ink flo

Premiéra v Aeru byla vtipná, vidina bezstrestného pohledu na stříkajícího šulina na plátně očividně přilákala i kancl bydlenky, který jinak mimo multiplexy o kino nezavadí. Jinak si neumím vysvětlit, že se tolik z nich dovede chichotat při znělce s Hemalou, kterou zná každej, kdo byl za posledních 10 let v kině. Což považuju za jeden z chytrých Noého tahů, vzbudit takovou rádobykontroverzi ohledně pár kapek. Když jsem viděl, jak se tohle zbytečně řeší, tak jsem si připadal jak v 70. letech při premiéře Emanuelle, nebo prvním uvedení Deep Throat. Po jedné z těch milovnic kinematografie jsem musel během filmu hodit víčko od vína, protože při nejsilnějších scénách kurvila výhled ťukáním do smartphonu. Ani to víčko do hlavy jí neprobralo, ale hlasité okřiknutí naštěstí zabralo... Noé jede víceméně pořád tu svojí písničku "lítost nad minulostí - všechno jde do hajzlu - retrospekce a cesta zpět", akorát jemně mění ingredience z "šukání-drogy-smrt" na "šukání-drogy-narození". Přičemž přesně v jeho stylu je smrt i narození stejně nežádanou věcí, a místo DMT se servíruje opium a ayahuasca. Btw. celej film je celkem výstižným zachycením opiátového lucidního snění, které se často vyznačuje nezvyklým vršením zasutých vzpomínek. Čím je starší, tím je ale mírnější, takže pokud jeho první dva filmy byl čistej nihil a deprese, tak tady už se misky vah celkem vyvažují. Takže je pravděpodobný, že někdy v 80ti natočí nějakej veselej pohůdkovej optimistickej filmeček. Zatím akorát piluje a zdecentňuje svůj styl, takže místo apokalyptických houkaček Bangaltera tam zní komorní vážná hudba a psychedelický rock (Death In Vegas jsem neslyšel snad 15 let) a expresivní mávání kamerou ustáluje na jemných hrátkách s použitím filtru a barevnosti (se skutečnou láskou jsou barvy teplejší a snovější, s nechtěnou střízlivé, civilní a prázdné). No a ty milostný scény jsou samozřejmě natočený skvostně čarokrásně... Vtipný byly odkazy k předchozí tvorbě - scéna soulože v podchodu (Irreversible) nebo hláška "po smrti nic není" (v kontrastu k Enter The Void). Celkově mám pocit, že člověk, kterej nemá nakoukaný jeho předchozí filmy, tak z toho nebude mít tak silný zážitek, protože tam mine to zmiňovaný vlákno, které se vine celou jeho tvorbou....

Taková švédská napodobenina tarantinovek (další taková je třeba "Pawn Shop Chronicles"). Je to dostatečně zábavný a ujetý, ale originál je originál.

Retro horror na klasické téma "barák, kde je něco špatně". Nadprůměrným ho dělá hlavně výborná kamera, neotřelej casting a zajímavý pohrávání si se subžánrama (který nemůžu jmenovat aniž bych se dopustil spoilingu).

Tři neapolský pohádky ze 17. století. Skvělej vizuál, mocnej casting (Hayek, Cassel, Reilly, Jones) a na pohádkovej žánr dost bizarní wtf dějové linky. Italové se s tím moc nesrali, kdyby mi někdo tyhle pohádky předčítal v dětství, tak z toho mám asi spíš trauma....

Pro mě nejnadějnější mladej českej režisér za posledních x-let a jak řekl Kamil Fila - jedinej náš film, kterej vypadá světově. Svérázná kombinace Kaurismakiho, Twin Peaks a Divokých včel, u které jsme se asi třetinu stopáže nahlas smáli (jako jediní). Zenoví šusťákoví mistři sdílející společné tajemství života (geolog!), příběh o nalezení sebe sama, rezavá vrtule vydávající zvuky jako jelen v říji atd. Při odchodu z kina jedna holka prohlásila "já jsem to absolutně nepochopila", takže si asi nevšimla vodítka v jednom z posledních záběru - makovotvarohového koláčku ve tvaru jinjang, do kterého si Schmitke spokojeně kousl. Perličky z titulků - "Barbora Kačena", a jedna z postav tam byla jako "ahoj man" (týpek v hospodě, který řekl vždy akorát ahoj). Jinak doporučuju zůstat až do úplného konce titulků, protože tam se objeví ještě jeden vtípek se vzkazem na záznamníku. Byli jsme poprvé na dopolední projekci v Aeru a asi to oblíbím. Akorát chudáci důchodci z tohoto filmu museli být trochu dezorientovaní, jeden si hned po skončení koupil pivo, sedl si do rohu a zamyšleně koukal do prázdna :-)

