Spiker01

Velikánská pocta kaskadérům s dvěma hvězdami Barbenheimera v kině prostě musela uspět, bohužel to však nevypadalo natolik lákavě a must-see a s filmovým rokem v kinech to zatím vypadá dost bídně. Přitom David Leitch opět doručil svůj standard, starosvětský akčňák z Austrálie, který mně osobně napoprvé nezaklapnul jak jsem doufal, ale jinak těm divákům, jež přišli, to sedlo, tak snad se rozšíří šuškanda. Ryan Gosling tu skutečně předvádí neuvěřitelné věci, leč se však snaží leč může, filmová akademie jistě bude kaskadéry dále opomíjet a s tímto neúspěchem patrně jen přibyde více čistě trikových filmů. Doufejme, že nikoliv a božská Emily Blunt bude moci kaskadéry svádět i nadále. A jsem zvědav, co Leitch vyplodí dále.

Nechal jsem založit Čsfd kartu abych vyjádřil svou podporu pro Standu do vidcastu či jiného mužského elementu alespoň do nějakého speciálu, aby alespoň jeden díl byl stravitelný i pro mě. :) Doposud jsem totiž sledovat všecky Bětčiny projekty a naopak se vyhýbal těm od Baty.

Berme to klidně jako guilty pleasure, ale od dětství jsem měl tento díl úplně nejradši.

Čím byla původní Planeta Opic pro svou generaci, tím byla pro mě o několik desetiletí později ta od Burtona a závěrečný cliffhanger mě vždy v dětství dostal tím způsobem jako ten v originálním filmu původní diváky, což jsem docenil až po letech. Roky jsem nechápal, proč sakra nikdy nevznikl sequel, zvlášť když jsem se dozvěděl, že se dostavil i finanční úspěch. A do dneška mě to dost žere.

Jeden z nejlepších rebootů minulé desetiletky? Dost možná. James Franco mi v Hollywoodu chybí, stejně tak sequel od Burtona. Nicméně tento film odstartoval zdařilou trilogii a bude pokračovat ještě dlouho.

Feel good dobový snímek od George Clooneyho, ke kterému mě přivedl zejména Ben Affleck, který je tu tak strašně cool a uvolněný, že už jsme ho tak dlouho neviděli a kvůli němu to rozhodně za ten levný Prime stojí. Tender Bar poměrně dost zapadl, ale vyplatí se jej po letech vyhrabat.

Velmi milé překvapení. První půl hodinu jsem se docela pronudil, ovšem nečekal jsem, že v té druhé se objeví válečná vřava, která mě dokáže strhnout. Vzhledem k méně známé produkční společnosti jsem čekal zapomenutelné béčko z Jáklovy produkce, ovšem Land of Bad má něco víc. Ani ne tak Liama Hemswortha, kterému jsem stále nepřišel na chuť (brácha Luke je tu mnohem lepší), ale režiséra William Eubanka, který si docela hraje s kamerovými záběry a docela dobře se na to kouká. Za mikrofonem pak duní hlas Russella Crowe, který se taktéž nikdy neomrzí. Na kino bych neviděl, ale fajn akčňák na doma z ranku Plane od Butlera, proč ne.

Od Deva Patela můžeme jistě čekat velké věci. Tyhle wickovské žánrovky typu Nikdo mě hrozně baví a vůbec bych se nezlobil, kdyby to zkoušeli další a další tvůrci. I když zde rejža patrně dost bojoval s rozpočtem, překvapilo mě, jak to na filmu není vidět, jak to skvěle prodává přes zaplněné indické ulice a v interiéru pak rozbalí všechny karty. S mnohými recenzenty se taktéž shodnu v tom, že hinduistické sekvence jsou na filmu to nejslabší, nijak to však ve výsledku neruší a hezké choreografie soubojů si užijeme dostatek. Snad Patela relativní neúspěch v kinech nezastaví a vrhne se režii v plné polní a může se i občas objevit i před kamerou. Od Newsroomu víme, že on zahrát umí.

Za mě zbytečně překombinované a animace mi tentokrát taktéž příliš nesedla. Ale DC animáky si vždycky rád pustím, jsem zvědav na další díl(y) a snad příště přijde zase tradiční příběh bez multiverza s nějakým neokoukaným záporákem. První část Crisis of Infinite earths mě po hodině už celkem dost ubíjela a dost jsem se ztrácel v postavách, a to jich fakt dost z komiksů znám.

Na seriál jsem těšil, Japonsko můžu a i když tu historii znám zejména z hollywoodských (historických) filmů a nikdy jsem nečetl knihu o japonské kultuře, vlastně mě tam z těch kulturních propriet nic nepřekvapilo a nějaká osvěta pro diváka na západ od Japonska mi přijde spíše dost smutná. Co je však pro mě osobně smutnější, tak je ta přehypovanost Shoguna, samozřejmě chápu, že na západě seriál oceňují za to, že si jako vždy výborný Hirojuki Sanada z pozice producenta pohlídal, aby kniha a v ní obsažené japonské zvyklosti nebyly sesumírovány do obvyklé americké vyprázdněnosti...ale za mě to bylo na úkor zábavnosti a čekal jsem něco asi jiného. V prvních dílech jsem ještě měl tu naději, že nás čeká něco velkolepějšího (příslib tu je) a ačkoliv jsem utvořil pěkný vztah k hlavní dvojici postav (hlavně Júka Kóri je úžasná), v druhé polovině jsem však místy i nudil. Překvapivě mě zklamala i vizuální stránka seriálu, ačkoliv výprava byla nepochybně velkolepá a exteriérová, na velké televizi to na mě na rozdíl od některých jiných seriálů působilo přespříliš cgi a špatně barevně filtrované se silným filmovým zrnem (což jako purista nemám rád a dávám si velký pozor na nastavení zobrazení televize). Nejspíš si i doženu nějaké behind the scenes, abych se dozvěděl, co byl záměr a co bylo jen trikově přestřelené. 90% je za mě moc, spíš taková fajn sedmdesátka.