swinevenca

...protože jsem ve druhém kole vyhrál, otočil jsem kartu s posledním nepřítelem. Hora svalů s nedefinovaným postižením a nevysvětleným darth vaderovským vylepšovákem. Opět se nám odemkly nové postavy. Je zde hbitá kočičí zlodějka a vlezlá milionářka se záhadným sívíčkem, obě pochybných morálních kvalit. Za pozornost tak stojí hlavně nový hrdinův obdivovatel, jehož výjimečnou schopností je prostý důvtip. Hru jsem tentokrát uspěchal. Ve fázi nákupu jsem si pořídil si pouze nový aeroplán a po předchozích úspěších věřil, že budu mít štěstí i do třetice a hru brzy ukončím. Bohužel mi kostky nepřály, a tak jsem po drtivé porážce musel zpět na políčko DISTANC, což znamenalo, že tentokrát budu potřebovat minimálně dvě kola. Dvě šestky jsem hodil až napotřetí, čímž jsem nabral pořádnou ztrátu a moje vyhlídky na vítězství byly mizivé, obzvláště když jsem musel renovovat všechny stáje. K nakupování toho moc nebylo a taky mi už hra přišla dost dlouhá. Sebral jsem, co se dalo a šel jsem na věc. V následné bitvě se efekty ženských figurek navzájem vymazaly, takže jsem je vlastně mohl nechat v krabici, a díky malému cheatu s kartičkou autopilota, kterou jsem nepozorovaně ztopil během nakupování, se mi povedlo hru vítězně ukončit a mohl jsem jít na párek. Nebo fernet.

...jako nepřítele pro druhé kolo jsem si vytáhl toho nejhoršího ze všech - Jokera, nejen vizuálně nejpovedenější figurku celé hry. Maniakální kouzelník s tužkou, vyžívající se v psychologických hrátkách, trpící oidipovským komplexem a disponující množstvím žoldáků a velkými destrukčními schopnostmi. K dispozici máme novou postavu - zarputilého státního zástupce přemrštěné hodnoty, na tuto figurku bych rozhodně nespoléhal. Na koho se usměje štěstí, může v limitované edici najít novou figurku Rachel, jejíž grafické provedení je ale ještě horší než původní verze. Ve fázi nákupu máme k dispozici dvoukolové vylepšení dopravního prostředku, které se určitě vyplatí použít, stejně jako nový materiál pro štíty, který odolá i psím tesákům.Ve fázi pohybu jsem bohužel udělal osudovou chybu, po které bylo jasné, že přijdu minimálně o jednu postavu (nakonec nezůstalo jen u jedné, protože jsem si figurku státního zástupce polil, a že byla z velmi nekvalitního materiálu, stala se nepoužitelnou a na konci kola jsem ji vyhodil). Přes nevýhodnou pozici jsem nakonec bitvu po fázi pohybu vyhrál, velmi jsem ocenil hlavně zásoby lana. A i když stálo hodně nervů čekání, jestli můj plán nevybouchne, druhý nepřítel byl za mnou...

Moje zážitky z deskové hry Batman. Každá hra má nějaký příběh, takže jsem si na začátku přečetl něco o herním světě a cestách osudu, které dovedly naši postavu k počátečnímu bodu naší hry, jejímž cílem je zachránit Gotham. Hraje se na tři kola, v každém máme k dispozici nové postavy a nové nepřátele, které musíme porazit. Samotné hraní začíná fází "Nepřátelé Gothamu", ve které si vytáhneme kartu, která nám určí protivníka pro příští kolo, jehož cílem je naopak Gotham zničit, a pár vedlejších postav. Tentokrát je nepřítelem řád, co kdysi vypálil Řím a Londýn coby symboly zkaženosti (jeho šéf si kdysi na vedlejšák vzal i půlku Paříže) a nyní mají v plánu Gotham, Moskvu a Pchojngjang. Z postav máme na všechna tři kola k dispozici neúplatného policistu - nikterak úderná postava, která je ale pro svou speciální vlastnost "opakovaná podpora" velmi cenným pomocníkem. Spolu s ním se v prvním kole vyskytují tyto postavy: Kamarádka z dětství - může bojovat pouze vůlí a velmi slabě, nicméně její zdraví ovlivňuje bojové schopnosti našeho hrdiny(slabá postava, její kroucení očí účinkuje pouze na pomatené scientology, kteří se v této hře prakticky nevyskytují). A místní mastičkář - specialista na matení mysli, bez speciálních lektvarů si s ním neporadíte. Tolik k postavám. Následuje velmi zábavná a možná nejatraktivnější fáze "nakupování", která slouží k získání co nejlepšího vybavení pro další fáze. K dispozici jsou dopravní prostředky, štíty, speciální oděvy, lektvary a extra kusy ninja lana. V další fázi, fázi "pohybu", hráči zaujímají pozice tak, aby v Gothamu co nejsnáze dosáhli svých cílů. Po provedení pohybu se vyhodnotí zájmy jednotlivých postav a pokud jdou proti sobě, nastává bitva. V tomto kole se mi po velké bitvě povedlo řád porazit, ale musel jsem obětovat naši základnu, která velmi snadno celá lehla popelem...