Z found footage věcí jsem viděl snad jen Blair Witch, který ačkoliv se mi líbil, tak jsem nějak neměl potřebu kontrolovat další zástupce této módy. Až u tohoto snímku mě ten koncept přišel natolik radikální, že jsem si řekl, že by to mohl být další level. Což je - natočit fungující horror, který se celý odehrává na obrazovce notebooku, je umění. Pro mě navíc i tak trochu sci-fi, protože skype a mac jsou pro mě španělský vesnice. Cením povedený casting, protože už od prvních minut jsem se těšil, až začne tahle nesympatická partička řídnout. Čeští preventisti cyberšikany (pokud tu opravdu nějací fungují i mimo kouřové clony vykazování činnosti pod evropskýma fondama) dostali do rukou mocný nástroj...

Příbuzný Viscontiho se svým druhým filmem - soustředěným, lidským, plným vtipných drobností pro pozorného diváka (křesla podložená knihami, ponožky a spodky, paštika a toust...), s roztomilým a dojemným hlavním hrdinou a čarokrásnou hudbou připomínající hauntology pohádky Jona Brookse. A připomnělo mi to, že se už snad dva roky chystám na jeden japonskej film, kterej se taky odehrává v prostředí pohřebního ústavu...navíc hlavního hrdinu chápu, protože fotky mrtvých lidí mě taky fascinují Jen šálek...něčeho. A čas mám. A mám spoustu času.

Dobový/komorní/přiměřeně znepokojující příspěvek na téma sekty v duchu Martha Marcy May Marlene či Sound Of My Voice

Jurský park reloaded - VIP version. K původnímu mám nostalgický vztah, pamatuju si, jak jsem večer nadšeně zvonil u lokálního šmelináře, kterej mi ho prodal nahranej na VHSce v kinoripu, kterej jsme pak se sourozencema sjížděli. Takže o novým jsem žádný info ani nepotřeboval, rovnou vyrazil do kina a rozhodně nejsem zklamanej, vlastně mě to i překvapilo, jak hodně se to povedlo. Blockbuster, kterýmu není moc co vytknout, je tam nadhled, akce je poctivá, děj v očekávatelných mantinelech (nápad pomocí genetické manipulace vytvořit ultra badass dinosaura :-)) a finále bombastický. Upozorňuju, že se ale jedná opravdu o popcornovou zábavu, takže mudrlanti by se tomu měli vyhnout obloukem, aby je to zase nenutilo rozebírat děj z geopolitického a sociokulturního hlediska...

Prokrastinuju na tumbleru a narazím na fotku Winony Ryder, jak se sprchuje oblečená, a pod tím nápis "Heathers, 1988". Tak zpozorním, zkontroluju na csfd, hodím na uloz.to. Tam se ukáže, že to tam uploadoval Helljahve, což už je samo o sobě záruka kvality. Film začíná songem "que sera" od Doris Day, kterej jsem do té doby znal jen v ambient creepy verzi od Andrew Lilese. Pak se tam objeví jméno "Iva Labunka". No a nakonec zjistím, že tam kromě Winony a Christiana Slatera hraje i Brenda (Shannen Doherty), takže vlastně už během prvních dvou minut bylo jasný, že tohle nemůže být špatný. A taky že ne - ženský se tam motají s hokejovýma vycpávkama ramen, hrajou do toho bizarní synthy. A to, co zpočátku vypadá jako matečák, ze kterýho se vařili všechny pozdější high school komedie se postupně zahustí do morbidní ujetosti. Tohle je fakt zapomenutej klenot a zároveň hodně výživná sample banka... Kdybyste vyhráli 5 miliónů, a v ten den přiletělo UFO, který do dvou dnů zničí planetu, co byste s těmi penězi udělali?...pro fanoušky filmů jako Zlaté časy na Ridgemont high a Breakfast club.