ink flo

Tenhle příběh o rodině, která žije světským stylem života v karavanech a živí se různýma krádežema je celkem zajímavej v tom, jak originálním způsobem se to nepovedlo. Začíná to jako rozvernej gangsta film, kde Fassbender zcela nesmyslně dráždí policajty během úprku z čórky. Aby to pak zamrzlo na nějakým pokusu to celý zvážnit a udělat z toho drama o vztahu otce a syna, potažmo syna a jeho manželky a dětí. Asi jeden z nejbizarnějších filmů Fassbendera, ale jako dá se na to koukat hlavně kvůli tomu prostředí, kde se to odehrává.

I na poměry Ken Loacha hodně bezvýchodný a drsný, příběh na motivy skutečné události, kdy trochu jednodušší a velice výbušné ženské na základě jejich špatných životních rozhodnutí a nehod (násilničtí partneři, požár v bytě atd.) vzala sociálka všechny čtyři děcka. Do toho se do ní zamiluje venezuelskej samaritán, se kterým chtějí mít další děti. No ale je to v UK, tam to funguje trochu jinak než u nás (viz aktuální medializovanej případ, ve kterým otec x-let mlátil a znásilňoval dceru a pro ospod ani cajty to nebyl důvod to zbytečně hrotit, takže nechali rodinu dál spolu, dcera se několikrát pokusila o sebevraždu a násilník vyvázl s podmínkou), takže je to primárně o boji s úřední mašinérií.

Hudební čísla jsem musel od půlky přetáčet a další měsíc nechci slyšet klavír, to se fakt nedalo. Dennis Quaid s naondulovaným melírem v roli Jerry Lee Lewise přehrává podobně jako většina ostatních. Není úplně jasný, jestli nesympatičnost jeho postavy je záměr nebo omyl, každopádně je to spíš taková panoptikální karikatura. Prostě slizkej "bouřlivák", kterej si zničil kariéru tím, že si vzal za ženu svojí 13letou sestřenici, což považovali v té době za normální asi už jen v tom Mississippi. Celý je to hrozně přehnaný a otravný, ale jelikož tam hraje Winona, tak se to dá. Prý je to teda jeden z nejlepších hudebních autobiografických filmů, ehm.

Drama/komedie o černošským spisovateli, kterej se nechytá se svými příliš "bílými" a intelektuálními knihami. Tak zkusí trolling a napíše knihu plnou stereotypů o černoších, u které vůbec nedoufá, že by jí mohl někdo brát vážně. A vážně se diví, co tím spustí. Taková fajn člověčinka, je to silnější ve vtipných pasážích, než v těch dojemných, Jeffrey Wright to v klidu celý utáhne. Má to atraktivní typicky americké téma, které poukazuje na pokrytectví bílých, díky kterému to bude asi festivalový hit. Nejsem si jistej, jestli z toho bude zbytek světa tak odvařenej, takovej ten film, kde se asi často hodnotí to morální poselství víc, než všechno ostatní. A díky tomu se z toho dělá trochu víc, než to ve skutečnosti je.

Andrew Haigh je jeden z nejlepších současných režisérů, na jeho "45 let" si občas vzpomenu, tohle je podobně silný a existencionální. Snovej, pomalej, emocionální, podprahovej, psychoterapeutickej a hodně smutnej film. Osamělej chlápek bydlí ve věžáku v Londýně, seznámí se a zamiluje do svého (jediného) souseda a občas jezdí na návštěvu za rodiči. Ale......ale jsem rád, že jsem o tom dopředu nic nevěděl, i když ono je poměrně brzo jasný, že je tam něco jinak. Paul Mescal tu předvádí stejně silnej výkon, jako v Aftersun. Přičemž tyhle dva filmy toho mají společnýho víc, třeba ten impact při poslední skladbě, která v nich zazní...a kterej jen tak neodezní.

