Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (291)

plakát

Pařba ve Vegas (2009) 

Dobrá komedie? To sedí. Film roku? Tohle už ne. Povedená oddychová bláznivá road trip ptákovina s nejnereálnějším příběhovým provedením vůbec. Přesto je to to jediné, co naprosto průměrný jedinec jako já potřebuje k uspokojení své touhy po dobře stráveném a zabitém večeru. Obsazení nepříliš známých herců byla správná volba, povědomé tváře by se nejspíš ve své roli necítili příliš pohodlně a my bysme to viděli taktéž. Pro Bradleyho a vlastně i pro ostatní film znamenal průraz do té spodní elity a podnět k obsazovaní do dalších a daleko výnosnějších rolí. Vadil mi tam však Iron Mike Tyson, jehož comebacky mezi populární celebrity americké společnosti v podobě těchto malých hereckých produkcí se nejeví jako příliš účinné: ten chlap je bývalý boxer, k filmu nepatří a pokud ho chce člověk na plátně spatřit, tak ať si o něm pustí nějaký dokument, protože je to zbytečné pokažení jinak kvalitní komedie. Sic to pro mě není srdcovka v této žánrové oblasti, snímek zůstává v kategorii o jednu příčku pozadu.

plakát

Smrt čeká všude (2008) 

Další věc, která mě jen utvrdila v názoru, jací jsou Američané namyšlení nacionalisté. Film sám o sobě byl opravdu nudný, několikrát jsem sledování přerušil a to je u pouhých dvou hodin neskutečná bída. Pointa příběhu je v tom, aby si okolní svět uvědomil hrdinství a správná počínání amerických vojáků, je to však až příliš svatouškovské a je to také jediný důvod, proč takový výtvor ukradl oskary mnohem realističtějším kandidátům. Navíc popisek “válečný“ zde nemá co dělat, jelikož jednotlivé scény s defusováním bomb či několika krátkými přestřelkami se nedají takto klasifikovat. Je to slabý průměr, místy i podprůměr a čím si film zasloužil tolik ocenění, nikdy nedokážu pochopit. Přeceněná fraška, to se máme p***t a hned začít gratulovat, jakmile vidíme ve snímku jednu americkou vlajku a pár “statečnejch“ chlápků s kvérama? 40%.

plakát

Nájemní zabijáci (2011) 

Scott a Jean jsou přesně ti herci, kteří se hodí jen do takovéhoto průměrného béčka, kde nemusí moc mluvit, stačí jen, když se tváří drsně a nekompromisně a jednou za čas někoho zastřelí nebo po něm hodí nůž. Proto nikdo nemohl očekávat něco lepšího, jelikož že by Van Damme mohl na sklonku své filmové kariéry konečně dosáhnout obsazení ve vážném a kvalitním snímku, je méně pravděpodobné než 21.12 2012. Každopádně zde už si nevystačí s třemi kopy, dvěma údery a jedním rozštěpem, čímž se dokázal uživit po tak dlouhou dobu. Jen příběhová linie nemohla dát základy něčemu smysluplnějšímu, jejíž konečná podoba byla dosti předvídatelná. Dobrý konec, padouši umřou do jednoho, všichni hodní samozřejmě vyváznou bez újmy a mohou vesele pokračovat ve svém vynášejícím vyvražďovacím řemeslu. Adios.

plakát

Paranormal Activity (2007) 

Když se to tak vezme, tak se nic pořádného nestalo. Párkrát se zavřely dveře nebo ruplo v podlaze. Nic není vidět kromě několika nejasných stínů a děje se to stejné pořád dokola: přes noc samozřejmě natáčí kamerou, vždy se vzbudí kvůli zvláštním zvukům, jejichž intenzita postupem filmu graduje, nic převratného ovšem nezjistí a tudíž se vrátí zpátky do postele. Přes den se neustále dohadují, volají lovce duchů a jejich zoufalství a beznaděj rostou. Atmosféru to má, zvláště když se na plátně zjeví noční scéna, je ticho a klid a já se nemohu ubránit myšlence, že na mě každou chvíli něco vybafne. Za polovinou už je to však ohrané a nelogická a rozporuplná rozhodnutí a našich hrdinů nepůsobí příliš důvěryhodným dojmem. Konec vyšumí tak nějak do ztracena, (u Rec, to je jiná!) podle zdejších názorů bych očekával něco mnohem tajuplnějšího. Průměr mezi horory, nic víc, nic míň.

plakát

Million Dollar Baby (2004) 

Krásné a dojemné drama od mistra režisérů Clinta Eastwooda, který se v tomhle žánru přímo vyžívá a dokáže si s ním pořádně pohrát. Příběh je velice dobře pojatý, jeho smutná stránka na nás po dokoukání silně doráží, až mnohdy nedokážeme udržet své emoce na uzdě a dáme jim volný průběh. Herecké výkony jsou naprosto excelentní, Hilary jim však dominuje, zdaleka její nejlepší vážná role. Navíc, když vidím ve filmu boxerský ring, tak slintám blahem: pro můj vkus je to příjemná doplňková laskominka. Bohatý scénář je další důvod, proč se snímek nachází v Top200 a celkově nemám nic, co bych vytkl.Clintovi ta role uzavřeného bručouna sedí a je správné, že se ve svých tvorbách obsazuje i herecky, protože nikdo jiný by neodvedl lepší práci (to samé vidíme např. v Gran Torinu). A to, že jsem na tom byl v kině, můj hluboký zážitek ještě znásobilo.

