dank011

Chladný artistní a narcistní film, zahleděný do formy a postrádající - pro mne - jakýkoliv emocionální náboj. Počáteční hudební lalalala ala svého času ( nedej bože !!) Linha Singers naštěstí po chvíli ustalo, ale... ne, že bych se v četných prostřizích ztrácel.. prostě umělé, nevěrohodné, psychologicky oba hlavní hrdinové až příliš "mimozemšťani" a když už se zdá, že v závěru k čemusi dojde, tak... Přitom tak nadějné téma z kategorie "největší peklo nám činí naši nejbližší." Zběsilost na plátně a nuda v srdci.

" Mme Bovaryová je v pasti. Ale má možnost - může dál žít v neštěstí, nebo s tím může bojovat. A vybírá si boj. Na konci prohrává, ale v jejím odhodlání a vzpouře je něco krásného. Jde o Hlad, Hlad po jakési alternativě a odhození nešťastného života. " Společně s převýstižným názvem filmu není k charakteristice co dodat. ( omlouvám se, že toto již bylo kleopatrou citováno, ale nic lepšího k charakteristice asi najít nelze). Snad jen, že Kate je opět fantastická, že v příběhu se odehrávají ještě jiné osudy, frustrace Larryho a nenávist z vlastního strachu, osamělost Ronnieho a maloměšťáctví kolem nás. Všichni utíkáme a všichni nakonec - vyhráváme ? prohráváme? Bylo by to za pět hvězdiček, ale když jako etalon vedle stojí Americká krása...

No teda zmatek. Černý humor není můj cup of tea, rozstřílené krávy jakbysmet... Zase do toho čtveřice fantastických skandinávských borců. Něco z toho do mě vešlo, i když naladění oproti mnoha jiným severským perlám nebylo úplně stoprocentní. Asi za vším stála moje neschopnost vypořádat se se žánrovým zařazením. Ale jo, drsně-komické prvky v míře vrchovaté byly, psychoanalytické retrospektivy do pubertálního věku prostě skvostné, quentinovské hromady prázdných nábojnic rovněž. . Takže film o kamarádství až za hrob ?? A proč ne ?? No je to přesně na tři a půl hvězdy. P.S. po druhém zhlédnutí měním názor na čisté 4 hvězdy

Přestože souhlasím s "hygienikem" níže stran jistého zahrávání si s konzumní produkcí, musím pět hvězdiček. Film je fantastický už v obrazové linii, vizuální ztvárnění ať už epileptické aury či vlastních záchvatů je nesmírně působivé. Jinak si myslím, že vlastní téma epilepsie rozhodně není jedinou nosnou linií, spíše iniciací vlastního pomalého potkávání a seznamování se Sari s Mikkem, dvou osamocených bytostí, ač jejich osamělost má jiné kořeny. Jistou nevyrovnanost ve stylu filmu nutno přiznat, trošku vyprávění kolísá od hollywoodských sladkobolností až k mrazící skandinávské struně ( vánoční večírek v rodině bývalé Mikkovy ženy). Nicméně nic z toho žádným způsobem nenarušuje tok a vnímání filmu, který řadím k dalším z kategorie filmů nesmírně pozitivních, filmů, které člověku dodají chuť do života přirozeným a přesto strhujícím způsobem vyprávění. Zkuste někdy za dlouhých zimních nocí sáhnout po tomto filmu místo již tradiční Lásky nebeské !! ( Samotné finále z vysokoškolské auly mi připomělo film z hodně dávné minulosti, Studentku se Sophií Marceau. Pochopitelně jen dějově...) Prostě další ze skandinávských perel. A přidávám se s již klišé dotazem: jak to ti skandinávci dělají ?

První film Rémi Bezançona. Doufám,že brzy rozšířím, i když filmografie režiséra se nezdá příliš bohatá... Mám rád francouzské filmy, toť výchozí premisa. Film ukazuje na pozadí pěti konkrétně datovaných dnů život pěti členů jedné rodiny. Úvodní třetina je klipovitější, vtipnější a v hlavách hrdinů zasněnější. Některé gagy jsou nezapomenutelné !! Hlavně dcera prodělává ne snad ani tak kotrmelce, jako přímo veletoče. Postupně - tak to s věkem ostatně chodí - se příběh výrazně zklidňuje do podoby komorní, začíná se hrát na vážnější strunu. Vědomí pospolitosti rodiny a vzájemných pout, které pomůže překlenout se přes letité spory. Tady je příběh snad až "skandinávský" , snad až na jinou formu humoru. Otec, matka, děti..vše naprosto živoucí a životaschopné figury, ve kterých se lze poznávat a lze jim držet palce. Prostě neuvěřitelný potok, co potok..., řeka pozitivismu a chuti do života. Těším se na opakované setkání s filmem. A nakonec: skvěle padnoucí hudba.

