Dreadd

Pro fanouška klasických filmových triků lahůdka, kdyby se tenkrát už uděloval oscar za vizuální efekty, Neviditelný muž by byl jedním z aspirantů. Část záběrů, kdy je vidět například jen kus oblečení, je udělána klasicky pomocí drátků, záběry se samotným hercem byly vyřešeny pomocí celotělového černého obleku na černém pozadí a následném zkombinování s požadovanou scénou. Rainsův výkon tak nebyl pouze hlasový, jak by se mohlo na první pohled zdát. Příběh je adaptovaný velmi zdařile, během (z dnešního pohledu) krátké stopáže objasní téměř všechny nejasnosti, jenom konec je trochu zkratkovitý.

Přestože v polovině filmu už víte, jak pravděpodobně celý snímek skončí, závěr vás přesto šokuje. Zdánlivě nevinný experiment, který vyústí v tragédii, nutí k zamyšlení. Kdo o tom nikdy neslyšel, řekl by si jasná fikce, tohle se přece nemůže stát, z tohohle jsme se už poučili. Jenže příběh vychází ze skutečných událostí a pokud zde není realita poněkud pokroucená, jak je možné, že 20 let po 2. světové válce lze celkem bez problémů ze skupiny lidí vytvořit nepřemýšlející bytosti slepě poslouchající jednoho člověka? Mohlo se jednat pouze o nešťastný vzorek populace? Nebo lidé zapomínají na špatné věci docela rychle a raději se schovají za skupinu lidí, kde si myslí, že jsou v bezpečí a pro setrvání ve skupině jsou ochotni udělat cokoliv. Celá adaptace je velmi působivá, díky aplikaci na dnešní dobu působí velmi aktuálně a na počin od režiséra Holky to chtěj taky velmi dobrá, přestože měl režisér trochu ulehčenou práci díky závažnému námětu. A zajímalo by mě, proč měl český distributor problém s názvem Vlna.

Po skončení filmu ve mě zůstalo akorát nespočet otázek. Co vlastně našli? Na začátku najdou svítící cosi, ze kterého zůstane akorát otravné pískání. Proč jim tekla krev z nosu, když se to dál nijak nevyužilo, nezabilo je to, nic. Proč byla zvolena rádoby amatérská kamera do neamatérského filmu? Nevím, kde se pořád bere ta touha tvořit profesionální home video, protože smysluplně zatím tato technika působila akorát v Rossiya 88. Spousta času je věnována hraní s létající kamerou, aby se naplnila nutná stopáž, přestože bylo čím se zabývat. Spousta věcí prostě vyšuměla a výsledek je značně nekonzistentní. A velkou měrou k tomu přispívá i kamera. Kdo si točí pohřeb kamaráda? Zakončení souboje v podobě deus ex machina aneb zastavíš cokoliv a pak to najednou nejde, odlet, aniž by mu vadilo, že tam nechal holku a monolog do kamery jen potvrdily mé dojmy ze zbytku filmu. Trailery nalákaly do kin dostatek lidí, aby se našly peníze i pro pokračování. Kde však chtějí tvůrci navazovat? Bude dvojka o souboji Dalajlámy s Mattem nebo vstane Andrew z mrtvých?

I přes pozměněná jména postav je naprosto jasné, že se jedná o adaptaci slavného Stokerova románu, protože příběh se od své předlohy nijak neodchyluje. I přesto nakonec skončil u soudu, jehož verdiktem bylo nařízení zničit všechny kopie filmu, což se naštěstí nepovedlo. Ačkoliv Nosferatu už oslavil své 90. narozeniny, rozhodně ještě nepatří do starého železa. Především díky nezapomenutelnému Maxi Schreckovi a návrháři jeho kostýmu. Jeho dlouhé pazoury, špičaté uši a démonická tvář, ještě umocněné atmosférou Orlokova sídla, musely ve své době děsit většinu diváků. Na svou dobu vyniká i výborným technickým zpracováním, Orlokovo vstávání z rakve je velmi působivé. Samozřejmě pro němý film je velmi důležitý hudební doprovod, existuje několik verzí a může ovlivnit celkové vnímání filmu.

Trailer sliboval nabušenou sci-fi akční jízdu říznutou komedií o nacistech z vesmíru, vstup do velkého světa filmu se však režisérovi příliš nepovedl, přestože poměrně nadchnul severské a německé diváky. Producenti ale očividně považují Iron Sky za dostatečně úspěšné na to, aby nacpali peníze do pokračování, opět pod taktovkou začínajícího finského režiséra. Co se jednoznačeně povedlo je obsazení, především ženské, konkrétně Julia Dietze (jsou snad všechny hezký Němky blondýny?) a Peta Sergeant. Nevím do jaké míry byl snímek zamýšlen jako komedie, nicméně pár povedených gagů nezachrání celý film, který jinak nemá téměř co nabídnout (snad kromě některých vizuálních prvků a docela povedené závěrečné bitvy). Nakolik byl výsledek ovlivněný bojem s nízkým rozpočtem se nejspíš dozvíme, pokud avizovaný sequel skutečně vznikne.

