Sonnery

Benicio toho vlkodava záhrál fakt parádně a to mu není vůbec podobnej...

Že se asi Ondra hodně díval na televizi......?

...a pak takhle v televizi na srazu KSČM řekne takovej malej, unavenej, skoro mrtvej důchodce, kterej drží v ruce síťovku s lahváčema a godhajem, že za toho komunismu mu nic nechybělo. Píčus

Kromě Yip mana dokáže takhle povodit 10 chlapů najednou jenom bohatě kozatá, hubená blondýna.

Obratně sprostý a děsně zábavný. Ty nejlepší hlášky jsem se učil zpaměti, abych je uměl vkusně použít. No a jednou takhle přišel kolega a povídá " Sháněl tě ředitel". Já: "Čůrák a co chtěl?"......Ředitel je kolegův tchán

Znáte ten pocit, když se uvelebíte na sedačku v kině, plátno je ještě zahaleno oponou a všichni kolem, včetně mě, si potichu šuškaj (ti odvážnější vynechají v tomhle slově jedno š). Vyloženě nuda. A najednou se objevil. Týpek stejně široký jak dlouhý, s oroseným čelem a divně vypadajícín optimistickým výrazem. Prodral se okolo mě a štrůdloval si to rovnou ke slečnám pár metrů od mý sedačky. Postavil se přesně naproti nim, zřejmě jednu z nich znal, a začal je balit. Kulturní vložka s humorem sourozeneckého dua Gondíkovců. Typ házel jeden fór za druhým, ale bohužel jediný člověk, který ho podaroval smíchem, byl on sám. Holky si vyměňovali nechápavé pohledy, keteré jakoby vypadly z mé nejhorší noční můry a ještě se postupně rozšiřovaly mezi další diváky. Pak se zhaslo a typ bezúspěšně odešel, i když nepřestávaje se přitrouble a optimisticky usmívat . Jeho problém nebyl v tom, že byl tak při těle až musel mít dvousedačku, ale jeho dětinskej humor a přeoptimistcký chování z něj dělali troubu bez šarmu a charisma. No a podobně na mě působil celej film P.S.: hluboká pointa, co?

Červený víno se roztříštilo o dno sklenky, dývídýčko zajelo do mechaniky a pak Dustin Hoffman jel na letišti po páse. Mám ho rád. Přišla paní Robinsonová, zamiloval jsem se. Je nádherná, sexy, hravá. Začínám nesnášet Hoffmana, závidím mu. Dolévám víno. Paní Robinsonová navléká punčošku. Exnu víno. Pevně nenávidím Hoffmana. Objeví se Elaine. Během hodiny miluji dvě ženy. Obě krásné. Hoffman se k Elaine chová jako hovado. Úsměv, dolévám víno. Hoffman sbalí Elaine. Vyprsknu víno. Teď mě vážně nasral. Hoffman ztrácí obě dvě. Radost, šance, lok vína. Hoffmana mi je líto. Začínám mu fandit. Hoffman, auto, silnice a poslední 2 dcl. Hoffman je v kostele. Hoffman křičí. Elaine křičí. Lidi křičí. Já křičím, došlo víno. Lidi se perou. Dvojice utíká. Dvojice uteče. Líbilo.

Horor to určitě musel bejt pro pražský silničáře, když uviděli na těch filmovejch cestách tolik sněhu

Docela jsem se bál, aby mě film, stejně starej jako Marta Kubišová, pobavil. Ale jakmile jsem se ponořil do světa Casablancy, na ten náš jsem zapomněl. Hlavní hrdinové jsou tak chlapští a charismatičtí, že i Honza Kraus vedle nich vypadá jako okousaná tužka s gumou na konci a já je okamžitě vzal za vzor. O to víc jsem rád, že jeden z nich je Čechoslovák - pevně doufám, že víc Čech, než Slovák. Bez váhání dávám 5 a okamžitě po dopsání dohohle blafu si jdu založit nový nicky (Sonnery 2 a Sonnery 3), ohodnotím 1000 filmů a to jen proto, abych mohl dát Casablance hvězdiček 15! - mimo to si ještě sám sobě udělim dva body

No dobře...pro jednou se s místníma fajnšmejkrama shodnu, protože mě taky příběh nezaryl do sedačky tak, až by tam po mě zbyla upocená skvrna. Jenže jelikož se řadím mezi diváky nenáročné a dle měřítek CSFD hloupé, líbilo se mi to. Líbil se mi starý Londýn, mladý Watson i Holmes. Líbili se mi povedené bitky, špičkování hlavních protagonistů, blonďatá prodavačka lístků a holka, co seděla po, nebo na, mý pravý ruce.