Tak první zhlédnutá adaptace tohoto tématu, v TV. Neměl jsem v úmyslu dívat se, ale nedalo se odtrhnout. Spád podpořený skvělou hudbou. Thriller, psychologická sonda... Jonathan upadá do soukolí pekla a Tom Ripley ? I ve zrůdě se na chvíli pohne něco dobrého.... Je potřeba přijmout pravidla, o tom, proč Ripley jedná jak jedná a kde se odehrává jeho život vnitřní se dozvídáme velmi málo nebo nic. Film stojí s Malkovichem, o tom žádná. Chladný, bez emocí a snad i bez hnutí mysli, bez kategorizace dobrého a zlého. Trošku patosu na závěr a žádné mravní ponaučení. Žádný happy end.

Viděno prvně s velkým, velkým odstupem od dob, kdy šlo o horkou filmovou novinku. Netroufám se více rozepisovat, možná je ten desetiletý odstup rozhodující a hodnocení je zkresleno optikou nových filmových postupů, celkového kontextu vnímání filmu, ale pro mě teda veliké zklamání. Prostě veliká nuda.

Zvláštní film, který jsem si tak nějak moc nedovedl žánrově zařadit. Vnímat jej jako pohádku, asi by to byly čtyři hvězdičky, nicméně mám trošku pocit, že ambice tvůrců mířily někam výše. Možná trošku moc témat pohromadě - outsiderismus, přátelství, láska, těhotenství, potrat, adopce. Polohy vážné v rychlém sledu střídané crazy partou pseudoautomechaniků. Hlavní hrdinka ale velmi uvěřitelná ( a navíc velmi krásná žena....).

Tak Allen. Já mám z tohohle dílka dva obrazy, které běží za zavřenýma očima ještě dlouho po skončení. Tenisový míček, balancující na pásce... snubní prsten odskakující z nábřežního zábradlí. Asi tak. Je to taky štěstí-náhoda, co někdy štastně, někdy potměšile kormidluje naším osudem. A musíme se s tím smířit. Jinak skrznaskrz příjemná podívaná na tak neuvěřitelně otřepané téma, z toho něco vytěžit, vytáhnout.. ještěže ho tu máme, Woodyho, tady samozřejmě za přispění výborných hereckých výkonů. Třeba Scarlett Johansson coby vyklubaná hysterka, všechny ženský jsou stejný !!

Pět hvězdiček bez rozpaků. Pro mě české zjevení roku, bezesporu. Pohled na problém úplně z jiné, a hlavně nové roviny ( teď nechť mi prominou opravdoví znalci kinematografie, kteří určitě vysypou z rukávu stovky mesiášů-novátorů), pro mě a pro vnímání téhlé doby, tak jak nám ji injektuje mainstream, jde opravdu o pohled neotřelý. Neměl jsem vůbec problém s tendenčností tématu tunelování. Nevadila mi třebas i možná glorifikace zloducha, tak trošku jako fandíme belmondovským rošťákům. Necítím film ani jako příběh o české realitě, kde je nějaká reflexe doby, oh bože, nechyběla mi. Já tu hru přijal, tu obyčejnou lidskou touhu. A když jsem byl "v tom", doslova, sakra, uvnitř, tak už jenom radost a užívání si. Hudba, kamera , dialogy, pánská jízda v garáži, i to "gangsterské" finále. Herecké výkony - lahůdka ! Naprosto přesné úsporné herectví Igora Chmely, žádné překvapení ( Karamazovi apod..). Těším se na další projekci, pět hvězdiček mám jako pozvánku k dalšímu zhlédnutí. P.S.: teď něco nepůvodního, už je to kdesi dole v diskusi: opravdu proč dvojička Budař + Taclík v epizodní roličce přihlouplých policajtů ? Úlitba divákovi ? Sedláčkova poťouchlost ?