Hild

Atlas mraků je úchvatné filmové dílo. Film tvoří šest příběhů, všechny nám jsou představeny v první půlhodině, pokud diváka během této půlhodiny film nevtáhne, patrně ho čekají tříhodinová muka, protože po této půlhodině, kdy je nám představena základní kostra všech příběhů, přestanou platit všechna pravidla. Film skáče mezi příběhy, z minulosti do budoucnosti, jeden herec hraje šest postav, muže i ženy a střídají se různé filmové žánry a to během pár minut. V tomto všem se však divák neztrácí a na to je potřeba velký vypravěčský talent, který bez debat Wachowští a Tom Tykwer mají. Téměř tři hodiny divák hledá souvislosti jednotlivých příběhů a snaží se dát si to do jednoho obrazu, toto hledání mě na filmu strašně bavilo, a když už přišel ten moment rozuzlení a pointa, já ztratila dech a jen se mi chtělo někam utíkat a hrozně brečet. Poslední minuty za doprovodu ústředního hudebního motivu patří k mým nejintenzivnějším filmovým zážitkům tohoto roku. Forma je absolutně odzbrojující a nic se jí už letos nevyrovná. Pátou hvězdu ještě nedávám, protože tento film musím v kině navštívit ještě jednou, jelikož u tohoto filmu nikdo nedokáže vstřebat vše během prvního zhlédnutí a já chci, moc chci chápat všechna propojení a souvislosti, na to mi ale možná nebude stačit ani to druhé zhlédnutí. Bravo. O den později: Tak jo, stačil mi jeden den a tu pátou hvězdu přidat musím, s větším odstupem jsem filmem fascinována pořád víc a víc, a když už nedat plný počet tomuto filmu, tak kterému.

Závěrečný díl Twilight je filmem, který si už nezaslouží posměšky a výsměch, Bill Condon udělal, co se dalo, lépe to asi ani natočit nešlo. Stále to však není dobrý film. Především do závěrečné bitvy mě to strašně nudilo, ve filmu se totiž stejně jako v první části nic neděje, zbytečné pasáže se spousty kýčovitých scén, to už ale tak nějak ke Twilight patří, ačkoliv dialogy už tak netrhaly uši jako v předchozích dílech. Závěrečná bitva patří mezi to nejodvážnější a nejlepší, co tato sága nabídla. Je v rámci možností velkolepá, umírají důležité postavy a trhají se hlavy (pravda, že když už na zemi ležela hlava asi dvacátá, nemohla jsem se nepousmát), člověk by až klidně dal o hvězdu navíc s tím, že se jedná o neškodný průměr. Jenže pak přijde ten nejhorší z nejhorších twistů (hodil by se zde trochu jiný slovník), kterým tvůrci totálně pohřbili vše, o co se Condon v posledních dílech snažil. V tom momentě jsem se vrátila zpátky na zem a uvědomila jsem si, že je to skutečně jen pohádka pro ty, co na pohádky věří. Skalní fanoušci budou jistě odcházet z kina nadšení a já jim to neberu, v tomto případě to totiž chápu.

Moc hezká pohádka, která mě překvapila naprosto ve všech jeho ohledech. Originální, vtipná (já se fakt bavila od začátku do konce), milá a dokonale dokáže navodit atmosféru Vánoc. Je určená opravdu mladšímu publiku, ale i starší a rodiče se u filmu budou skvěle bavit, především kvůli bláznivému tempu, které film má, on se totiž snad ani na minutu nezastaví, není zde chvíle, kde by se nic nedělo. A to, že jsem si mohla užít hlas svého oblíbence Jamese McAvoye, už byl takový bonus.

Taková neurážející jednohubka, ale od Woodyho Allena bych čekala více. Nemůžu říct, že bych se u filmu nudila, to rozhodně ne, ale podle mě je tady toho zbytečně až moc. Moc příběhů a moc postav, v některých momentech jsem vůbec nepoznávala Woodyho Allena, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna jeho humor dokáže směřovat k trapnosti a jednoduchosti. Mnoho postav zapříčinilo to, že divák si k některým nestihne vybudovat žádné sympatie a jejich linie pak docela otravuje. Jsou tady i dobré momenty, kde je Woody jasně poznat a kde jsem se upřímně zasmála, ale přišlo mi, že těch špatných tentokrát bylo víc. Ve výsledku jsem ve filmu neviděla větší smysl, spíše je to velká reklama na další krásné evropské město s přehlídkou hereckých hvězd.

