honza.g

Filmy, které se nějak nemohou rozhodnout, zda jsou akční, psychologické nebo "ze života", to mají u mne těžší. Nemohu ani nechci zpochybnit kvality díla popisované v jiných komentářích, ale celkově mi to přijde jako lehce nadprůměrné dílo, a to i s ohledem na dobu vzniku. Nerad přiznávám, že remake Sorcerer jsem si užil víc.

Nebýt uvedených jmen, myslel bych si, že popis děje (oficiální text distributora) je k nějakému jinému filmu.Ten film prostě nemá děj ani obsah. Ani z jednoho z nadšených komentářů jsem nevyčetl důvod, proč byl fim natočen, co vlastně chtěl divákovi říci. Možná je to film hluboký a nějaké sdělení v x-té vrstvě je, ale já se nedostal přes první vrstvu a v ní je jen to, že lhaní bez koncepce nikam nevede k ničemu dobrému. A to je na 90 minut málo. 33% za dobrou kameru, pěkné herečky a solidní výkon Trintignanta.

Detektivni motiv je potlačen personálními vztahy ve velké socialistické nemocnici. Nicméně realizaci doba moc neovlivnila, politický režim ve filmu skoro nehraje žádnou roli. Dobová zvyklost neříkat pacientům pravdu není zpochybňována, ani chválena. Stojí za shlédnutí - jednak jako sonda do života lidí v 60.letech (nebyli jen hipies a bigbít), jednak vede k zamyšlení nad vztahy mezi lékaři navzájem i mezi lékaři a jejich pacienty.

Nevýhodou je, že dlouho nevíte, o co vlastně jde. Herecké výkony jsou dobré, ale prostředí literární redakce a jejího okolí nemusí každého bavit. Navíc lidé ze svobodného světa a tržního hospodářství těžko budou chápat, že tehdy o tom, zda nějaká kniha vyjde nebo nevyjde, rozhodovali "manažeři" na základě posudků, zda dílo bude pro čtenáře přínosem, prodejnost nikoho nezajímala. Po intelektuálních debatách a epizodkách přitroublého nápadníka Vaška působí závěr skoro jako šok.

Ač film vznikl na začátku 60. let, do nové vlny nepatří, nic nového v něm není. Ale je to solidní detektivka, kvalitní filmařské řemeslo (kostýmy od Lhotáka, text písně P.Kopta), a klasická dvojka kriminalistů nezklamala. Vraždění vypadá poněkud přehnané vzhledem k velikosti zločinu (prodávat B-komplex jako lék, dnes by to byl prostě jen fikaný marketing) , ale charaktery a motivy chovani všech postav byly podány věrohodně.

Nechápu to množství příkrých hodnocení. Možná to bude tím, že jsem neviděl jiné verze, ale tato polská mne ničím neotrávila. Není to sice skvost do zlatého fondu světové kinematografie, ale polští tvůrci se nemají za co stydět. Knihu jsem četl jen zběžně a dávno, a nijak mne nenadchla, příběh mi přišel příliš umělý. Převedení knihy na plátno málokdy zápletku nebo motiv vylepší, takže jsem to ani nečekal. Ale polští herci překvapili uměřeným a nedivadelním herectvím a reálie se mi zdály věrohodné, snad jen ti lvi se na křesťany vrhli moc lačně, lev se člověka obvykle bojí, lidožrouti se vyskytují vzácně a člověka napadají spíš ze zálohy. Tihle se chovali, jako by byli na lidi cvičení a o tom jsem v historii starého Říma neslyšel.

Poslední dobou je v TV přepoirotováno, já se tomu vyhýbám, takže nejsem přesycen, ba naopak. Tohle jsem shlédl kvůli líbivému prostředí a vychutnal si oboje, tedy záběry krajiny i mistrnou pointu (jak od A.Christie :-) ). Aneb i oddechová detektivka může být kvalitní.

Je to báseň a ty já nemusím, ani ve filmu. Je to velké umění na malé ploše, ale mne oslovila jen kamera - nejsem sice fajnšmekr na černobílé snímání, tady jsem si připadal jak na výstavě fotografií, jeden záběr za druhým, samá perla, občas jsem musel přehrávání pauznout.

Podle mne je to světový unikát: film má formu hraného dokumentu, dnes poměrně oblíbenou v populárně naučných TV pořadech, na rozdíl od nich ale dokáže vyvolat napětí a zájem dovědět se, jak to dopadne. Samozřejmě je nutné se oprostit od předsudků znehodnocujících předem filmařskou práci ooukazováním na kontext prostředí - totalitní socialistické Československo. Tento kontext ale nijak z filmu netrčí, kdo tu dobu nezažil, snadno se vžije do děje - kriminální zápletka se špionážním šmrncem se mohla odehrát kdekoliv. Strohost a zároveň podmanivost dokumentárního stylu podtrhuje výběr (ne)herců - nikdo na sebe nestrhává pozornost. A sama Milotova kamera je dostatečným důvodem ke shlédnutí. Milota prohlásil, že nemá rýd barvu, protože mu to připadá, jako když někdo slovy vysvětluje výtvarné dílo - a u tohoto filmu máte šanci jeho postoj pochopit.

Já tedy poslouchám leccos, ale tohle není můj favorit. Jenže když je hudba kvalitní, tak stojí za to si ji poslechnout, i když to není váš šálek čaje, stačí být trochu otevřený. A noblesní humor O.Havelky, to je balzám na duši týranou rozjásanými mlaďochy v médiích všeho druhu.