Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (28)

plakát

Sorjonen - Série 1 (2016) (série) 

Jednoduchá barevnost, výprava, hudba… herci super. Kari fajn, chytrej a hodnej mimoň. Zajímavý prolínání případů, osobní roviny příběhů postav, vzhledu do minulosti… některé epizody lepší, jiné slabší… ale celkově vysoká úroveň. Akorát ta severská ponurost z toho sem tam kouká víc… Vyhovuje mi velice systém 1-3 dílů/1 případ. Když člověk nemá čas a chuť dlouhodobě a denně sledovat seriál (ono se ty krvavý případy a vyšinutý lidi dlouhodobě ani bez následků sledovat nedají… člověk to musí prokládat občas oddechem nebo komedií) může si dát oraz po skončení případu a pokračovat později. Nenutí to člověka trávit jeden večer za druhým u seriálu. To se mi líbí.

plakát

Přání k narozeninám (2022) 

Příjemné překvapení… české filmy v kinech navštěvuji ráda a téměř povinně… tohle se povedlo. Výběr herců a hereček, příběh plyne postupně a uceleně jednom směrem (ne jako v jiných komediích, kde se zjeví mnoho postav bez smyslu a logiky, tudíž člověk po opuštění kina ani není schopen převyprávět děj, neboť dějová linka je zcela nepřehledná nebo chybí úplně). Oceňuji zápletku, vtipy, jemný humor. Žádný kanál a dvojsmysly… fajn podívaná. Kino téměř plné, věková kategorie 30-60 let…

plakát

Záblesky chladné neděle (2012) 

Komorní příběh s napínavým dějem, slušnou hudbou… Všichni něco skrývají, tají, překrucují… V jednu chvíli vypadá jako psychopat ten, za pár záběrů zas někdo jiný. Nevíte, komu věřit, komu dát své sympatie. Dobrý střih; v rozhodujících okamžicích se děj přesune jinam a neznáme, jak dopadla situace, kterou jsme s napětím sledovali… Žádná nadbytečná vulgarita… syrové a strohé kulisy dodávají příběhu správný rámec. Stojí určitě za zhlédnutí. Poctivé 4*

plakát

Vánoční příběh (2022) 

Roden výbornej, Kaiser s Lábusem fungují jako vždy… spousta známých jmen… ale příběh to nezachrání. Postavy se zjevují jako na orloji jedna za druhou, nevíme,proč se chovají tak, jak se chovají, co je k tomu vede (Kaiser v tramvaji), knězovo náhle prozření a škrtnutí předchozích 15 let - nepochopitelné, bez vysvětlení jeho pohnutek tehdy i teď, dějové linky některé výrazné a propracované, jiné se objevují a ztrácejí jaksi bez smyslu a zbytečně zalidňují děj postavami, o nichž nic nevíme a nemají pro příběh žádnou funkci… zbytečná agresivita: dvě pranice, děti v obchoďáku… paroháč, kterého vytočí politický přešlap, ale nevěru vlastní ženy přejde s velkorysým nadhledem… no, nic. Nečekejme kouzlo nebo snad vánoční atmosféru… pár vtipných scén to jistí, ale klidně by se mohly odehrávat kdykoli během roku s podobným efektem… slabé 3*

plakát

Příšerky z vesmíru (2018) 

Hezký příběh, vtipný a veselý, místy dojemný... animace podobná pixaru. Oproti jiným animovaný příběhům je možná jednoduchý děj, ale nechybí pŕekvapení v závěru a pro mě důležité: nejsou tu sprostá slova a vulgární narážky, které i do dětských filmů tvůrci často propašují zřejmě ve snaze zalíbit se dospělému divákovi. Zasmáli jsme se děti i já i bez toho.

plakát

Bezva ženská na krku (2016) 

Nebylo to špatné...vtipy, hlášky, obsazení slušné. Vetchý je záruka. Jen mi to připadalo takové kašírované, trochu jako studiovka. Nevím, co k tomu přispělo nejvíc, ale asi ty nevěrohodné scény vesnice. Nikde žádní lidé volně se pohybující, oslava čarodějnic, kde se sešla celá vesnice v podání asi deseti lidí, žádný komparz, co by dotvářel dojem sešlosti lidí... Trochu zvláštní zápletka a odtajnění Vetchého coby otce a dědy působilo též křečovitě. O zařazení lesbického páru si taky myslím své - nemělo to podle mě s dějem mnoho společného, spíš to vnímám jako daší "bonus", jak ho ozvláštnit něčím neobvyklým. Kvůli obsazení a některým vtipům 60 %.

plakát

Strom života (2011) 

