Petra46

Pojetí jako 'fiktivní dokument' je rozhodně zajímavé a většinu filmu funguje. Pokud vám tedy název 'Factory Records' není cizí, budete určitě spokojeni. Ve filmu se však našlo pár věcí, které mi celkový požitek docela kazily, a to Sean Harris jako Ian Curtis a menší i větší historické nepřesnosti týkající se jeho života. Mé hodnocení je tedy na hranici tří a čtyř hvězd s tím, že jsem se přiklonila k vyššími počtu, protože mám prostě slabost pro tohle období.

Andy Warhol's Blow Job - název mluví za vše.

Hlavní role Jamese Franca, padesátá léta a téma beatnické generace - spojení těchto 3 aspektů pro mě mělo (před začátkem filmu) 'pětihvězdičkový' potenciál (který ovšem bohužel nebyl zcela naplněn). Franco mi na Ginsberga typově seděl a vypadalo to slibně - než začal recitovat (monotónnost jeho hlasu mě poněkud iritovala). Velmi se mi líbilo zpestření v podobě soudního líčení týkajícího se v té době vělmi kontroverzního 'Kvílení', co mě však poněkud zklamalo byly animace - to, že se mi vizuálně příliš nelíbily je vedlejší, důležité je, že Ginsbergovy básně si podle mého názoru říkaly o něco propracovanějšího, psychedeličtějšího, originálněji pojatého, metaforičtějšího a méně přímočarého. // A nazávěr jeden pěkný moment filmu: “It’s a feeling that begins in the pit of the stomach and rises up through the breast and out the mouth and ears, and it comes forth as a croon or a groan or a sigh. So if you try to put words to that by looking around you and trying to describe what’s making you sigh, it’s to sigh in words, you simply articulate what you’re feeling.”

S knižní předlohou jsem se nesetkala, takže nemůžu srovnávat, můžu pouze posoudit samotný film. BBC si již tadičně drží velmi vysoký standard historických dramat a tak tomu zůstalo i v tomto případě. S obsazením jsem byla vesměs spokojená, možná až na Clémence Poésy, která mě příliš nepřesvědčila. Silný příběh v kombinaci s prolínáním války a vzpomínek na minulost fungovaly velmi dobře, mám ovšem jednu výtku - příště trochu (nebo raději více) ubrat toho patosu, na dojemnosti to neubere, jen celkový dojem z filmu pak bude realističtější, jelikož ta snaha co nejvíce dojmout diváka na mě místy působila trochu absurdně.

Troufám si říct, že tohle byl jeden z nejlepších hudebních dokumentů, které jsem měla doposud možnost vidět. Povídání zbylých tří členů skupiny a ostatních lidí, kteří se vyskytovali okolo, působilo velmi osobním dojmem a záběry z různých vystoupení nebo nahrávky rozhovorů jsou pro fanoušky Joy Division naprosto neocenitelné. Těžko říct, co by bylo, kdyby Ian Curtis nespáchal sebevraždu, vím jen, že to byla obrovská škoda, protože genialita jeho textů mě stále nepřestává udivovat a ze způsobu, jakým prožíval živá vystoupení, mi běhá mráz po zádech.

Nikdy jsem neměla nějaký oficiální osobní žebříček oblíbených skupin, ale kdybych si dala tu práci ho sestavit, Joy Division by byli bezdebat v první desítce (možná proto je mé hodnocení lehce nadnesené). Nebudu moc rýpat do obsahu filmu, protože žánr je životopisný, co ale stojí za zmínku je Sam Riley! Podoba s Ianem Curtisem je opravdu obdivuhodná a jeho výrazy a pohyby napodobil velmi věrohodně. Atmosféra filmu a poetické kecy psychicky narušeného Curtise mě naprosto dostaly. Pro mě, jakožto fanouška Joy Division, to byl film, na který jen tak nezapomenu a určitě se k němu ještě vrátím.

Zpracování tohoto tématu bylo z mého pohledu lehce nešťastné - místo zfilmování zajímavých událostí života této nekompromisní političky se mi dostalo ukázky počínající stařecké demence. Ano, Meryl Streep byla skvělá, ale nestačilo to, jelikož film za ní na ostatních frontách poněkud zaostával.

Jsem všemi deseti pro filmy o hulení (ať už dokumentárně laděné nebo klidně i něco 'lehčího'), ovšem tento mě docela vytočil - tohle je má prosba všem, kteří by někdy v budoucnu chtěli tvořit cokoliv s tématikou marihuany (a klidně i jiných drog): Nejdříve účinky vámi zvolené drogy vyzkoušejtě (klidně i několikrát) na sobě a teprve až si ujasníte, jak droga působí, začněte něco točit!!!!! Přesto uznávám, že pár humorných momentů tam bylo a Anně jsem to skoro i věřila, takže dávám za dvě.

Dobový film z Viktoriánské Anglie o vzniku vibrátorů? Proč ne! I přes to, že jsem trochu postrádala nějakou hlubší zápletku a nevyhnutelný konec byl už od začátku smutně jasný, celých 100 minut jsem si užila. Nedostatek jakéhokoliv momentu překvapení v celém filmu mi z větší části vykompenzovalo příjemné obsazení - ano, mluvím především o Maggie Gyllenhaal. Jake je již nějakou dobu můj oblíbenec, jeho sestře jsem však nikdy nemohla přijít na chuť, ovšem musím uznat, že tady mě dostala.

Loupu brambory stejně jako Mickey:)