Recenze (78)
Pobřeží moskytů (1986)
Skvělý egocentrický lehce maniakální psychopat Harrison Ford. Celkově ale takové mdlé. Weir z toho mohl vytěžit mnohem více. Asi jeho nejslabší počin. Helen Mirren, ačkoli se film odehrává v tropech, se ani jednou neodhalí :(
Beze strachu (1993)
Podobně jako Pobřeží moskytů stojí na vynikajícím výkonu Harrisona Forda, Beze strachu táhne Jeff Bridges. Oba filmy jsou ale Weirovy nejslabší. Přesto je to špičková filmařina - málo platné, Peter Weir umí. Docela by mě zajímalo, proč je většina postav židovského původu. Je to náhoda?
Neúplatní (1987)
Trochu si nejsem jistý žánrem. Chvílemi to je spíš komedie - navíc třeba přestřelka na mostě je nechtěně směšná víc než komická. Místy jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduji pohádku o čtyřech neskutečných správňácích, což je narušeno jen poněkud samorostlým Connerym (občas si přihne z lahvinky), kteří bojují s odpornými slizouny. Gangsterka podle mých představ to určitě není. Každopádně Nedotknutelní jsou svižný a velmi slušně natočený film se skvělými hereckými výkony (jako vždy Robert De Niro, Sean Connery).
Zjizvená tvář (1983)
Bez Al Pacina by byl film poloviční. "Can't you stop saying fuck all the time?"
Kráska dne (1967)
Milé freudovské cvičeníčko...
Životy těch druhých (2006)
Asi jsem úplně nepochopil motivaci hlavního hrdiny, který v sobě náhle popřel svou špiclovskou bytostnost. Snad vzepření se špinavé hře ministra kultury? Možná jsem jen nedával pozor. Každopádně to bylo napínavé a svižné. Víc jak dvě hodiny utekly velmi příjemně. Ubírám hvězdu za ten „a o dva roky později“ závěr.
Chuť melounů (2005)
Chuť melounů bohatě splnila postulát, že v dobrém filmu musí být alespoň jedno zpěvné číslo. Tady jich bylo hned několik. A jaké pěkné. Meloun znovu potvrdil, že je nejinspirativnějším druhem zeleniny (nebo ovoce?) v umění. Stejně jako banán. I když, ten se uplatňuje spíš v pornu. Tohle ale není porno, tohle je vysoké umění!
Chaotická Ana (2007)
Po filmové stránce je Chaotická Ana velmi povedená. Možná vlastně až moc chladně formalisticky dokonalá. Rozpaky ve mně ale vyvolává obsah. Zejména závěr v indiánské rezervaci a pomsta holubice je už dost křečovitá.
Jako malé děti (2006)
Viděno v SA s naprosto příšerným českým dabingem, který filmu nějakou tu hvězdu ubral. Ale i tak - tohle bylo hodně slabé, nemůžu si pomoct. Místy neuvěřitelně trapné dialogy, postavy jsou ploché, (téměř) nikam se nevyvíjí. Záporáci jsou slizcí, že už to víc nejde, kladné charaktery naopak krásní. Jestli něco opravdu nesnáším, tak je to voiceover. Film prostě musí používat jiné prostředky vyprávění než literatura. Jednu hvězdu za Kate Winslet, která jakékoli roli přidá nejméně dvě stě procent. Chvílemi jsem žasnul, že jí věřím i ty nejkřiklavější klišé.
451° Fahrenheita (1966)
Ray Bradbury byl génius námětu, ale nikdy ho nedokázal přetavit do uceleného a smysluplného příběhu. Stejně tak se to nepovedlo ani Truffautově filmu.