Dreadd

Úplně první snímek o Mumii se jistě nemusí hanbit před svým prozatím posledním remakem. A to především díky přítomnosti Borise Karloffa v roli Imhotepa a skvělým lokacím, na kterých se točilo. Komu vadí, že se ve filmu prakticky neukáže zafáčovaný, měl by si uvědomit, že kdyby lítal po Egyptě zamotaný v obvazech, možná by mohl působit trochu nápadně. Příběh se dá vnímat jako určitá paralela k Drákulovi, tomu napomáhá i fakt, že "egyptského Van Helsinga" hraje opět Edward Van Sloan. Tempo je velice rozvážné, rozhodně se nedá mluvit o nějaké akci a to nemusí všem vyhovovat. Úsměvně působí navození starobylosti záběrů pomocí němých sekvencí, přestože se jedná o příběh situovaný několik tisíc let zpátky a filmové řemeslo bylo v té době staré pouze pár desítek let.

"I didn't forget everything. I remember how to kill you, asshole" Tohle může na první pohled připomínat nějakou z Arnoldových nesmrtelných hlášek, ale nenechte se mýlit. Liam Neeson opět řádí, tentokrát u našich severozápadních sousedů a velice rychle se začíná dostávat mezi mé nejoblíbenější herce. Tentokrát možná méně akce, než jsme si užili v Taken, což je však dáno hrdinovou amnézií a hlavně složitější zápletkou. Scénáristé se nebáli několikrát otočit o sto osmdesát stupňů a musím říct, že tentokrát to ani nepůsobilo příliš přehnaně. A nesmím opomenout ani často opěvovaného Bruna Ganze, který se v roli vysloužilého špióna opravdu blýsknul a samozřejmě Diane Kruger, která úspěšně boří mýty o hnusných Němkách. Snad se konečně Neeson vykašle na všechny ty ptákoviny s titánama a bude se soustředit na kvalitní akční snímky.

Sám Woody Allen prohlásil, že Žlutozelený Škorpion je jeho nejhorší film, jelikož nesehnal nikoho vhodného pro ztvárnění hlavní role a musel ji nakonec ztvárnit sám, přestože nebyla napsaná pro něho. Připadal si snad pro tuto roli již příliš starý? Možná působil trochu nevěrohodně při svádění velmi mladé Laury Kensington (a potažmo i sekretářky), ale jinak se pro tuto roli hodil perfektně a do zklamání má tento snímek opravdu hodně daleko. Především si velmi dobře sedli s Helen Hunt a jejich neustálé špičkování působí velice přirozeně. Jejich dialogy jsou perfektně napsané a film na nich z velké části stojí. Celé navíc podbarvené velmi příjemným jazzovým soundtrackem.

Samotný koncept točení amatérských hollywoodských trháků se mi velmi líbil a i jeho realizace dopadla velice dobře (včetně samotného Gondryho "Sweded" traileru), většina režisérových nápadů okolo natáčení je geniálních a příjemně mě překvapil i poměrně inteligentní scénář (v rámci možností). Bohužel zbytek filmu probíhá hladce asi tak, jako když jedete na kole po kamenité cestě (to je ale blbý přirovnání) a většinu zábavy si užijete už jen z originálního a sweded traileru.

První dvě série Sherlocka byla čistá radost ze scenáristické práce dua Moffat-Gatiss. Sherlock byl ze své doby vytržen velmi promyšleně a jeho konfrontace s jednadvacátým stoletím byla doplněna adaptací vybraných případů. Po dvouletém čekání na třetí sérii, jež bylo vyplněno konstrukcí všech možných i nemožných teorií o Sherlockově pádu, přišla třetí série a s ní mírné rozčarování. Noví režiséři mají jiný styl a staří scenáristé mají čím dál bláznivější nápady, některé scény myšlené jako komediální jsou přinejmenším rozpačité.