Co jsem měl tu čest vidět, nejlepší Willis společně s Pátým elementem a Sin City. Opět jeden skvělý kousek, který mi tu dlouho ležel opomíjený z neznámých důvodů. Sázka na Bruce Willise se vyplatila, nedokážu si moc v jeho roli představit Arnolda, který by se sem snad ani typově nehodil, a Richarda Gerea už vůbec ne. John McClane proslavil tehdy nepříliš známého herce, ale samozřejmě to není jen jeho zásluha. Hans Gruber v podání Alana Rickmana je jeden z nejlepších filmových padouchů a bez takového by to nešlo. Óda na radost pro závěrečné titulky důstojně zakončila tento akční koncert. Yippie-ki-yay, motherfucker!

Dracula ovládá Frankensteinovo monstrum, jejich plány však hodlá zkřížit snad jediné monstrum, které má svědomí - Vlčí muž. Možná vůbec nejslavnější universalovská monstra se objevila v jednom celovečerním snímku, navíc Dracula i Wolf man zahraní původními představiteli, ze slavné trojky chybí pouze Boris Karloff, ale jeho nástupce Glenn Strange hraje monstrum také velmi dobře. Souboj nadpřirozených sil se však nese ve velmi odlehčeném duchu díky ústřední dvojici Chickovi a Wilburovi, kteří horor mění spíše v grotesku i na samotných monstrech, hlavně na Draculovi, je ze začátku znát, že tento snímek se od předchozích liší svým komediálním nádechem. Hororovější začne film být až v druhé polovině, kdy monstra konečně dostanou potřebný prostor, malé cameo si střihnul i Neviditelný muž. Kromě netopýra na drátkách je tentokrát přeměna Draculy doplněna o animaci, nechybí ani klasická stop motion přeměna ve Vlčího muže.

Scénář je velmi volnou adaptací Stokerova románu, postavy zůstaly téměř zachovány, ale v ději nastaly citelné zásahy. Některé scény působily dost nelogicky, například okamžité setmění nebo když Dracula otevírá poklop a když ho Van Helsing dostihne, je zaseknutý ve stejné pozici. Nejvíce mi tu chyběla tajemná atmosféra, kterou způsobily především nevhodné kulisy, Draculův hrad uvnitř rozhodně nevypadá jako upíří sídlo jak bych si ho představoval já. Samotný Dracula na mě nepůsobil nijak vznešeně, spíš než hraběte připomínal upíra od vedle a jeho perfektní angličtina se dá také považovat za handicap. K dosažení démoničnosti měl navíc mnohem více podpůrných prostředků než herci před ním, měl upírské tesáky, krev i rudé oči. Hodně je tu vidět jak se změnil charakter hororu od minulých adaptací, například kromě zvuků kladiva je následně ukázán i záběr na zatlučený kůl. Charakter Van Helsinga je zde úplně jiný než v Browningově adaptaci, je mnohem energičtější a také o dost mladší a přestože nedám dopustit na Van Sloana, Cushingův Van Helsing se mi docela zamlouvá. Nejhorší z celého obsazení mi přišel Michael Gough, především při záběrech přímo na jeho obličej.

Sameček si nechal narůst kudrlinky a místo toho, aby někde kosil hlavy hydrám nebo pařil na Olympu, tak smrdí rybinou a vychovává děcko. Dius se pořád neusmířil se svým bratrem Hadem a ten to běží vyklopit tatíkovi. Tam bohužel narazí, protože fotřík nemá rád ani jeho, ani Zeuse, doslova vře vztekem. Příběh je doslova o ničem, dal by se lehce shrnout do jedné věty a napsání scénáře asi taky dlouho nezabralo. Jsem rád alespoň za cameo Buba a samozřejmě královnu Andromedu v podání Rosamund Pike. Ani mi nepřišlo vhodné zasazení Agenora do děje jako nějakého komického elementu, jestliže to byl záměr, tak to moc nevyšlo. A že by mě nějak nadchla vizuální stránka (kromě již zmíněné Andromedy) nebo snad akce, které sice bylo dost, ale v rukou špatného režiséra, to se říct nedá, spíš jsem často kroutil hlavou, například nad tím jak proletěl mezi tou lávou.

Netvor z Černé laguny dělí obecenstvo na dva tábory. Jedni fandí skupince lidí, která se rozhodla Netvora zničit, jenže monstrum tentokrát představují spíše nenechaví lidé, protože Netvor se pouze brání jejich invazi. Zbytek diváků přeje samotnému Netvorovi, kterému sypou do vody drogy, když je přijde pozdravit na loď, hned by mu na oplátku našili do kožichu pár kulek a pak ho zapálili. Kdo ví, jak to vypadalo před padesáti osmi lety, zda se návštěvníci kin (kteří se mohli navíc na film podívat i ve 3D) dělili podobně na dva tábory (pravděpodobně však Netvor spíše děsil, i díky skvělé hudbě). Julie Adams i přes její ladné křivky v roli Kay předvedla kromě plavání především otočky s následným ječením, které mi ke konci už trochu lezlo na nervy. Samotná maska Netvora je navrhnutá velmi dobře, škoda že se neobjevil v souboji s jiným monstrem.