carl.oesch

Nějak jsme nepochopil, o co tomu Klemovi a Hudečkové vlastně šlo. Jako zcela propagandy prostá detektivka to moc nefungovalo, Doleželová byla nepříjemná a vlezlá, ale líbili se mi scény z nádraží. Všimněme si, jak soudruzi kopírovali SSSR, na nádraží byl staršina (šílený výložky a la Rusáci) a i když kulhal, myslelo mu to perfektně. Soudruzi byli takoví hodní, sociální, pajdající policajt, to se hned tak nevidí. Klaďas Fišer, pomáhající vždy nepříjemné Gabriele Vránové a hlavně ta empatická skupina mládeže na nástupišti, co ji na nádraží bránili proti jejímu hulvátskému manželovi, to nemělo chybu.

Světe div se, v zásadě kriminální případ. Sice se tam jedná o Bláhu, abatyše plní funkci představiteel církevní reakce, ale nakonec nebohého pana faráře odkrágloval Čáp ze zcela zištných důvodů. Kdyby se tam neřešila obálka pro Brzobohatého a podzemní činnost v kláštěře, bylo by to jako typická kriminálka ze šedesátek. Hlavně se mi hodně ulevilo, že Martu Jančurovou soudruzi zachránili před tmářstvím a trudným živoetm jeptišky, když venku je tak krásně. A zajímalo by mě taky, jetsli se Hradec učil už všechny ty jazyky, kterými tak dokonale vládl v následujícíh dílech.

Jestli tohle měli být Mašínové, tak to tedy opravdu hodně vzdáleně. Aby bylo jasno, komunisty nesnáším a celé to jejich vládnutí pokládám za pohromu, stejně jako působení komunistů v SSSR, i když dnešek ukazuje, že tem to není jenom o "komunismu". Ale stejně tak nesnáším Mašíny, kteří byli narušení psychopati a žádní bojovníci proti komunistům. Zato je komunisti velmi ochotně "propagovali", aby dokázali, že ten, kdo proti nim bojuje, je vrah a sadista. Že desetitisíce lidí komunistům kladli odpor, i když ne takovým způsobem jako Mašínové (i když i se zbraní v ruce - Hasil v přímém střetu zastřelil pohraničníka a s tím nemám problém) a byli opravdoví hrdinové (třeba Raichl) je taky pravda. Ale tady se soudruzi ocitli na hodně tenkém ledě. Jejich neschopnost se projevila v takové míře, že si nedokázali spojit dvě zákařné a brutální vraždy řadových esenbáků s krádežemi zbraní a jednoho z Mašínů, zavřeného za pokus o ilegální přechod hranic dokonce v klidu pustili. Estébáci sice byli schopni mučit a ubíjet lidi, ale tohle jim nedošlo. Inu, když podmínkou příslušnosti u StB byl dělnický a malorolnický původ a základní vzdělání, tak se člověk nemá čemu divit. Tříska svoji roli asi musel protrpět stejně jako podpis Anticharty, Vízner mně nikdy neseděl a i když Vinkláře jsem nikdy rád taky neměl, tady mu role sedla na tělo dobře. Politiky tady je minimum (překvapivě) a útěk za hranici v době, kdy lidé neměli pasy a byl problém se dostat i do spřátelených lidových demokracií jinak než násilím nešel. Jenže představa, že se někdo prostřílí přes rozsáhlé kontrolované území daleko před hranicemi, přes zakázané pásmo a hustou síť pohraničníků byl dost naivní. Na druhou stranu, hranice ještě nebyla zadrátovaná a nebyly zde miny a ostatní nástrahy a pasti. Ale stejně, Mašínové se s obrovskou dávkou štěstí dostali až do Západního Berlína.

Pro tenhle díl je typické, že když byl mnohem později natočen jakýci antizeman na tohle téma, byl to podobný průser. Tady se mi moc líbil herecký výkon Ireny Kčírkové, která se ale asi moc do role vciťovat nemusela, protože si se soudruhy užila své. Na druhou stranu je otázka, kdo tady je větší zločinec. Onen vrah (podle skutečné události), nebo režim, který jenom na hranici nechal povraždit stovky lidí a navíc zde "zařvaly" i tři stovky pohraničníků, které ale nezabili (drtivou většinu) nějací nepřátelé lidově demokratického režimu, ale zahynuli na minovém poli (bylo tam necelé tři roky) nebo i dokonce díky nehodám na drátech...soudnému člověku to je asi jasné.

