Hennes

Pietro Germi se komediím na téma italského manželství věnoval opravdu pilně. Tímto posledním snímkem důstojně zakončil své dílo. Děj se odehrává v době, která bezprostředně předcházela uzákonění rozvodu v Itálii a době těsně po. Také na rozdíl od prvního sňatku, se Alfréd podruhé žení již na radnici. Křesťanskokatolický sňatek už není doménou. Atmosféra tehdejšího "italského" způsobu života je nezaměnitelná a nádherně vystižená v chování se všech rodičů hlavních hrdinů. Dustin Hoffman padl do role jak ušitý a Stefania Sandrelli se tu již objevuje jako správná ženská časovaná bomba. V předchozích filmech byla spíš to tichou a ušlápnutou. Upřimně řečeno tohle mít doma, tak nevím . Komedie s příjemným humorem, je i po svých čtyřiceti letech úsměvná a směle jí řadím mezi skutečná umělecká díla.

Tak tenhle snímek jsem si vcelku užil. Krásné ženské, frajer co každého opravdu ostře sestřelí, nebo se popřípadě po jeho střevech vyhoupne z okna. Sice to může na někoho působit místy až přehnaně, ale o tom ten film je. Akčnost je prošpikována vtipnými hláškami a parodie si zde také zabrala svou velkou část. Takové snímky vidět v době nástupu videa, asi bych to hodně hltal. Myslím, že si to užívali i herci.

Výborné dílo předních italských režisérů. Často je mylně uváděna délka filmu 150 minut. Skutečná délka je 203 minut. Snímek je sestaven ze 4 povídek, 4 autorů. RENZO A LUCIANA (Mario Monicelli), POKUŠENÍ Dr. ANTONIA (Federico Fellini - je ho první film na barevném materiálu), PRÁCE (Luchino Visconti) a LOTERIE (Vittorio De Sica). Délku 150 minut měl tento snímek při premíéře v Cannes, jelikož producent Carlo Ponti vyřadil povídku RENZO A LUCIANA, protože v ní nehrála žádná herecká hvězda. Nikdo z režisérů se na protest nezúčastnil premiéry v Cannes. Přitom RENZO A LUCIANA je velmi povedená povídka o dvojici manželů, kteří musí skrývat svůj sňatek, aby mohla mladá žena pracovat jako úřednice v podniku pouze pro svobodné ženy. Nakonec se ona sama postaví tomuto nesmyslnému nařízení. Výborné je POKUŠENÍ Dr. ANTONIA a skvělý výkon Peppina De Filippa v roli moralisty a puritána, který v sobě ovšem skrývá nenaplněnou sexuální touhu. Už jsem myslel, že tu za Anitu Ekberg bude hrát pouze plakát, naštěstí z něj ale vystoupila :-). PRÁCE je snímek s Romy Schneider a jejím nápadem jak si vydělávat peníze. K tomuto nápadu jí ovšem dovedl její manžel, italský hrabě, který trávil volný čas po nevěstincích. Nádherná Sophia Loren na závěr jako první cena LOTERIE. Já osobně bych koupil všechny lístky.

Takže nejen u nás komunisté pořádali pro děti branná cvičení, ale i američané své potomstvo dobře cvičilo na jadernou válku. Tento příběh z roku 1951 je nejen o tématu jaderných zkoušek v Nevadské poušti a možném dopadu na civilní obyvatelstvo, ale hlavně příběh obyčejné rodiny z této doby. Třináctiletá Rose je hlavní hrdinkou a musí se vyrovnávat s první láskou, otčíme alkoholikem, který je na děti velice přísný, ale také s přístupem matky, která nového otce uctívá jak modlu. Do příběhu vstupuje teta Star, bývalé modelka, která se pro Rose stává symbolem. Potom co se Star téměř zaplete s otčímem hroutí se Rose celý svět. Život však jde dál a Rose i okolí se dostávají na trochu klidnou kolej.

Námět zajímavý i když ne originální, ale celkové zpracování na mě působilo nějak křečovitě a nepřirozeně. Druhá část filmu je doslova "přesladká". Hilary je určitě výborná herečka, ale tenhle film kolem mě opravdu "jen prošel".

Italská komedie má světu stále co říct. Po zlatých časech neorealismu a "růžového" neorealismu, přišlo období "italské komedie". Sedmdesátá léta se nesla ve znamení sexy komedií a léta osmdesátá přinesly "ztřeštěné" komedie. V současné době má nejen italská komedie vedle masivní produkce amerického filmu obtížnou pozici. Ale I v tomto nerovném souboji si italská komedie buduje své místo na slunci. Tento snímek je toho dokladem. Běžný život, který čeká většinu mladých je tu vykreslen místy možná až přehnaně, ale o tom komedie je. Když k tomu přidáme nádhernou Sabrinu Ferilli, je to pro mě jasné hodnocení.

Mám velice rád kriminálky tohoto typu a ani tahle mě vyloženě nezklamala. Něco však snímku k dokonalosti chybělo. Možná originalita, možná trochu více napínání diváka, neboť konec se dal vydedukovat poměrně snadno. Freeman i Judd, ale odvedli dobrou práci a hodnotím lehce nadprůměrně.

Ukázka psychiky lidí po přežití vražedného útoku maniaka. Přístup a změna chování malé Anne mi přišla až přehnaná. Nechci a nemůžu to soudit, naštěstí jsem nic podobného nezažil, ale tak moc se upnout k bohu kvůli tomu, že ona i otec měli ohromný strach? A pak být zase z minuty na minutu normální ? I spáchání sebevraždy, což chtěl provést mladý Jimmy mi nepřišlo moc normální. Naopak si myslím, že servírka i gambler mohli do svého problému sklouznout i bez toho hrůzného zážitku. Oba k tomu měli osobní důvody, které s přepadením nesouvisely. Jinak herecké výkony nebyly špatné, ale působilo to na mě vcelku dost utahaně a nudně.

Film zařazuji do té horní poloviny hodnocení. Jako remake to mají autoři vždy těžké a tady se s tím vyrovnali celkem zdařile. Možná je to někdy až moc natahované, ale svůj obsah a smysl to naplnilo. Daniel Auteuil je ve své roli výborný a Monica Belucci zase jako vždy nádherná. Sice tady nedostala tolik prostoru, ale ono se na ní i dobře dívá. Skvělý výkon chytrého detektiva tu před zcela věrohodně předvedl Michel Blanc. Francouzká detektivka si drží svou vysokou laťku.

Nechutnosti, brutálnosti, občas tak debilní až vtipné, prošpikované černým humorem. Ta lacinost nízkorozpočtových filmů tu je znát a někdo ji bere jako kult a klasiku tohoto díla, já ji však v oblibě moc nemám. Tak ocením, alespoň ten originální nápad a zvrácený humor.