iz67

Moc mě to po půli nebavilo. Samozřejmě bylo fajn vidět ty ksichty kolem (otec, přítel, ...), ale nějak se ke mně nedostala ta unikátní message. Je to hodně dlouhý a bez překvapení si to šine do finále.

Je to sentimentální a asi taky nic suprobjevného. Ale na konci se člověk ptá (což je vždycky po konci filmu dobře): Jsem sám s sebou? Patří sobě nebo systému? Žiju, v pospolitosti, která za to stojí a stojí o mě? ....

Tenhle Dupieux je teda fakt kus. Mám ho za to, jak ten klasickej film bojkotuje, rád. Pneumatika vraždí, poslední divák stále žije, bestie se transformuje - nic neklape, jak by mělo.

Tenhle film je těžko hodnotit. Jeho osvětová hodnota je maximální, protože jsem přesvědčen, že většina z nás diváků o této problematice nic neví a vše má založeno na automatických předsudcích. Na druhé straně film jako takový v mnoha pasážích nefunguje, Daniel má většinou dost strojeny projev, atd. Ale najdou se tam i perly (samotný Daniel před Pride, Mikuláš a certove o dětech, či rozpaky šéfa Pride).

Nezajímavé. Nudné. Až tak, že mě nezajímá k tomu cokoli psát.

Chce se to tvářit jako dobrý film, ale ten scénář se nedá přežít.

Je docela příjemné sledovat věci, které jsou přirozené. Protože dneska to už nemusím vymýšlet. iz67 = 48 l

Nikdy mě nebavily filmy, kde se stanoví jaká si logika, a pak se holt podle této logiky musí všichni chovat. Tak se chovají,... no a co to znamená pro mě?

Brandon sám sebe nebaví. Zjišťuje to víc a víc. Brandon je ale placaty. A vlastně ani nevíme, proč to tak má. A bohužel já to mám s tímhle filmem stejně, jako s Brandonem. A konec jsem si mohl tipnout od cca 20.minuty. Tedy oba konce.

Vždycky, když vidím jakéhokoli Bartu, tak mam sentimentální vzpomínku : přeplněná posluchárna, filmový klub ČVUT, Krysař. I tady je něco z toho.