Spinosaurus

Pusťte si závěrečnou scénu ze Statečného srdce a představte si, že by ta scéna trvala 127 minut a mluvilo se tam jen aramejsky. Film je velmi dobře natočen, ale já bibli nečetl, takže jsem nad některými scénami jen kroutil hlavou. Absolutně ďábelská scéna je nesení kříže, které trvá asi půl hodiny, kdy Ježíš nese ve zpomaleném tempu kříž a asi 5x ho upustí, pak si ho zase vezme a jde dál. Avšak Caviezelovi jsem toho Ježíše hravě uvěřil. Oproti tomu Monica Bellucci zde podala opravdu legendární výkon, kdy celý film jen probrečela (fakt nekecám!). Ani jsem se z filmu nedozvěděl, kdo to vlastně byl. Čtyři hvězdičky dávám za to, že to je dobrý film, ale interpretace tématu je hodně kontroverzní.

Jo jo. Tenkrát jsme mohli sehnat svíčkovou za 70kč a že nebyly banány? Tenkrát se totiž myslelo na důležitější věci! http://www.youtube.com/watch?v=AKkJ1Csgf_A

Jestli to tady pořád někdo nechápe, tak tento seriál je určen pro děti!!! Teda ne pro ty úplně nejmenší, ale dal bych to tak kolem deseti let. A já jsem se u toho v těch deseti letech hrozně bál. Seriál obsahuje velkou a rozmanitou směsici záporáků. Nejlepší z nich jsou asi ženské - čarodějnice a polednice. Pozadu však nezůstává ani Vladimír Dlouhý (RIP) a Pavel Kříž. Jedinou takovou nedokonalostí pro mě zůstává prakticky nedopadení záporných postav, což by se v pohádce stávat asi nemělo, ale nejspíš tím chtěli dát najevo, abychom se v životě měli na pozoru.

Jiří Weiss je dobrý režisér, na tom se snad všichni shodneme. Důvod, proč nedávám plný počet, je jednoduchý. Prostě mi tam chybí nějaká výraznější scéna, či pasáž, která by mě nějak emotivně přinutila, abych ten film přiřadil mezi pětihvězdičkovou českou elitu.

Geniální, úchvatné, dokonalé! Každý, kdo se sníží pod pět hvězdiček nemůže rozumět filmu. Tenhle film je něco tak dokonalého, že i Sedm statečných je o drobek slabší. Myslím, že nemá cenu rozebírat Kurosawovu genialitu, nebo nepředvídatelný děj. Chci se zastavit u herců. Vůbec poprvé v dějinách japonské kinematografie jsem přesně rozeznal japonské herce a utvořil si k nim i nějaký vztah. Když pominu Shimuru, který mi už v Godzille dokázal, že je to dobrý herec, tak ze všech jasně dominuje Mifune, který zde podle mě předvedl snad nejlepší výkon svého života. Nakonec řeknu jen, že je neuvěřitelné, že 207 minut trvající film mi utekl jako voda a myslel jsem, že to trvalo tak nejvýš 2 hodiny. Jestli jste u některého Kurosawova filmu usnuli (čemuž bych se nedivil), tak zde vám zaručuji, že neusnete, i když je ten film dvakrát tak dlouhý. Smekám před režisérem i všemi herci.

Kurosawa opět předvádí, co umí. A já musím opět potvrdit, že je to natočeno skvěle. Ovšem zábavná složka filmu je jiná věc. Roztáhnout takhle banální a jednoduchý příběh do více jak dvou hodit, to umí opravdu jen Kurosawa. Cožpak ona by ta délka nevadila, kdyby se tam něco dělo. Za těch neuvěřitelných 139 minut se však stane jen to, že hlavní postavy se přesunou z bodu A do bodu B, přičemž na cestě nebojují s padouchy, ale se svou vlastní chamtivostí. Je tu jen asi jeden souboj a ten je hodně špatný. Takže Kurosawa natočil něco, co dobře vypadá, ale hůře se na to kouká.

Uznávám, že film je téměř revoluční a především skvěle natočen. Bohužel v dnešní době se už natočilo tolik akčnějších remaků, že Yojimbo nemá prakticky co nabídnou. Zbyl nám jen Mifune a geniální "prachová" atmosféra.

Třetí viděný film od Kurosawy a troufnu si říct, že i možná lepší než Yojimbo. Přitom zápletka je jak z nějaké pohádky. Padouši (kteří o sobě navíc vědí, že jsou padouši :-D) chtějí ovládnout zemi a v tom jim má zabránit statečný, cynický a lstivý Sanjuro a malá banda tupců. Ve filmu je zajímavé to, že se tam na svůj žánr velmi málo bojuje, neboť Sanjuro svou chytrostí dokáže vždy od boje ustoupit. Kurosawa MISTROVSKY využívá širokoúhlého plátna (hlavně záběry na přírodu a davové záběry stojí za to) a Mifune opět ukazuje, proč je patrně nejlepším japonským hercem. Film opět vznáší pár otázek, které už v dnešní době však nikoho nepřekvapí. Na závěr se dostaví absolutní lahůdka žánru - duel dvou samurajů. Já nevim jak vy, ale já měl při té scéně srdce až v krku. Smekám před Kurosawou, jak dokázal přesně určit délku záběru, aby se scéna nezvrhla v nudu.

Geniální dokumentární rekonstrukce. Zjistil jsem spoustu nových faktů. Velká část filmu se navíc zabývá Katyní, což je vzhledem k opomíjenosti této tragédie velký přínos. Jedinou věc, kterou bych si dovolil vytknout, je (především v posledním díle) neustálé opakování a znovupřipomínání již ukázaných událostí, což dokument velmi brzdí.

Absolutní modelínová klasika. Pamatuji si, jak mi rodiče každý díl nahrávali a já si to pouštěl pořád dokola. Na(ne)štěstí jeden díl mě opravdu hodně poznamenal (jestli pozitivně či negativně, to nevim) a byl to právě ten hororový díl s těma hlavama, díky nimž jsem měl častokrát zlé sny. Takže dnes bych tento díl hodnotil asi nejlépe :-), ale tenkrát jsem z toho fakt chcal.