Velice tendenční. lživá, hloupá a pro dobu normalizace typická agitka. Že podobný "soud" nenatočili soudruzi o vlastních zločincích, kdy počet obětí přesahoval ony Pinochetovy. Dodnes se aktivisté a levičáci nemohou domluvit, kolik že to měl Pinochet a spol. na svědomí obětí - dva nebo dokonce tři tisíce? A kolik jich měl na svědomí Castro (abychom zůstali zeměpisně "na místě") nebo jeho dvorní vrah Che Guevarra - člověk, který se proslavil v OSN projevem, ve kterém prohlásil: " Ano, stříleli jsme naše nepřátele, střílíme je a budeme je střílet.". Tito vrazi byli a jsou oslavováni dodnes. A k nim patřil onen Allende, lékař a marxista, který se stal na čtvrtý pokus v roce 1970 chilským prezidentem. Ze tří kandidátů získal 36,3% hlasů, tedy jen o něco málo víc než třetinu. Odsouhlasen byl tedy do funkce až parlamentem, kdy se slavnostně zavázal, že bude přísně dodržovat ústavu i zákony. Jenom o něco později se svěřil francouzskému levicovému novináři, že souhlas vydal jenom z taktických důvodů, aby se dostal k moci. Následoval scénář, který u nás známe i z období před únorem ´48. Znárodňování, nesmyslné zvyšování platů, pozemková reforma i třeba ozbrojování milicí. A samozřejmě ekonomický propad, kdy ve znárodněných měďných dolech vstoupili dělníci do stávky – proti Allendeho vládě. Aktivisté mlčí o násilnostech a vraždách, které začaly provádět revoluční gardy, zejména pak na venkově. Allende propustil z vězení levicové teroristy, kteří měli rovněž na svědomí řadu lidských životů. V přitroublém televizním díle se pořád dokola autor Roman Hlaváč ohání demokracií, zákony a ústavou. V srpnu 1973 vydal chilský ústavní soud rezoluci, v které bylo uvedeno, že současná vláda se od samého počátku pokoušela získat totalitní moc s jasným záměrem podrobit občany té nejpřísnější státní kontrole v oblasti hospodářství i politiky. To byla ta demokracie a ústava, kterou scénárista tak dryjáčnicky vzývá ve svém prokomunistickém paskvilu. Ani ne po třech letech vlády Allendeho (velkého Castrova přítele) se země ocitla v totálním rozvratu. Ekonomickém, právním, společenském. O tom jsme ale tehdy z médií informováni nebyli. Nevěděli jsme ani, že třeba KGB podpořila Allendeho statisíci dolary a jeho bezpečnostní aparát přijeli budovat Castrovi důstojníci. Zato se do Chile začala hlavně z Evropy sjíždět levičácká mládež na „velký svátek revoluce“. Jak dopadla ona revoluce na Kubě, ale i v řadě dalších zemí dneska víme velice dobře. Statisíce mrtvých a dodnes v emigraci žijících lidí, vznik nových elit a bída. Z kdysi nejbohatšího karibského ostrova se stal jedna z nejchudších zemí v regionu. A to čekalo Chile, i když z jiných dokumentů dnes víme, že SSSR sice rozdmýchával propagandu, ale o další Kubu vzdálenou o tisíce kilometrů na jih rozhodně nestál. Pinochetův zásah byl sice poměrně brutální, ale na druhou stranu to, co by následovalo po konečně Allendeho „únoru“ by bylo ještě mnohem horší a těch lidských obětí by bylo o řády víc. Jako na té Kubě. Takhle je třeba tenhle paskvil, který jsme měli možnost nedávnou shlédnout na CSfilm vnímat a chápat.

Ani Jitka Ježková (kolem čtyřicítky je ale mnohem hezčí a přitažlivější), ani ještě celkem fešná Jana Paulová mě nedonutí, abych tomu dal cokoliv jiného než odpad. A nepřekvapuje mě duo režisérů, Adamaec i Drha už v té době měli to své lepší režisérské za sebou...

O čem ten film vlastně je? A kdy se odehrává? Co tím chtěl Drha říct nebo ukázat? Ze vzpomínky na již zesnulou Danu Vávrovou a pár dalších tehdy ještě mladých herců (Jitka Ježková, Marta Issová nebo Jiří Hána) nedám odpad. Ale, jak svého času napsal v jedné z mála světlých chvilek režisér Fenič, místo natačení filmů pro sebe sama by měl režisér svoje mentální a jiné problémy řešit pobytem někde v sanatoriu, kde by měl klid, pravidelnou stravu, lékařskou péči, psycholigickou pomoc a třeba i nějakého toho meditátora či jogína, než aby točil za desítky milionu filmy. Jsou dva typy filmů, které bytostně nesnáším - politické agitky a "umělecké" filmy. Tohle je druhý případ. Ale filmy by se smnad měly točit pro diváky, ne?