Typicky přehrávající Fuňés, tentokrát spřádající pošetilé plány na udržení dobrého bidla, jakoby měl v sobě něco víc než jen humor přiblbých četníků. Nasmál jsem se dosyta, ale přeci jen premiérové zhlédnutí těchto filmů v pozdějším věku budí i rozpaky z toho, jak ztřeštěně se tenkrát filmy dělaly.

Přestože Queeni před prvním soubojem jasně prozradí, že se to nemá brát vážně, některé pasáže týkající se hlavní "romantické" linky jsou tak nesmyslné, že se u toho nedá ani smát, ani zajíkat dojetím. A tím tahle nadsazená a velmi vtipná středověká odysea ztrácí šmrnc.

Zase jedna banda všehoschopných a po zuby ozbrojených teroristů, kteří však při střetu s jediným opravdovým frajerem disponují IQ srovnatelným s počítačovými protivníky z éry systému DOS. A přitom na začátku stačilo neotvírat dveře od lednice. Šablona je několikrát použitá, ale Seagal je při tom vyřizování mistrovskej a nemá tak blbý kecy jako třeba ve stejný situaci Bruce Vyliž. A navíc to navždy bude jeden z prvních filmů tohoto ražení, který se mi vryl do paměti.

Po Intouchables další francouzská pecka, kde to srší černým humorem, tentokrát o všech včetně černých. Místy trochu přehrávaný, vtípky za hranou a konec jak z romantických komedií, ale většinu času jsem byl smíchy vyřízenej, stoprocentní úspěšnost u mě měl hlavně židovskej zeťák.

Vtipný, milý, dojemný a přitom lidsky (skoro sociálně) hluboký a řemeslně zvládnutý. Nápad, který neumožňuje kritizovat přehrávání dětských herců, naopak - jsou to prostě děti sobě a v tom je to kouzlo. A smekám i předtím, jak si mlaďáci poradili s bičem, který je tou kamerou upleten - dát občas dlouho scénu v tahu, třeba u večeře. Za plno a budu se těšit příště, Jiřino.

Spousta klišé. Ne že by mě vadily jako u jiných odfláklejších filmů, ale páteř příběhu o super mrzoutském trenérovi s outsiderem, historky z dávných časů o schovaných ranách nebo jednokolová k.o. cesta k vrcholu tak nějak srážely moje zaujetí. Ke klasice počítám i tu prasárnu od mistryně světa, ale ta mě spolu s tím, že jí to projde, emočně nadzvedla nejvíc. Nemoh´ jsem si pomoct, ale chvíle na lůžku byly neeticky dlouhé a svým způsobem to pro mě skončilo dřív než pro Clinta, proto mě to tak nebralo.

Sám jsem se u dívání potýkal s únavou, tak jsem s Pacinem hrál, kdo dýl vydrží a vyhrál jsem. Mistrně gradovaný Pacinův průser a jeho hrátky s Wiliamsem, při výslechu, kde si z nedůvěry nadhazovaly smyčky kolem krku, jsem byl v pořádným transu, který nezadržitelně klesal až se u Randyho usvědčení naprosto zastavil. Tentokrát (a asi jedinkrát) jsem ale Nolana odhadl a trefil konec, což mi bylo na škodu, stejně jako naprostá jednoduchost původního kriminálního případu.