Estetik 1

Některé scény jsou opravdu velmi bizarní (hádky Pupkina s matkou, rozhovor s papundeklovou Lizou Minnelli). Vedle excelentního Roberta De Nira mě zaujal herecký výkon Sandry Bernhardové v roli fanynky Jerryho Langforda, která doslova ztělesněním stalkingu. Film má docela překvapivý konec, když se ukáže, že Pupkin není až zas takový shmok, jak se zdá.

Film má podobný problém jako MandragoraWiktora Grodeckého - snaží se poukázat na tíživou životní situaci určité skupiny teenagerů, ovšem umělecké zpracování je katastrofální. Hlavním kamenem úrazu je obsazení hlavní role. Ivan Vyskočil je snad nejhorší herec všech dob. Jeho „cimrmanovské“ házení rameny, když se snaží předstírat pláč, mě opravdu pobavilo. Navíc se ve vedlejší roli objevil i můj „oblíbenec“ Vilém Besser. Ale i kdyby Bočan obsadil přesvědčivější herce, výsledek by vinou velmi slabého scénáře nebyl lepší. Jednu hvězdu za mrazivou a depresivní hudbu Vladimíra Klusáka.

Darren Aronofsky je nepřeceňovanější režisér současnosti. Tahle bublina jednou praskne jako přehřátý realitní trh v Číně.

Horší z iwojimského diptychu. Vyčítat filmu, že postavy se pletou, je opravdu unfair – holt jsou v armádě a musejí mít stejné mundůry.

Koho by napadlo, že Minulost na sebe může vzít podobu chlápka s rukou v gypsu?

Moc se mi líbila animace, ale kvality filmu sráží dosti plytký příběh. Jestli má Sylvain Chomet nějaké problémy s Amerikou a jejími obyvateli, ať do toho laskavě netahá mě. Rozvláčné tempo s několika málo dobrými momenty (dost možná jen pes a jeho sny) začne brzy nudit. Humor je často samoúčelný – opravdu mi nepřijde vtipné, když swingová zpěvačka na penzi loví žáby handgranátem. Potěšila mě zubajda Yvette Horner.

Zdařilé cvičení na téma život na americkém předměstí. V čem je ale Americká krása lepší než třeba Smrt panen nebo Malá Miss Sunshine?

Komunistická agitka snažící se očernit Tomáše Baťu, a to s obrovskou dávkou nenávisti a zášti. Umělecky film naprosto selhává – dialogy jsou stupidní, postavy schematické. Velmi neuměle se zde kombinuje historická skutečnost a pusté lži. Jeden příklad za všechny - „šéf“ zahynul 12. července 1932, ale Reichstag vyhořel až 27. února roku 1933, přičemž Hitler se ujal moci o měsíc dřív. Těžko tak mohl letět do Berlína pogratulovat nacistům k jejich úspěchu. Tento ubohý, trapný a zlý plivanec si nezaslouží jiné hodnocení než odpad.