pytlik...

Člověk kouká a kouká a najednou zjistí, že je to taková blbost, až oči přecházejí. Hvězdička za tradičně skvěle hrající a okulahodné Ferbasovou a Gérovou.

Jak s oblibou říkával primář Sova, csfd má tu nevýhodu, že člověka donutí koukat až do konce na kdejakou ptákovinu, jen aby mohl napsat zasvěcený komentář. Nebo povídal něco podobného o chirurgii? No to je koneckonců jedno, pro zjednodušení mějme za to, že jeho výrok zněl takhle. Zkrátka, tohle dílko mi přišlo poněkud zmatené a vůbec ne strašidelné, ačkoli mně okamžitě připomnělo jednu hororovou letní brigádu, kdy jsem trošku neúspěšně stavěl pyramidu v jedné prodejně obuvi.

Nejhorší osud měla ta sestra, neb ztratila bratra a iluze o rodičích. Naopak nejlíp na tom byl onen bratr, v jeho mysli zůstali rodičové čistí až do konce a smrt zažil nádhernou, rychlou a bezbolestnou. Někdo by mohl namítnout, že tak dobře zase nedopadl, protože se stejně musel dozvědět, kdože ho to zabil, když z nebe shlížel do pekla, co že to tam v kotli čerti kuchtí. Jenže podle mě k tomu nedošlo, bůh tomu nějak zabránil, protože by se pak onen voják nutně trápil a to v nebi není možné.

Armáda spásy by dala bezesporu za pět, ale vzhledem k tomu, že já onomu plodu jeho osud závidím, dávám jen za jednu.

Kdepak poušť Atacama, nejsušším místem na Zemi je bezesporu Bennyho kopec.

Ten boss musí být Šteindlerovo (ne)manželské dítě, ináč si to vysvětlit nedovedu.

Stejně jako vypravěč v závěru filmu také já doufám, že živá příroda kolem nás bude co nejdříve zničena, a pak budeme po celé naší krásné vlasti nalézat otisky roztomilých ropáckých prdýlek!

Leckteří profesionálové by si mohli vzít příklad z toho, jak výborně byl natočen tenhle amatérský film. Zatímco snímků o tom, jak roboti získají lidské vědomí, bylo natočeno spousta, příběh o tom, jak člověk získá robotí myšlení a výzor, znám jen tenhle. Jen by mě zajímalo, jestli by se takový člověk ve skutečnosti neštítil zvednout ze země promočený a špinavý leták... např. já uklízím jednou za dva roky, jsem tedy velké čuně, a přesto bych to nikdy neudělal!

Geniální film, nestačím zírat. Připomíná mi o rok mladší Nejkrásnější věk, pouze zápletka je tu daleko lechtivější. Když se na první scéně ukázala Ondrouchová se svým lolitkovským vzhledem, čekal jsem nějakou komedii o prvních nesmělých láskách. No, komedie to byla, první láska patrně taky, ale nesmělá ale určitě né. Hodinu a půl trvající chození s místním fešákem, který se mi mimochodem vůbec nelíbil, při kterém ti dva neprohodili ani slovo, zato však dělali věci, které slušné páry provádějí až po svatbě, bylo korunováno výborným dialogem v přibližném znění: Miluješ mě? No jasně že jó, jinak bych s tebou přeci tó... A to byl jen úvod k dalším výborným řečem typu: "už jste u nás dlouho nebyl"" no ona je zima""bobina je v porodnici?""kde by měla být - v cukrárně?""Bobino vstávej, přijeli soudruzi z Alžíru" a to už vůbec nemluvím o uměleckých sochařských skvostech ve filmu se také vyskytujících typu spící zahradník nebo matka s dítětem.

Já se sice často budím i několikrát za noc, přesto se mi ale sny tolik netrhají...