V tomhle eposu, který ambiciózně chce obsáhnout celý vesmír a lidský život od stvoření po smrt, mě dost zklamal. Vznik vesmíru, dinosauři a podobné ptákoviny, to snad nemá se samotným dějem co dělat. Tedy ne že by nemělo, ale v rozsahu 40 minut nemá. Naprosto není zřejmé, co se zemřivsimu synovi stalo, zda spáchal samovraždu pod vlivem terorizujícího otce nebo se mu stala nějaká nehoda či co. To samotne zřejmě bylo příliš přízemní sdělit v ději anebo mi to v té 2 a půl hodiny trvající křeči nějak uniklo. Ne ze by chyběly hezké momenty, dobré herecké výkony, ale přece musí být nějaké zásady dodrženy : expozice, kolize, krize atakdál, to je podstata tvorby. Tohle je rozplizlé nic, které se potácí mezi oslavou Boha a jedním přízemních rodinným dramatem, kdy kluci jsou odmala buzerováni, ve jménu otce, který snad myslí, že jim tím prospěje. Melancholie a deprese zde kráčí ruku v ruce s beznadějí. I k žehlení to bylo nesnesitelné, nicméně vypnout jsem to nedokázala, neb jsem stále čekala nějaké poselství nebo něco že z toho bude. Ale nebylo. Nedozvěděli jsme se nic. Podobenství o Bohu? A co jako? Že člověk má trpět a doufat v něco tam nahoře? Fakt divný. Život pŕece není takový, jaký se nám ho snaží autor filmu předestřít, snad jen ve špatném vtipu. A víra v Boha s tím vším nabubŕelým sebemrskačstvím a tajuplným šeptáním vůbec nesouvisí.

plakát

Domácí péče (2015) 

Nevím, jak to vyjádřit. Příběh dvojice manželů, jakých je určitě mezi námi spousta, náhle konfrontovaných s holým faktem smrti. Nejsem si jistá tím, zda Vlasta svému muži vůbec sdělila fakt, že jí zbývá půl roku života. Podle toho, jak jsem ji ve filmu poznala, asi ne. Ten obrázek společného panáka po ránu, práce na vinohradu, většina komunikace se obešla i beze slov, jak byli zaběhlí ve svých kolejích, očividně sehraní a spokojení. Až po šoku z jisté smrti Vlasta najednou přehodnocuje. Sama si teprve pak uvědomí, jak moc nežije svůj život tak, jak by chtěla. Že se stále ohlíží na jiné. Alternativní stránka léčby je tam hezky zobrazená. Že jde taky o duši, o přijetí skutečnosti, o smíření, o důstojnosti člověka i v takové chvíli. Vtipné scény v hrobě, v nemocnici, tam, kde by je člověk nečekal. Mihulová je zralá na Oskara. Překvapila mě i Vilhelmová. Po dlouhé době role, kde zaujala sympatickou a neagresivní polohu. Velmi civilní, velmi uvěřitelné, dojemné, místy i vtipné. Žádné brnkání na soucit a citové vydírání.

plakát

Paddington (2014) 

Velice příjemný příběh pro děti i dospělé. Miluju tuhle nezaměnitelnou anglickou atmosféru a jakési pohádkové bezčasi, které z něj vyzařuje. Milé, pohodové, akční scény tak akorát, žádné přehnané rychlé střihy. Vtipné, anglický humor si užijí spis starši děti a dospěláci. Mně osobně zaujala i ta rovina, jak se člověk promění ze sama sebe v "nudného" rodiče, kterého děti neberou, ačkoli tam uvnitř někde zůstal. Jen dostat ten správný impuls - medvěda - a všichni jsou happy! Určitě se podívám znovu.

plakát

Ztraceni v Mnichově (2015) 

Pro mě velké zklamaní. Myšlenku, kterou chtěl autor vyjádřit, bych rekla, že zbytečně zkomplikoval. Ano, odlišný pohled na dějinné události může přijít zcela nečekaně, náhle na základě setkání s nějakou podntnou knihou, teorií nebo osobnosti. Ale proč z toho dělat takove nepochopitelné veletoče a kombinace. Vzala jsem na to kina 12leteho syna se stejně starou kamarádkou. Doufala jsem ve vhled do historie zábavnou filmovou formou, bohužel se to nesplnilo. A nejvíc mi vadí sprostá slova viz "hele kun..a" při pohledu na nebe. A takových okamžiků je tam víc. Naprosto, ale naprosto zbytečně použité. Pokud Rok ďábla se dal, a byl zajímavě "doku" zpracovaný, toto rozhodně není kus, na který bych se ještě někdy chtěla podivat. Kino jsme opouštěli v rozpacích, stejně jako většina odchazejicich. Možná je to kus určeny pro pražské intelektuální elity, který my venkované nemůžeme správně pochopit. Anebo zdejší hodnoceni ukazuje na pomstChtivost: My jsme vyhodili prachy za kino, vychválime to, at navnadime další osly, ať taky utratí. Protože 84 % k dnešnímu dni mi připadá jako výsměch skutečným velkým neoddiskutovatelně kvalitním bijakům typu Kolja, Obecná škola atd.