Daňkovská přefilzofovaná a vše relativizující konverzačka, která stojí a padá s výkony Václava Vosky, Jiřího Adamíry a Josefa Langmilera. Je toho tam tolik, že se tehdejším cenzorům asi zatočila hlava a pustili to, protože tam jde o boj proti revoluci, imperialistický "pan" Smith je odstřelen, když jeho urážky, ale i nepříjemné otázky vytočí Josefa Langmilera. Prvoplánově se zdůrazňuje, jak spokojeně žije jenom pět procent obyvatel, ale pak je tady taková řada dodnes aktuálních postřehů, že se z toho až točí hlava. A vrcholem je, že je zde de facto odcitován Orwell. Když se řeší, o co jde Muži v pralese, odpověď je, že mu jde - o moc. Stejně jako režimu, který oni poněkud skeptičtí důstojníci představují. Jinak Che Guevarru, který byl možná předobrazem onoho Muže z pralesa dostali vojáci bolívijské armády (speciálních jednotek vycvičených Američany), takže ten background je celkem reálný, stejně jako dusné vedro, sálající z ne příliš kvalitní čenobílé kopie filmu.

Společně se Zítra se bude tančit všude asi nejsovětštější z českých propagandistiských filmů té doby. Tandem Gajer Fábera předvedl, jak je mimo řemeslně, ale zato se snaží vyhovět stranickým ideologům ze všech sil. Bohužel ty schopnosti scházejí. Jiné budovatleské a propagandistické filmy z téhle doby mají svoje kouzlo, svůj domácí původ nezapřou, ale tohle je čistá "ždanovština", prostě vzorný socialisticko realistický film jak má být. Film je černobílý, přesto je pozoruhodné, že postřelený esenbák nemá na vzorně vyžehleném munduru ani kapku krve (prý čisté průstřely), ale to samé se opakuje u Rudolfa Hrušínského na konci. Schematičnost tohoto filmu by se měla použít jako studijní materiál a fakt, že noc a dne se tady střídají po hodinách je pozoruhodná rovněž. Prkennost herectví - scéna matky Kurandové a zraněného syna esenbáka by vyděsila i samotného Stanislavského a vrcholem je ona spontánní masová demonstrace zase děsivě sovětského střihu s obrazy Stalina a Gottwalda jako jakýmisy novodobými ikonami. Film byla si ve své době natolik pitomoučký, že to pochopili i někteří soudruzi a tak musely nastoupit ostré nůžky střihu. Když si vezmu, že většina filmů tohoto typu má délku mezi 80 a devadesáti minutami, asi se stříhalo hodně. Na začátku filmu je snad nekvalitnější (technicky) sekvence - požár a jeho hašení včetně evakuace obyvatel, tady se poteší každý pyroman. JInak tvrzení, že lidé se do družstva bojí vstoupit kvůli oněm kulackýcm záškodnickům je okázalá lež. Lidé se tam báli vstupovat, ale především se báli oněch "agitátorů". Zcela přesně nevím, kdy to bylo přesně natočeno, ale ve vazbě na vzhled krajiny (stromy s listím, vzrostlá tráva) v té době byli oni dva "idolové" už naštěstí na onom světě. Jinak nejvíc mě pobavil zdejší komentář jistého xaver, který si na filmu patřičně pošušňal a rozhorlil se, jak jsme byli díky družstvům potravinově soběstační, o to jsme díky dnešnímu režimu přišli a potraviny se k nám dováží, přitom do odpadu by namísto tohoto skvělého (podle něj) filmu patřily právě ty dovážené potraviny. A to díky násilné (!) dekolektivizaci devadesátých let. Že většina družstev pod jinou hlavičkou a na základě jiného ekonomického modelu spokojeně funguje dodnes tenhle zastydlý bolševik neví nebo asi nechce vědět. Tak to určitě, soudruhu, čest práci soudruhu! Čest!

Langmajer jako hobby zloděj. Sice ho k tomu Teplý musel na začátku trochu nutit, ale nakonec ho to začalo bavit. Skvělé jsou scény ze svatby a je vidět, že ministr Stropnický byl vždycky charakter i ve svých rolích.