plakát

Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod (2004) 

Většinu knih Řady nešťastných příhod jsem četl, je jich asi dvanáct, z čehož první tři se objevily ve filmu. Ten je velmi pohádkový a naivní, někdy až příliš, ale Jim Carrey je opravdu výborný, dvojice starších dětí taktéž (bohužel postava Sunny byla otřesná) a například i hudba má něco do sebe. Co dodat, snímek se knih celkem drží, akorát to bylo opravdu nesmyslně zkráceno a to je velké mínus, ale pokud nejste spojeni s literární podobou, tak si krásně užijete příjemný, rodinný filmek, u kterého vás nebude trápit, co tvůrci vynechali a co naopak přidali. Dokonalost to určitě není, místy do ní však nezbývá mnoho.

plakát

Sin Nombre (2009) 

Klasická ukázka životní pozice lidí v gangsterské Jižní Americe a jejich kultury. Trochu slabší odvar Města Bohů, které mohu vidět kdykoli, tady to na mě sice také zapůsobilo, ale myslím, že vidět to víckrát není třeba. Klidně si to stáhnu, na festivale bych na to ale nejspíš nešel. Příběh dokáže oslovit i rozesmutnit, to však v tomhle oboru není tak těžké. Pokaždé si totiž člověk uvědomí, že má velké štěstí, protože žije někde, kde mu den co den nehrozí rozstřílení partou takovýchto pokérkovaných, ctižádostivých frajírků.

plakát

Neporazitelný: Vykoupení (2010) 

Boyka s drsnějším výrazem a větší zuřivostí v sympatičtějším podání. Výsledkem je oproti druhému filmu mnohem více soubojů, nový, neméně hrozivý záporák jako byl před dobou sám Yuri a vylepšená příběhová linie (jednička a dvojka byly o tom samém, kdyby tomu bylo tak i tady, už by to nebylo tolik zábavné). Jako v každém finálním boji v různých filmech (Rocky, Van Dammovo Lví Srdce či Vykoupení I) je to stejné: hrdina dostává nakládačku, vypadá to, že prohraje, pak se ale nasere, zbije protivníka a s úsměvem na tváři odkráčí z dohledu filmového plátna. Ale přesně tohle chceme vidět a tady by bylo poněkud trapné, kdyby Boyka prohrál, takže trochu zdramatizovaný, ale předem rozhodnutý final fight byl správnou volbou. Celá série má nadprůměrnou kvalitu, co však rád vidím, je postupné zlepšování, díl po dílu. Třetí je tedy nejlepší a nebylo by správné pokazit to případným čtvrtým dílem, jinak se můžeme dočkat stejného propadu jako například u Saw.

plakát

Kovbojové a vetřelci (2011) 

Western a sci-fi není dobré míchat dohromady a tohle je důkaz. Laciné béčko s hvězdným obsazením a o to horším zpracováním, které hloupé a trapné dialogy či nezáživné střílecí scény rozhodně nevylepší. Příběh natáhnutý do zbytečných dvou hodin (zkrácení nejméně o půl hodiny by filmu výrazně prospělo), kde se několik ostrejch týpků a jedna holka snaží porazit kolonii mimozemšťanů a zachránit své blízké. Na první pohled by to nemuselo skončit neúspěchem, jenže pokud má být snímek akční, pak by alespoň tahle vlastnost měla být dokonale vybroušena. Bohužel není. Naskytne se několik adrenalinových scén, avšak jsou opravdu nepromyšlené, nudné a zkuste do toho ještě přimíchat odporný český dabing. Konec má působit jaksi mírumilovně a emotivně, ale to také nezafungovalo správně. Slabé tři hvězdy po prvním shlédnutí, další již nehodlám absolvovat.

plakát

Vetřelec: Vzkříšení (1997) 

Vcelku nadějný comeback a důstojné zakončení celé série. Sigourney jako polovetřelec už počtvrté bojuje proti svým vzdáleným příbuzným, tentokrát také s vojáky (ale mariňákům ze dvojky se nemohou rovnat ani omylem). Film už získal čistě akční náturu, mysterióznosti je jen velmi málo a napnutí asi moc nebudete. Už od začátku je celkem jasné, kteří budou ti “šťastní“ a řeknou navždy sbohem před našimi slizkými přáteli a kteří si naopak probojují svou cestu zpátky na Matičku Zemi. Nebojím se říci, že je finální Vzkříšení lepší než trojka, ve většině ohledech tak tomu doopravdy je, navzdory horšímu hodnocení. Sice jsem se trochu zasmál divnému, bílému alienovi, který tak trochu podkopl celý vetřelčí klan a očividně neměl nikdy vzniknout a to je ta hvězda dolů, protože jinak to byla silně nadprůměrná podívaná. Ještě štěstí, že tvůrci nedostali nějaký úletový nápad s točením pátého dílu, to už by nejspíš neskončilo nejlépe.