Baldrick

Švejk naruby, po italsku. Aneb z opačného konce ke stejnému cíli.

Skvělé zakončení jedné éry v hollywoodském filmu. Velký kus práce ve výpravě a choreografii, pocta žánru, přitom velmi osobní (i když retro rámec dodá jemný šmrnc nadhledu) a především na hlavní protagonistce stojící opus. Planetární model hvězdy, pro níž je práce / životní styl vším (sebestravující síla), nedovolující žádné mužské orbitě přiblížit se úplně (kromě povinného happyendu, ale i ten vzhledem ke všemu dosavadnímu zůstává nejistý). Důraz na revokaci revuálních výstupů v kombinaci s pseudo-týdeníkovými zprávami ze života hvězdy odpovídá jejímu permanentnímu unikání před osobním životem a stíráním hranice (či rovnou likvidací) mezi světem skutečně osobním a tím hvězdným.

Dobové zkreslování dějin par excellence. Komunismus že se "zhroutil" za 15 dní? Možná tak v hlavě zfetované mládeže. A v kterém že období bylo v českých zemích 90% protestantů? Pikantní směska evangelicky patetického výkladu českých dějin se selektivní ego-retro-didaktickou procházkou po stopách svého (a národního - jak příznačné) utrpení. Po ´68 volba jasná: teplo postýlek v policejním státě, nebo život třeba pod mosty Paříže (opět se autoři lišácky nezeptali např. Bohumila Hrabala, proč zvolil tu první variantu, nemrava jeden). Nikoliv ti zlotřilí komunisté, ale my političtí vězni jsme holt ti praví dědicové pokrokových tradic husitství...

Tzv. válka proti terorismu v téměř instantním a (skoro) syrovém podání. Nepoučující, i když trochu ilustrativní (válka je zlo, a zlo plodí zas jen zlo). Jednoduché, ale nezjednodušující, ne bez drobných nedostatků, ale ty přebije působivost celkového vyznění. Při udělování Oscarů skoro povinně ignorované, přesto pevně stojící na americké půdě. Skvělý příspěvek (z vlastních řad) k reflexi doby, kdy je nám naordinován konec dějin opět ve stylu "s Říši dobra na věčné časy"! 90%

Pět hvězdiček za nápad a přípravné práce, jednu za výsledné provedení. Ruský pohled? Pohled z druhé strany? Dvě třetiny snímku zabírají zpovědi disidentů. Zbylá třetina se dělí mezi vojenské účastníky (a co pohled ostatních Rusů?) a český "komentář", který opět vše řádně vysvětlí, aby to "zlo" bylo evidentní, hergot, a opovažte se myslet si něco jinýho! Takže nakonec zase a zase jen ty čecháčkovský mindráky, "kde bychom mohli bejt, kdyby...". Největší prča je, že ve výsledku je ten "dokument" stejnej ideologickej blábol jako ty, ze kterejch jsou v něm ukázky, jen je řádně přetřenej moderníma barvičkama, zlo a dobro si prohodily dresy a zavilej čecháček opět hýká nenávistí a odporem ke všemu ruskýmu = komoušskýmu = socanskýmu, že jo;) ... PS: Autorům snímku bych nedoporučoval mít co do činění s US psychiatrií v 60. letech a zvlášť, pokud by vás doporučil obvoďák s razítkem CIA.

Aneb odkud se berou ty pražský fracci, který sou jakože vlastně fajn, že jo, jejich maminky byly taky vlastně fajn, i když byly zapálený svazačky, akorát byly takový ňáký pomýlený, tak z jejich synáčků sou dneska zapálení modrosvazáci, páč ten ošklivej režim za to fšechno moch, že jo, tak voni nás teď taky poučujou, jak to fšechno máme vidět, abychom si jakože nemysleli, že to šlo tehdá i nejčkonc bez toho, sakriš, no, toho pořádnýho svazáctví a agitování za tu správnou pravdu, která zrovna frčí. A za to, jak to nechtěně krásně ten film ukazuje, za to čtyři hvězdy udělím. Jo, a za ten styl, to se musí uznat, natočený je to skvěle a černobílá kamera eňo ňuno.

