Mr. No one

Pro mě osobně jeden z nejsilnějších zážitků letošního roku. Úžasně zpracovaný příběh jedné silné ženy odehrávající se v (kulturně, společensky, geograficky…) vzdálené zemi zmítající se pod vládou diktátora a občanskou válkou. K hlubokému zážitku dopomáhají mimo jiné i záběry z první válečné linie, které se režisérovi podařilo získat od přímých aktérů bojů.

Let the hunt begin! Kouzlo maloměsta se vytrácí v okamžiku, kdy se jeden z lovců stane kořistí. Uštvat lze totiž nejen zvěř, ale i člověka a i lidé se dokážou chvoat jako zvířata. Úžasný film plný emocí, který dokáže diváka udržet ve střehu od začátku až do konce. Závěrem snad jen tolik, že (děti), maminka a pan režisér má vždy pravdu!

Film o nižší třídě, která v Lisabonské chudinské čtvrti svádí boj s (vlastními) životními osudy. Film o tom, že někdy těm, které milujeme, prokážeme tu největší službu tím, že je necháme jít. Film o lásce k bližním, která nezná hranice. Za zmínku jistě stojí opravdu skvělé herecké výkony v podání hlavních protagonistů, díky čemuž film dostává až dokumentární nádech. Pravda stopáž by mohla být o něco kratší, ale i tak výborný film s podáním písně „Can't Take My Eyes off You“ tak, jak ji neznáte. PS: Škoda, že diváci nevydrželi v křeslech až do závěrečných titulků a na následnou debatu s panem režisérem, myslím, že on i jeho film by si to zasloužili (viděno 4. 3. 2013 – festival Cinema Mundi)

Žádné řeči kolem a řečeno je přesto všechno, prostě nádhera.

Den řidičky tramvaje v přibližně sedmi a půl minutách trvajících animovaných "orgiích", kde se cvaká (píchá) jeden lístek za druhým. Vtipná, nevinná, legrácka, které k tomu, aby nepůsobila lacině, napomáhá výborně zvolená hudba. Puritáni nechť prominou, člověk se zdravým smyslem pro humor nechť se baví.

Více jako za dvě hvězdy tento snímek není, alespoň pro mě. A koho superhvězdy nezajímají, ať si trhne nohou. Hyan a starý unavený muž

Matt Dillon jako Charles Bukowski? Ale né! Matt Dillon jako celoživotní feťá? Ale né! Přibližně měsíc před shlédnutím tohoto snímku jsem viděl „My děti ze stanice Zoo“ – to je film o drogách. Feťák je o koulení hnědých očí jednoho fešáka, nikoliv feťáka. Jo a málem bych zapomněl Heather Graham:-)) O jedno hvězdu navíc za William S. Burroughse.

Taková citovka, která u mě vyvolává nostalgické vzpomínky...Co je ale relevantní je nesmělý David Tennant, odvázaný Vincent Gallo, krásná Vinessa Shaw, zvrhlý Joe Dallesandro, L.A., hřbitov a "Mrtvý muž".

Vidět jednou za čas nějaký díl mi nevadilo, k dnešnímu dni jsem ovšem na otravné Gilmorky přímo alergický. Především s dalšími díly má náklonnost k tomuhle seriálu klesala a klesala a klesala, až klesla téměř na samé dno (rozmazlená Rory a její fajnový, bohatý, pohledný kluk mi dokážou přímo zavařit krev). Mám-li ale hodnotit objektivně a zavzpomínám-li na to lepší, co tento seriál nabídl, pak si oněch 75 % právem zaslouží.

Ano, tento snímek je hororem asi tak jako je jím Burtonova „Ospalá díra“ či del Torův „Faunův labyrint“. A stejně jako u těchto zmíněných snímků, ani u „Nebojte se tmy“ se nebudete po celou stopáž třepat strachy, zakrývat si oči a lapat po dechu (ze samého vystrašení), ale dostanete atmosférickou podívanou, to v případě, že jste již odrostlejší divák. U dětského diváctva bych nějaký výraz strachu v očích i očekával (odhlédnu-li od dostupnosti). A i přesto, že ona atmosférická podívaná není tak velkolepá, jako u výše uvedených filmů, tak „Nebojte se tmy“ určitě stojí za zhlédnutí a alespoň za 65 %.