Hennes

Souhlasím s níže uvedenými názory, že se jedná o slabší, utahaný snímek. Zkouknout jsem to chtěl hlavně kvůli sexy dívkám sedmdesátých let. Edwige Fenech nedostala tolik prostoru jak jsme zvyklí, Helena Ronee si "vytancovala" z pokoje k bazénu, kde jí zastřelili. Také jsem očekával, že si jí více užiji. Finále je takovou malou záchranou.

Kriminálka sedmdesátých let, která patří k těm méně vysílaným. Ač se nejedná o převratný snímek a je to poměrně jednoduchá zápletka, je to taková pohodovka nedělního odpoledne. Výborné herecké obsazení a hubený Jiří Lábus v záporné roli, která je ale jiný "šálek" než Rumburak. V dnešní době, kdy proběhla republikou metanolová aféra s mnoha mrtvými, je tento snímek obrázkem o tom, že kšefty v této oblasti, tu kvetly již dávno. Vše doplněno neustálými záběry kamery na dekolt Reginy Rázlové.

Výjimečně se mi stane, že bych druhý díl hodnostil lépe než první. Toto je jedn z filmů u kterého musím, protože Sophia Loren je tu ve svých 61 letech úžasná.

Opravdu vtipný historický snímek. Zloděj Caleb v podání výborného Enrica Montesana je zlodějíček živící se podvody a Ježíš je pro něj stejným lumpem. Caleb se zaplétá s mnoha ženami, dokonce i s manželkou římského guvernéra. Prostitutka Deborah, v podání nejen zde úžasné Edwige Fenech, se stane jeho pravou láskou. Caleb je nakonec odsouzen k ukřižování stejně jako Ježíš. Komedie se dá určitě nazvat komedií erotickou a nechybí zde ani satira. Je to jeden ze tří filmů, za který obdržel Enrico Montesano roku 1980 cenu David v rámci David di Donatello Awards.

Fulciho celkem vydařená řezničina plná zombíků. Zpočátku se film rozjíždí pomalu, ale jakmile čtveřice hrdinů dorazí na hledaný ostrov Matool, začíná boj o život s hromadou oživlých mrtvol. Kamera si libuje v detailních záběrech kousnutí či ustřelených hlav. Hlavní hrdinové nemají proti přesile šanci a jedna z mých favoritek Olga Karlatos, v roli manželky lékaře Paoly, se stane doslova "švédským stolem" zombíků. S ohledem na dobu natáčení, to určitě patří k těm lepším hororům. Italská klasika určitě nezklame a závěr filmu je to správné co k hororu patří.

Dario Argento natočil film s názvem stejným jako žánr který proslavil. Těžko tady říct, jestli je název GIALLO pocta tomuto žánru nebo je namířena na zabijáka s nemocí jater a žlutou barvou. Samozřejmě přeháním a Argento světu ukazuje, že giallo ještě není "mrtvé", ale musím uznat, že už to není ta klasika s výbornými zápletkami a nahotou. Vrah má svůj důvod proč to dělá, svérázný detektiv a krásné holky nechybí, ale já mám raději ty filmy starší. Přesto Argena chválím, že udržuje žánr naživu.

Tak tady mě Fulci strašně mile překvapil. Horor má skvělou atmosféru a napětí. Konec filmu je dalším velkým kladem. Vynechám zombie nebo scény, které jsou dnes spíš k smíchu. Musíme si ale uvědomit, rok vzniku a některé scény jsou naopak výborné. Proudící krev z ran po ukřižování, nebo ustřelená hlava Jill jsou opravdu povedené. Hudba není žádný zázrak, přesto mě film jako celek zaujal.

Giallo snímky které jsem viděl a jsou klasikou, se od tohoto snímku možná trochu liší. Tady mi vadilo celkem utahané tempo, ale vše vynahradil vygradovaný konec. Zápletka je zajímavá a herecké obsazení také výborné. Hlavně tu nechybí jedna z mých "giallo" oblíbenkyň Anita Strindberg. Na můj vkus mi zde chybí víc té nahoty a krve, ale nakonec se dočkáme i břitvy a pily. Díky zápletce a konci film hodnotím celkově kladně.

Tak Lenzi není Sergio Martino (ten u mě v giallu vede), ale film má místy zajímavé scény, i když více detailů provedených vražd by určitě bylo k dobru. Marinu Malfatti jsem tipoval na jednu z hlavních rolí a oni jí zabíjí téměř na začátku. Děj není žádné velké překvapení a pomalu se ubírá očekávanou cestou, která je dána již názvem filmu. Motiv a vrah se dají odhalit opravdu až v závěru, neboť pro odhalení důležité informace, si autoři schovávají "v rukávu". Klasicky v giallu několik pěkných slečen, jímž určitě vévodí zavražděná prostitutka v podání Gabrielly Giorgelli.

PRIMAVERA MORTAL či SAMRTNO PROLECE je kooprodukční film Španělska a Jugoslávie. Film je pojednává o milostné vášni a poklesu životního stylu vyšší společnosti, jejíž lesk je zřetelně pryč. Je to předzvěst pádu centrálního evropského světa (před první světovou válkou) a životního stylu, který je nevyhnutelně odsouzen k zániku. Film vznikal v roce 1973 a doprovázely ho problémy z důvodu neustálých zásáhů a “rušení” natáčení od náročného a výstředního autora Lajose Zilahyho. Tento maďarský spisovatel financoval film ze své kapsy a začínalo se v Jugoslávii, kde ovšem v polovině filmu končí práce režiséra Stevana Petroviče. Film se „stěhuje“ do Barcelony, kde ho dokončuje režisér Miguel Iglesias. V tomto romantickém snímku zasahoval Zilahy i do takových scén jako polibek mezi dvěma postavami. Zilahy umírá v roce 1974 a aby toho nebylo málo, film měl další problémy všeho druhu. Ekonomické, administrativní i politické. V době, kdy Španělsku a Jugoslávii chyběly diplomatické vztahy, film se začal odsuzovat k zapomnění. Nakonec se snímek dočkal a mohl být uveden v srpnu 1980.