Baldrick

Zdejší dosavadní komentáře a výrazný hodnotíci rozptyl příhodně ilustrují, jak je toto dílko nehezky podprahově manipulativní. Jakože vlastně slušné a (demokraticky) vstřícné nakouknutí do (v podstatě jen) soukromého života čtyř (svého času) protivládních aktivistek. Střihem a výsledným tvarem ovšem (právě v tomto až humorně nenápadně) bulvárně televizně očumující a zpochybňující osobnostní "background" oněch ženštin (neb v podstatě jen takto jsou nahlíženy). Budování výsledného dojmu deziluze, fakticky se opírající pouze v obecné realitě o okamžitou neúspěšnost protestů (tehdejší vláda kvůli nim nepadla) a náznak aktuální krize v osobním životě jedné z protagonistek, je notně přikrmováno vlezlým hudebním doprovodem a cílenou gradací výpovědí (šikovně "střihnutých" na míru). Kdo nezná pana Vondráčka, může pochybovat o jeho morálním profilu, kdo (dosud) neznal žádnou ze čtyř zobrazených protagonistek, může pochybovat o jejich profilu osobnostním. Nebo se ztotožnit s kterýmkoliv pohledem na věc (viz zdejší komentáře). Kvalitu zpracování tak může opět zastínit kontroverznost zpracovaného.

Tak jako cvičení z druhého ročníku FAMU dejme tomu, ale jinak...

Co se zprvu tváří jako tvůrčí tematizace dryáčnického kýče jarmareční písně na španělský způsob (mnohem víc než nějaké pohádky), zaobalená do sofistikované pocty němé éře kinematografie, se postupně promění v přímočarý dryáčnický kýč. A ten opěvovaný konec, jako vtip dobrý, ale jinak... Vcelku škoda, protože z hlediska stylu a provedení souhlasím, že to nemá chybu.

Vysoce estetizovaná, ale přitom mnoho (nového) neříkající záležitost (ani po stránce filmařské). A zřejmě i relativně nákladná. Neustále se vracela otázka, jestli zde ego pana JR (a spol.) poněkud neparazituje na mizérii a bolesti objektů natáčení (takové to "Ano, ano, hlavně neztrácejte naději, my občas přijedem a natočíme o vás krásný dokument")...

Napětí a pozornost udrží až do konce, Lino Ventura jako Roland přesvědčivě ztracený, přesto se atmosféra a především styl provedení naprosto míjí se scénářem (zřejmě navíc poněkud prvoplánovým). V tomto případě bohužel jen solidní řemeslo.

Ukaž kozy, hulákej a hlavně se nesměj, pitcho! Aneb sexy trendy protest movement (tak trochu jakože v kontextu). A už se těšim, až se při příštích volbách šislavej gróf převlíkne za feministku, pomaluje obnažený tělo nápisy "církev je hnus" nebo "do Davosu jezdim jen občas" a ti největší trotli budou nosit placku "free big moustache dick":D

Takové roztomile intenzivně pseudovědecké (reportážní), přitom čím dál víc béčko jako noha (chování posádky, podporované prací s kamerou a střihem; stupňující se inscenační bezradnost - více blikání). Komorní space opera pro artoše, která se zvrhne v atmo (non)survival horůrek (prakticky asi ambice ukázat se a příště točit s větší parádou). Ale ten konec, to už jim fakt prdnul led pod nohama... Čtvrtá bodka dotlačena za potenciální zážitek z kina v originálním znění (práce se zvukem).

Tři body, ale ten třetí hlavně jen za tu černošku ze začátku. Ta to jediná shrnula velice stručně a trefně. Alibismus páně Kratochvílů v závěru pobavil (vzhledem ke všemu předchozímu), prakticky mi ale trochu uniká, proč bych měl morálně upřednostnit ambiciózní (a podvádějící) matinku se synkem z ne-válečné země před pašeráky ze země rozvrácené dlouholetou válkou...

Tak trochu reklama na francouzskou rozvojovou pomoc, tak trochu (opatrně burcující) kritika globálních problémů, tak trochu sumarizace elementárních souvislostí, tak trochu líbivá rodinná osvěta (zabalená do nablýskaného obalu)... Celou dobu jsem čekal, až nakonec spočítají, kolik litrů vody spotřebovali tvůrci při natáčení tohoto díla (když prolítali celý svět a naprostá většina záběrů byla pořízena ze vzduchu)... Marně... Nebo že by odpovědně recyklovali starší natočený materiál?:)

Dynamické, přímočaré, stojící především na hlavních postavách otce (fatální fotr Guiilermo Francella) a jeho mladého syna, oddaného, lapeného v osidlech rodinných svazků a (stále méně úspěšně) vzdorujícího vlastnímu svědomí. Hudební doprovod odpovídá zvolenému úhlu pohledu vypravěče (tedy syna).