Idylická rodina žije své každodenní strasti a slasti v baráku s krásnou zahradou. Jediné, co je trochu "jinak" je to, že zeď jejich baráku a zahrady je obehnaná ostnatým drátem, za kterým je Osvětim. A je to rodina Rudolfa Hesse. A největší dějovou zápletkou tu není pálení tisíců mrtvých za plotem, ale strach o to, že kvůli převelení manžela na jinou managerskou pozici přijdu o svou zahrádku a bazén. To přináší do rodiny skutečné drama, zatímco plánování efektivnější nové spalovny po společném obědě je jen další nudnou úřednickou činností. Přináší to zajímavé otázky - je vykreslení postav jakožto banálních, nudných, strojově mechanických, odosobněných, nečitelných a chladně prázdných uměleckým záměrem, nebo takoví opravdu byli? Museli takoví být, protože nikdo jiný by ničeho takového nebyl schopen? Kdybychom film vzali jako alegorii, kdy barákem a zahrádkou jsou naše životy a za plotem je skrytá klimatická změna/velkochovy zvířat/země chudého jihu/smrt jako taková, nepůsobila by většina našich všedních aktivit podobně nesmyslně a zbytečně, jako ty jejich? Stejně jako u sci-fi "Under The Skin" přizval Jonathan Glazer k vytvoření soundtracku Mica Leviho. Ten jím geniálně opsal základní trik celého filmu - děs z nevyřčeného. Jediné, co ve filmu slyšíte, je zpomalený sampl lidského hlasu (hlasy mrtvých za plotem? nářek jejich vrahů trpících v pekle?), který ale většinou usekne a nechá zaznít jen jeho fragment. Nejvíc ohlušující hrůzu tedy přináší ticho toho, co bylo umlčeno.

Vypadá to jako lacinej rodinnej UK seriál, akorát je tam všechno vzhůru nohama. Matka neustále připomíná dcerám, že je nechtěla, že jsou omyl a zkazili jí život, jejich psychický problémy řeší hlavně nakupováním, zatímco se snaží sbalit někoho s větším barákem, než má ona. Ženy se dokáží s druhými sbližovat jen skrze svá traumata, deprese a patologickou připoutanost, muži jsou slabí, nedospělí a nezodpovědní. A všichni dohromady se snaží jeden druhým zoufale zaplnit prázdnotu, kterou v sobě mají. Misery porn sitcom s hodně zvráceným a temným humorem a solidní kadencí vtipů, oblíbená témata punchlines jsou duševní poruchy, smrt, zoufalství, sex, chamtivost, smrt, duševní poruchy, sex, smrt. Celý je to na hraně (často za hranou) trapnosti, pravděpodobně záměrně. Pod tím dost zběsilým a vidláckým povrchem to ale dost trefně a mazaně poukazuje na spoustu dnešních společenských trendů a témat. Vlastně je to svým způsobem celkem horrorový :-)

Jason Statham hraje dalšího Jason Stathama, tentokrát proti partě scammerů obírajících lidi o jejich úspory, kteří mají konexe až k nejvyšším místum. Navíc s tak blbým nápadem, až je to geniální - včelař jakožto nejtajnější tajná zbraň tajných služeb, který čistí prohnilý systém a trousí u toho hlášky typu "když začne královna produkovat defektní trubce, je na čase jí zabít". Kuchtí se tu poctivá béčková old-school konkurence přeleštěnýmu John Wickovi. Jeremy Irons included.

V anglické vesnici ubytují syrské uprchlíky. Jedna z nich se spřátelí s majitelem místní hospody, na uvítanou jí jeden borec rozmlátil foťák a když si v zadní místnosti hospody při prohlížení černobílých fotek z hornické minulosti všimne fotky pořízené během stávek s podtitulem "who eats together, stands together", tak jí napadne, že by tu místnost mohli společnými silami zrenovovat a dělat tam zadarmo společné večeře. Velkej respekt za to, že Ken Loach ve svých 87 letech pořád točí. Další jeho trademark civilní sociální drama, tentokrát trochu melodramatičtější, než je u něj zvykem. Hezkej příběh hledající naději v beznadějné situaci.

Irský venkov 1860, dítě už čtyři měsíce nejí, je to zázrak? je breathariánka? živena nebeskou manou? kojena ježíšovým mlékem? nebo něčím a někým jiným? Na tohle vše přijíždí dohlížet přísná a odtažitá zdravotní sestra Florence Pugh, která po večerech utápí žal ze ztráty dítěte ve lžících morfia. A během toho se stane, že pozorovatel i pozorované se aktem pozorování promění. Vyžaduje to trpělivost, ale odvděčí se. Víra (v narativ), pověrčivost, trauma, tajemství, smutek, stín, otáčející se medailónek ("myslíš, že je ten ptáček volný nebo uvězněný? To je na mě, abych to rozhodla.".....in, out, in, out). Neobvyklé čaro kouzlí kromě pustých kopců porostlých fialovými bylinami hlavně ambientní soundtrack Matthew Herberta, který dokáže mistrně navodit "eerie" atmosféru jedním zvukem/tónem.