Kvalita Doby ledové zatím periodicky klesá a zase se zvedá. Čtvrtý díl je rozhodně méně zábavný než trojka (u které série klidně mohla skončit a zůstat docela kvalitní animovanou trilogií, ale když to nese, tak tomu nikdo neodolá), jenže stále recyklovaná veverka nebude táhnout navždy, stejně tak přidávání nových elementů, zde v podobě protivné lenochodí důchodkyně a tygřice, akorát rozšiřuje ústřední bandu, ale příliš ji neobohacuje. Jestli vznikne pětka, tak jí snad ani nemusím vidět, mnohem lepší by bylo, kdyby se studio vrhlo na nové projekty

Jakkoliv jsem pochyboval u Aldouse Snowa, zda dokázal bavit i jako hlavní postava, U Jaye a Silent Boba mě to nenapadlo ani na chvíli. Kevin Smith se nebál vecpat kvanta odkazů nejen na cizí, ale i na svoje filmy, takže se vyplatí mít alespoň Smithovu filmografii nakoukanou a zážitek z filmu je mnohonásobně větší. Všechny gagy tradičně zabalené do kupy sprostých slov mohou naznačovat tupou komedii pro teenagery (kdo viděl některá Smithova vystoupení, ví, že tohle je prostě jeho styl, přestože on sám tvrdí, že žádný nemá), ale kromě různých popkulturních odkazů zde najdeme plno geniálních gagů - Jayův rap, prolomení čtvrté stěny, "Boo Boo Kitty Fuck", potahování ze světelného meče, jeptiška nebo vyprávění Willa Ferrella o tom, že silně nedoporučuje dráždit C.L.I.T. (v češtině to tak nevyzní). Navíc se zde objeví spousta hollywoodských hvězd často parodujících sama sebe. Určitě se vyplatí zhlédnout i vícekrát, protože je dost možné, že všechny odkazy neodhalíte hned napoprvé.

Od prvních Clerks jsem čekal mnohem víc, než jsem nakonec dostal. Dvojku jsem viděl mnohem dřív a poměrně rychle jsem si ji oblíbil a podobnou míru zábavy jsem předpokládal i od původního dílu. Nevím, jak v originálním znění, ale v českém dabingu bych slovem geniální označil minimum dialogů. Technickým zpracováním (jakkoliv se může zdát černobílý obraz v polovině devadesátých let nesmyslný) rozhodně film netrpí, humor má být postavený především na scénáři. Ale bohužel, kde ostatní používají slova jako geniální a kultovní, já říkám průměrný. Jay and Silent Bob jsou pořád super, ale to nestačí.

Po dost dlouhém a nudném úvodu se ocitáme zpátky uprostřed třídního boje mezi soudruhy ze Zodangu, kteří se jednou provždy chtějí zbavit buržoazie z Heliosu, která vytrvale brání rozvoji jejich skvělého socialistického zřízení. Najednou do všeho vstoupí kavalerista, jenž potřebuje ze všeho nejvíc fazole, a začne vlivem třetinové gravitace skákat stokrát dál než na Zemi. Přestože se příběh odehrává v 19. století, ihned po přečtení deníku Ned prozří a běží se podívat, jestli nějaký trotl, který se mylně domnívá, že je nesmrtelný, náhodou nerozbořil hrobku jeho strýce, který měl být tou dobou zrovna na Marsu. A přestože se všude objevovala hlavně fotka s těma bílýma stvůrama, objevily se tam asi na pět minut. Kromě toho, že bych chtěl domů tu velkohubou obludku, která Marťanům sloužila jako pes, mě zaujalo snad už jen technické zpracování. Holt, není každá komiksová adaptace zdařilá (zdravím Kovboje a vetřelce).

Son, your ego is writing checks your body can't cash. Top Gun je ve své podstatě neskutečně nadutý a tupý, má stokrát ohranou dějovou linku, typickou pro americké dráma, herci nejsou nijak oscaroví, vzdušné souboje by snesly trochu lepší kameru, (jó i ten homosexuální nádech by se tam dal najít). Celý film je jedna velká propaganda amerického letectva. A dělá to sakra dobře. Když vidím ty frajery, nejradši bych sednul do první stíhačky co potkám a vyletěl vzhůru k nebesům za zvuku Highway to the Dangerzone. Můžeme hodiny polemizovat o pochybných kvalitách či skrytých homoerotických a armádních propagandách nebo se prostě odreagovat a užít si slabé dvě hodinky trvající akční zábavu se skvělým soundtrackem, kvůli tomu byl film natočen, tvůrci se o hlubší myšlenku ani nechtěli snažit. A navíc bez Top Gunu by nebyly ani Hot Shots.