Fionor

Kult, který nestárne. Od roku 1963, kdy se vysílala úplně první série, se jistě značně posunul pohled na cestování časem, mimozemšťany a filmové triky a přesto seriál nepůsobí zdaleka směšně. Naopak - tvůrci k ději přistupují s nadsázkou a nebojí se určité brakovosti. Brát proto Doktora smrtelně vážně je nejlepší cestou jak se v seriálu zklamat. Zkrátka dobrodružný seriál s přidanou hodnotou (nestává se mi často, že mě epizoda, od které nic neočekávám, několikrát dojme k slzám - S03E03 - Gridlock)

Po první sérii jsem měl pocit, že jsem viděl vše důležité. Tvůrci ukázali, že se nebojí kontroverzních témat a šli s postavami opravdu do hloubky. Dokonce se nebáli ukázat gay romanci podanou s takovým citem, že i obvykle homofobní diváci hledají kapesníčky aby osušili slzy dojetí... Pak přišla druhá série a já pochopil, že to byla jen předehra k osudovému dramatu, kde nikdo nezůstane ušetřen krutého zacházení. Celá ta série mě opravdu zasáhla a zejména Owenův osud jsem nesl hodně těžce... Minisérie Children of the Earth se mnohem více zaměřila na postavy mimo institut Torchwood a s neuvěřitelnou realističností ukázala, jak by také mohla vypadat mimozemská invaze na Zemi - těžko říct, kdo byl větší monstrum, zda lidská vláda nebo mimozemšťané... A nakonec Miracle Day - rukopis americké produkce bohužel je znát. V dobrém i špatném - ukazuje se, že rozpočet na efekty a natáčení v různorodých lokacích není všechno. Děj nepostrádá geniální nápady, ale zároveň se zdá jako by autoři nevěděli co s postavami. Závěr je pak plytký a naprosto postrádající katarzi.

Mnohem zábavnější než pořady s Darrenem Brownem - hlavně díky přítomnosti detektivního děje a silných vedlejších postav. Ty ostatně titulní postavu značně převyšují - počínaje vztahem Rigsbyho a Van Peltové - fantómem Red Johnem konče... I když ve většině situací jde o scénáristickou nadsázku a uměle vytvářené tajemno, jsou Patrickovy analýzy zajímavou sondou do toho, co svým chováním můžeme mimoděk prozrazovat.

Většinu důležitého napsali v komentářích již jiní, já ale vyzdvihnu něco, co není až tak obvyklé - Autoři se nebáli skončit v nejlepším. Z příběhů hlavních postav řekli vše co bylo potřeba a dál už je nechali jejich osudu. O to silněji pak závěr seriálu působí a klidně se přiznám, že poslední díl mi dokáže opakovaně vehnat slzy do očí - nemalý podíl má i hudba - závěrečná skladba Blue je geniální kousek báječně dokreslující právě skončený děj. BANG!