Exotické prostředí, civilní příběh. Aneb euro-kazašský film pro euro-artového diváka. Na festivalu to dostane ceny, fajn kritiky se taky zaříděj. Hlavně dlouhý záběry, jenom step, vítr a kozy, teda vovce, sakriš, to bude kontemplace. Pár mrtvej jehňat, poslední ale přežije (porod jehněte v hranym filmu, to se jen tak nevidí!). Jo a na konci musí hlavní hrdina zůstat, kde je, jako že prozřel (nebo tak nějak dozřel, že). ... PS: Viděné už stokrát, tedy, krom toho porodu;)

Tři dívky, tři příklady rozdílných obětí(?) systému (skvělá práce s typizací, na hony vzdálená českému exotickému figurkaření) v pomyslném rozmezí: debilita (Karin) - naivita (Kristina) - zoufalost (Katya). Forma následuje obsah. Atraktivita neubírá na sdělení, byť některé důležité otázky zůstanou nevyřčeny. Několik poznámek: Karin - Zaslouží si svůj osud? (Stále je to lidská bytost!) Je svéprávná? Může tedy plnohodnotně nabývat svých práv, je schopná (dle osvícensko-demokratické ideologie) rozumně rozhodovat o svém životě (neřkuli o životě jiných, např. volební právo)? Kristina - Je schopná se "poučit" z prožitého? (v dokumentu chybí její zpětná reflexe). Katya - Bylo to opravdu nutné? Pokud ne (znova by to prý neudělala), co ji k tomu vedlo? (Absence kontextu ve filmu). ... PS: Vzhledem k oficiálnímu popisku, u Katji jsem si nevšiml, že by ji zajímal svět slávy, popularity nebo peněz. Dle vlastních slov potřebovala peníze na studia v Moskvě, takže jediné, co ji nevyhovovalo, byla studia v rodném regionu. A zdejší komentáře typu "tři příběhy, tři prostitutky" nebo "plky naivních blbek" vypovídají mnohé o inteligenčním "pozadí" jejich autorů (a míře arogance / pokrytectví - typických budoucích producentů reality show, které se účastnila Kristina, či majitelů / zákazníků "růžových" podniků, ve kterém skončila Karin).

Hehe, tak zas přijeli soudruzi z Prahy, že prej jak se máme a jak to vidíme do budoucna:) Aneb jak to vypadá, když pražský svazáci, pak bejvalí svazáci, se jezděj tak jednou do roka na dalekou Oravu kochat zbytky folklóru, kterej samozřejmě zničili ty prašiví komunisti, sakra, velebnosti! Jo, a že před tim jich žilo třeba devět až dvanáct ve špatně vytopenejch chaloupkách, kde spali v jedný místnosti na třech postelích, což museli chudáci za těch ošklivejch komoušů skoro všichni vyměnit za vytápěný rodinný baráky jako kráva, to nám řádně přeškolený (dnes již zasloužilý, neřkuli přímo národní) ideologický komentátor Töpfer poctivě vysvětlí, že, tak nějak po kapitalisticku, aby si náhodou popletený divák nevytvořil na základě osobních výpovědí goralů ten, jak se tomu nadává, no, vlastní názor, že;)

První fáze (do Jackova lapení) vysloveně trapná, režijní práce unikala panu Douglasovi mezi prsty. Pointa námětu perfektní, výsledné provedení tak trochu jako žonglování začátečníka. Určitě zajímavá kuriozitka v kontextu profesionální kariéry Kirka Douglase (i v rámci tzv. "revizionistických westernů", které ovšem v roce 1975 byly dávno za zenitem), Marshala Nightingala si evidentně střihnul s gustem sobě vlastním. Ale obléknout hlavního "renegáta" do modrodžínsového kompletu, no toto... :)