Po strašně dlouhé době jsem měla možnost zhlédnout opravdu pořádné historické drama. Získalo si mě především klasické pojetí, přesně díky tomuto jsem si tento žánr tak zamilovala. Jde skutečně na první pohled vidět, že s tímto filmem nemá nic společného Hollywood, není zde totiž taková ta jeho klasická líbivost a na nic si film nehraje, je odvyprávěn s velkou lehkostí, skvělá režie a skvělé herecké výkony, atmosféra je správně pochmurná, hlavní mužská postava nemá zaujmout svým zevnějškem, ale svou osobností. Tu pátou hvězdu dávám vyloženě proto, že mi udělalo radost, že ještě někdo dokáže natočit historické drama, které bude lahodit mému oku, už jsem v to ani nedoufala.

Na tomto filmu jsem neobjevila nic alespoň trochu zábavného. Nenašla jsem zde prakticky nic, čemu bych se mohla zasmát, humor nebyl podle mého gusta a místy mi přišel až nevkusný. Jasona Segela mám docela ráda, ale tady mi jeho postava nebyla vůbec sympatická, navíc sledovat téměř půlku filmu jeho fňukání a utrápené výrazy mě vůbec nebavilo. Kristen Bell byla strašně nevýrazná, naštěstí scény s Milou Kunis byly alespoň snesitelné, že jsem vydržela do konce, ale celkově pro mě ztráta času.

Podle traileru jsem čekala film, který bude silně útočit na city a z diváka ždímat hodně slz, opak je ale pravdou. Film je místy i docela chladný, byly zde chvíle, kdy jsem si vážně přála, aby film trochu přitlačil a přenesl emoce na diváka, ale pak mi zase došlo, že toto opačné pojetí režisér přesně zamýšlel, vsadil na přirozenost a nenucenost. Emoce ve filmu jsou a jsou obrovské, jen nejsou patrné hned na první pohled, mám to takhle ráda, ale v tomto případě mi tam přece jen chyběla alespoň nějaká naléhavost. Tři hvězdy však dávám především z toho důvodu, že celý vystavěný děj mi přišel na dvě hodiny strašně málo, jsou zde hodně natahované pasáže a hlavně nepříliš uvěřitelná romantika. Nejlepší na filmu je podle očekávání skvělé herecké duo v hlavní roli, ale jinak se pro mě jedná o docela zklamání a asi film už podruhé nevyhledám.

Jsem překvapena, nikdy jsem moc styl Olivera Stone nemusela, ale toto mi sedlo. Film má dobrou zápletku, spád, vyvrcholení a pořádnou brutalitu (viděna unrated verze). Filmu nechybí spousta originálních režijních nápadů a zajímavá kamera. Líbila se mi i občasná ironie a nemohla jsem se nepousmát u toho, jak jsou postavy schopné v jednu chvíli někoho odprásknout a druhou jít povzbuzovat své děti na baseball. Velká výhra je také herecké obsazení (Blake Lively mě hodně překvapila). Výsledný dojem je mnohem lepší, než jsem čekala, od toho se asi odráží i mé hodnocení. Trochu někoho možná zamrzí, že šlo vidět, že pod povrchem se ukrývalo něco hlubšího, ale Stone jako by se bál do té hloubky ponořit a tak to stočil na čirou zábavu, ale tak co, člověk potřebuje někdy vypnout a jen se bavit a já se celých 140 minut bavila skvěle.

Moc ráda se občas podívám na tento typ filmu, který je postaven na dlouhých scénách a dialozích, kdy tak jsou prohloubeny všechny emoce a do detailu prokresleny postavy. Po skončení jsem měla pocit, že každou postavu osobně znám. Jsem si jistá, že v Margot se dokázala vidět každá žena, nebo ji dokázala alespoň plně pochopit. Krásně a citlivě natočený pravdivý a upřímný malý film, který nahlíží na partnerský život. Moc se mi líbilo, jak Sarah Polley zobrazila hlavní postavu, Michelle Williams zde není v roli další sexbomby, ale je to úplně obyčejná žena, se kterou se dokážeme každá ztotožnit. Take This Waltz není žádný výjimečný film, za pár měsíců si na něho už nikdo ani nevzpomene a mnoho diváků se bude u filmu šíleně nudit, ale jsou zde momenty, které si mě dokázaly získat.

Rebelka je sice možná film dětinský, humor je jednoduchý a místy hloupoučký, ale to ještě neznamená, že to nemusí fungovat. Navíc myslím, že vyčítat dětinskost a jednoduchost u animované pohádky, asi není úplně na místě. Nejdůležitější je, že jsem se bavila od začátku do konce. Rebelka je moc příjemná pohádka, navíc se snažila vybočit z trendu současných moderních animovaných pohádek a pokusila se navrátit ke starým klasikám, to moc oceňuji. Dalšímu zhlédnutí někdy se nebudu bránit.