ink flo

Odpočinková retro komedie o tom, jak si amíci pojistili případný neúspěch s přistáním na měsíci tím, že si to nechali natočit od Stanleyho Kubricka. Ze začátku jsem nebyl uplně přesvědčenej, ale v momentě kdy se děj přenesl do hippie zámku a nabralo to fantasmagoričnosti už to bylo v pořádku...a Ron Perlman na tripu mocnej.

Satanskej thriller, na kterým je nejdivnější to, že ho natočil Amenábar :-)...což je asi i důvod toho nízkýho hodnocení, že lidi možná čekali další Agoru a místo toho dostanou tohle béčko, který jako kdyby vylezlo z devadesátek.

Musím se přiznat, že stárnoucí Allen mě baví víc, už to není tak otravně užvaněný a inťoušský. Taková ta volba, kdy chcete něco decentního a na úrovni, ale zároveň nic náročnýho nebo složitýho. Uvěřitelnost postav i příběhu sice trochu pokulhává, ale jinak to tenhle účel splnilo...

I když jste biblickej nesmrtelnej týpek, tak vás to tu po pár set letech začne prudit, a stane se z vás autistickej melancholickej terminátor (kterej je napůl roztomilej a napůl démonickej), kterýho nerozhodí z rovnováhy ani zjištění, že má dceru. A když jste Henry Rollins, tak i přesto, že jste toho moc nenatočili, tak jste celou dobu věděli, že se někdy objeví role, která vám padne tak, jako tahle. I když já asi nejsem objektivní to posuzovat, protože jeho hity "Disconnect" a "Liar" jsem na střední slyšel tak stokrát, jeho stand-up comedy show tenkrát poslouchal z CDček i přesto, že jsem jim rozuměl tak ze slabé třetiny a jeho knížku Solipsista by si měl přečíst každej, kdo si myslí, že je na tom špatně. Zjistí, že někdo na tom může být ještě hůř. A to je přesně to, co v tomhle filmu hraje a co mu tak jde...

Stačilo vidět ten tarotovej název a bylo mi jasný, že Malickovi to zase šláplo. Další mocné mystérium o podstatě života, vesmíru a tak vůbec (tentokrát bez dinosaurů), aneb Christian Bale chodící, koukající, tisíckrát jinak aneb reklama na krizi středního věku. Kdybych tenhle film viděl ve svým inťoušským období na střední, tak tam budu hledat nějaký smysl či poselství a pravděpodobně nakonec dojdu k něčemu jako, že to celý byla alegorie na Ježíše Krista. Teď už se do té pasti chytit nenechám a vypínám analyzování, čímž to nabývá na koukatelnosti. Imho lepší než Strom života, je to dotáhlý do konce, takže se přestal obtěžovat s nějakým dějem a jde mu jen o sázení hezkých obrázků točených rozevlátou kamerou alá Gaspar Noé. No celý je to takový zvláštně neposkvrněný....jo a hraje mu tam dobrej Ravelovskej marš.

Fašistická vztahovka o tom, že je důležité mít s partnerem něco společného (a hlavně teda nějakého mít). Je to postavený na podobně absurdním předpokladu jako třeba Purge, takže je dobrý se nad tím radši moc nezamýšlet, a brát to jako hustopřísnou alegorii a satiru. Trochu váhám nad použitím slova "dystopie", protože si dovedu představit lidi, pro který by takový zřízení a fungování mohlo být příjemný. Celkově je to podobně prázdný, tíživý a divný jako režisérův předminulej film Kynodontas, tady jsou nejvýraznější asi ty odosobněný robotický dialogy. Mínus za hudbu - vyřešit jí tím, že to jen občas podmáznu pekelně vážnou hudbou, abych do diváka ještě píchal jedním nožem navíc, kdyby to na něj náhodou nepůsobilo tak, jak si představuju, považuju za zbytečnej lacinej trik. Ale zachránil to bizarní verzí ještě bizarnějšího osmdesátkovýho hitu "Something`s Gotten Hold Of My Heart" od Marc Almonda & Gene Pitneyho a acapella verzí "Where The Wild Roses Grow" od Cavea. Jo a největší zjištění u tohoto filmu bylo to, že mám tzv. "Clark Kent syndrom", protože jsem za celou dobu nepoznal, že ten tlustej hlavní hrdina s knírkem je Collin Farrell :-)) "Je důležité, abyste tančili každý sám, proto budete poslouchat elektronickou hudbu."

Mazaná indie "coming of age" highschoolárna alá Perks of being wallflower či The spectacular now se sympatickým hlavním hrdinou, kterej je inkarnací mladýho Dustina Hoffmana. Fim o tom, co se stane, když jako děti najdete mrtvolu a nenahlásíte to. Vlastně ne, o tom to není, ale byl o tom jeden film podle povídky Stephena Kinga. Začíná to jako ženská teen verze Klubu rváčů, aby se to převrátilo k road trip romanci. Celou dobu k tomu hraje extošková hudba alá M83 a hezky se na to kouká tím, jak je to nenucený...

Na motivy skutečné události o největším krimošovi Bostonu a o tom, že irští kluci drží při sobě. Rutinní gangsterka, kterou dostává lehce nad průměr hlavně výkon démonickýho Johnnyho Deppa, kterej tu vypadá jak kdyby byl 2 dny po smrti (tzn. hůř než ve Fear and loathing in Las Vegas) a za celej film se usměje jen jednou a v ten moment se přestanou smát všichni kolem něj. No a pak tam hraje ještě Juno Temple, což asi není moc známá herečka, ale líbí se mi její jméno. Plus borec, kterej vypadá jak Mark Wahlberg s downovým syndromem a ksichtem obodaným rojem včel. Jo a ještě jeden ultraslizkej taloš, takovej archetypální herec vedlejších rolí v gangsterkách. A skoro jsem zapomněl na herečku s hezkýma pihama....a Kevin Bacon

Romantická komedie, která funguje hlavně kvůli Peggovi a sympatické hlavní hrdince, asi i tomu, že to točili angličani :-)

Obrazoborecká meditativní lesbická romance na téma hraní očekávaných vztahových rolí a relativity submisivity a dominance, cykličností děje to působí na podvědomí a vyvolává zvláštní pocity, které jsou nejbíže asi směsi znepokojení a fascinace (což vysvětluje to nízký hodnocení, dost lidí asi tenhle typ pocitů mate)....Jinak ale řešit u tohoto typu filmů děj je asi podobný jako se ptát po poslechu ambientního alba "o čem to bylo?". Peter Strickland po "Berberian sound studio" přišel s dalším majstrštykem, kterej bude asi víc než na jedno shlédnutí. Fascinující vidět režiséra s tak specifickým a originálním rukopisem...