akční scifárnu, to zase klobouk dolů. Ten film totiž vypadá a bouchá tak, že bych tipoval snad nejméně dvojnásobek. Po hlubší analýze jde sice vidět, že je použito relativně málo lokací, a další úsporné finty, ale znovu (zatímco jsem dal klobouk zase nahoru) smekám. I to vyprávění příběhu není špatné, i když pravdou je, že si dovedu představit jak s ním velká režisérská jména pracují úplně jinak. Když to tak nějak schrnu tak musím přiznat že se to Liebesmanovi nerozpadlo a poradil si docela dobře. Přesto to ale šlo (jako ostatně vždy) lépe. A jelikož mě výše zmíněné věci vážně vytáčely, více než dvě hvězdy dát nemůžu. That was some new John Wayne shit, Staff Sgt.

Je to jen pár dnů, kdy jsem zase po nějaké době viděl Portmaku v Leonovi. Jak ta holka dospěla... Stále ale neztratila nic ze své krásy a co se týče herectví, tak to má stále stoupající úroveň. Po Černé labuti, kde táhne celý film jen ona se svou náročnou postavou, si hodila i další charakterní roli v Love and Other Impossible Pursuits, filmu, který je také postavený výhradně jen na ní. I tady se to povedlo, ale divák tentokrát může bojovat s poměrně nevyrovnanou postavou, od které jsem do posledních minut nevěděl co čekat, a nepřišel jsem na to ani po závěřečných titulkách. Docela i rozumím co chtěl Don Roos říct, ale naložil si na záda zátěž jako kráva, a lehce se mu to místy drolilo pod prsty. Být ženská tak dám možná čtyři, jelikož bych možná určité věci chápal lépe. Takhle za zajímavé tři. It was my children too!

Hold, když jsem dneska viděl Bláznivou dovolenou po tolika letech, zub času se na ni podepsal docela silně. Bylo by zajímavé pozorovat změnu humoru u rodinných filmů, protože mám pocit že tam je to nejpatrnější. Každopádně Chevy Chase funguje pořád skvěle. Jen ty fóry už dneska nezasáhnout tolik. Takže nějaký ten kompromis tzn. za tři. Why aren't we flying? Because getting there is half the fun. You know that.

To si tak jednou producenti z Universalu seděli v zasedačce, kouřili habanosy a přemýšleli jakou tu dojnou krávu by podojili tentokrát. "Už to jsou zase dva roky co driftoval ten holohlavec Benzíňák a "hezoun" Walker, viď Franto? Co kdybychom to tentokrát udělali trochu vážnější? Jako ty, Dannyho parťáky trochu, co? A režii dáme zase tomu ťongovi? Tokijem nám to sice málem pohřbil, ale minule mu to docela vyšlo". A tak se taky stalo... Znovu a opět, tentokráte Brazílii a s týpkem, který ještě ve WWF musel žrát třista steaků týdně. A taky trochu vážněji, do heistu ala zmiňovaní Dannyho parťáci. Bohužel vážně jen lehce a tak "naoko". Ono když si na oktávku přiděláte supr-čupr-světýlka-spojlery-a-dusíku-jak-ve-Spolaně, tak to bude pořád jen oktávka, které Enzo tu prdel nakope tak jako tak. Ale o to ani tak nejde. Je to rychlé, bouchá to, jsou tam roštěnky, Dízl, Wólkr, D Rok, nějaké to auto sem tam taky, kina to prodává skvěle, takže co mi kurva potom. Naschledanou za dva roky u dalšího dílu. $11 million? Sounds like a whole lot of vaginal activity to me.

To je mi panečku námět. Pak už vážně stačí jen jedna místnost, pár postav a chytrá konverzačka může začít. Trošku mě jen mrzí, že Schenkman nepracuje více s divákem. Nenechácá ho pochybovat (nebo že by těch pár minut před koncem tak myslel?), nedává mu nijak zabrat, prostě jen pracuje s tímhle dobrým konceptem. Nutno ale dodat, že i když nás nečeká žádný zlom, nebo nějaký wow moment, s námětem je pracováno jinak docela dobře. Na pět teda ne, ale bavil jsem se dobře a za čtyři nemám vůbec problém. Klidně bych to natáhl ještě víc a nechal se Oldmanovým příběhem dál vést na historickou pouť... Piety is not what the lessons bring to people, it's the mistake they bring to the lessons.

Dámy a pánové, našel jsem si nového hrdinu, tátu Waltera. Táta Walter totiž učí na základní škole, což se mi jako příteli dobrého vždelání líbí, stará se o svou rodinu, což se mi jako rodinnému typu taky líbí a bojuje se zákeřnou nemocí, což se mi líbí, protože jednoho dne budu i já. No a mimo jiné také vaří pervitin, sem tam někoho rozpustí v kyselině a sem tam odstraní nějaké to drogové eso. ChaChááá. A přitom to všechno začne tak nevinně. Klobouk dolů před scénářem, který alespoň v první sérii skvěle vývoj hlavní postavy od chudáka ztroskotaného do kick-assa-moc-tvrdého. Prostě není možné se nakonec s hlavní postavou identifikovat, což je při takovém povolání co říct. I ten ňouma, Jesse Pinkman začně být nakonec v docela strávitelný a seriálu tak nic nebrání rozjet své obrátky naplno. Takže, skvělý vývoj postav, vynikající mánět, ač to bude znít pěkně dementně tak musím napsat reálnost toho všeho, mistrovská režie a střih... Rekněte mi jediný důvod proč Waltra nenápalit pěti hvězdičkama? Spokojenost a společně s Hrou o trůny má seriálová jednička, objevená léta páně 2011. Edit: Druhá série stejné dobrá, třetí trochu zvolnila, čtvrtá po pomalejším rozjezdu se dostala ke konci do smrtícího tempa. Akorád Walter už není to co bývál, snad se to trochu do páté série uklidní. Fuck you! And your eyebrows! S04E13

Nikdy bych nečekal že to řeknu, ale Russell Brand mě jako rebel přestal bavit. Možná to je tím, že tady kombinuje polohu rebela a přerostlého dítěte (to je mi panečku antagonismus - v překladu pro méně vzdělané píčovina). A to pak se mnou mají filmy těžké když mě nebaví hlavní postava. Na druhou stranu se musí nechat, že se v Arthurovi najde na dnešní dobu poměrně dost vtipných (čti vážně vtipných ne pseudo-vtipných) či jinak povedených situací a tím za mě má velmi výrazné plus. Ani ten typický sentiment a standartní rom-comové situaci mi tolik nevadily, snad jako by si z nich Winer i místy dělal srandu. Jasně že to nakonec zase skončí typickým hollywoodským modelem, ale tenktokrát mi prostě jeho balení nepřišlo zas tak úplně hloupé. No ale přesto, ten nudící Russell Brand... No co, třeba příště už mu dá někdo jinou roly. A když ne jinou, tak alespoň to snad už příště bude bez toho polovičního dítěte. Za tři z odřeným zrcátkem od Batmomobilu. Who wouldn't want to marry a sexy clown.