Mackoun

Ač to nespadá do úplně marných kousků, tak ve mě trailer a celkový potenciál snímku evokoval mnohem vetší očekávání, než se nakonec vyplnilo.

“Koncentrovanej hnus” - můj oblíbený pojem pro dílka podobného ražení má nový vzor a nemám představu, co by mu mělo v nejbližší době konkurovat. Dostal jsem víceméně přesně to, co jsem očekával... nutno však uznat, že tenhle film si 2x rozmyslíte komukoliv doporučit, nechcete-li se v jeho očích stát už navždy totálně zvrhlým hovadem a dokázat mu, že jeho názor na váš občas vskutku nevšední filmový vkus byl dosud jen naivně umírněným dojmem. The House That Jack Built je rámci žánru celkem libůstka a zůstal mi v mysli dlouho po shlédnutí - nicméně pokud člověk hledá co nejsyrovější vhled na dno lidské existence, Der goldene Handschuh si nebere servítky a skopne vás bez jakýchkoliv okolků rovnou na dlažbu toho nejzaplivanějšího pajzlu do náručí těch nejzkrachovalejších a zaživa tlejících lidských duší. A že se stav jejich duší přímou úměrou vpisuje i do jejich vzezření - div necítíte všudypřítomný smrad močoviny a fekálií smísený se zatuchlým potem, akutní halitózou, chlastem a pomalu tlejícím lidským masem. Jako milý bonus je průvodcem pro tuto tour de hnus zvolen nejhnusnější a nejzvrhlejší z přítomných štamgastů. Je to něco mezi jednou a pěti hvězdami... už za to barvité a chvílemi až s nechutně podezřelým smyslem pro detail ztvárněné prostředí si to ovšem zatracení nezasluhuje - naopak, jak už bylo řečeno jinými, zde nejspíš máme novou kultovní zvrhlost, na kterou se stejně ještě někdy budu muset podívat znovu...

Pointa děje dobrá, ačkoliv ne neprokouknutelná... ale ten vizuál. Ten vizuál... člověk si připadá jak uvízlej na půli cesty mezi realitou a živým snem na LSD (ne, že bych to někdy fyzicky zkoušel, ale takhle nějak bych si to ujetý vnímání okolí částečně představoval). V rámci vizuálu máte za pět, pane Miller.

Ač na “slaďárny” mívám rozpoložení jednou až dvakrát za deset let... někdy i třikrát, tak Genèse bych tímhle směrem ouplně neškatulkoval. I pro to největší hovado to bude přinejmenším představovat sondu do mladých let, kdy bylo ještě malým a nevinným hovádkem, zažívalo své první chvilky zakoukání a lásek ke stejně nevinným hovádkům opačného pohlaví a na okolním světě sotva zasychal čerstvý růžový nátěr, který se krátce po vstupu do světa dospělých hovad začal pomalu ale jistě odlupovat a odkrývat nánosy starých a zašlých vrstev pod ním... někteří z nás naštěstí zpravidla nestárnou, ale těm ostatním to vůbec nezávidím.

Typická oddechovka, kdy nezbývá sil na žádný synapse trápící snímek a zároveň je vám líto hledět na nějakou tupou a bezduchou hovadinu... Nenechte se ovšem zmást stopáží - může se snadno protáhnout o několik desítek minut díky vracení se k prospaným scénám, které je vám líto bezmyšlenkovitě ignorovat a pokračovat ve spánku. Jak vidno, za odpočinkem se dá celkem s chutí prchat i do práce :)

Trochu mě zarazilo, co všechno je (alespoň dle scénáře) z hlediska sociálních pravidel v emerice možno, ale mimo to jsem odcházel z kina téměř naprosto spokojen... téměř z toho důvodu, že po celou dobu filmu jsem byl jednou nohou nakročen směrem ze sálu, připraven se v tichosti vytratit a promítání se dobrovolně vzdát už v prvních vteřinách snímku. Já hloupá husička jsem si tenhle víkend snad poprvé nezkontroloval detaily promítání a zrovna u Jokera z vlastní hlouposti a neomluvitelné nedbalosti vlezl na promítání s českým dabingem. Sílu zklamání bych přirovnal k jakémukoliv zážitku v dětství, kdy jste se na něco těšili natolik, že v daný moment přestalo všechno kolem existovat... a v momentě, kdy byl očekávaný okamžik štěstí téměř na dosah, se vám vše z nějakého nemilého důvodu rozplynulo prakticky před očima (v tomto případě před ušima). Minimálně to beru jako dostatečný důvod pro druhé opravné shlédnutí, tentokrát v originálním znění. Tak či onak díky, že se při dabování rozhodli zachovat alespoň Joaquinův připitomělý smích v originálním znění (alespoň se to tak jevilo!). Možná jsem očekával něco ještě ždibet temnějšího a úchylnějšího, ale ani tak se zklamání nedostavilo :))

Vlastně tomu na 5 hvězd nechybělo nic... přesto jsem se zařekl, že 5 hvězd si zaslouží jen kousky, ze kterých jsem paf ještě následujících několik hodin po shlédnutí - což se nyní nestalo. Možná proto, že jsem z ohlasů v okolí dávno dopředu věděl, že se jedná o dosti povedenou záležitost, jakkoliv se to obešlo bez spoilerů a vrhal jsem se do kina jen s hrubým povědomím o ději. Nebo jsem Parazita odkládal tak dlouho a natolik se dopředu přeladil na zítřejší promítání Jokera, že jsou moje synapse dávno nastoupeny na trati s úplně jinou cílovou stanicí. Každopádně řemeslně a obsahově jeden z nejlepších filmů letoška - cíleně se vyhýbám superlativům, páč mám (ne)milé tušení, že se ještě jednou vyspinkám a budou potřeba jinde :)

Co dodat... party hard!

Čekal jsem zas nějakou americkou krávovinu přesycenou drsnýma kecama a patriotismem, ale zdejší hodnocení mě přeci jen donutilo zjistit, v čem je zakopanej pes. Ono se to bez několika drsnopřísných chlapáckých řečí stejně neobešlo, ale co se příběhu týče, tak je to v rámci žánru dost zajímavá věc. Hvězdička dolu za tu občasnou americkou umělotinu v dialozích, ale jinak čupr.

Za posledních 365 dní snad první film, u kterýho jsem měl už v první polovině sto chutí se sebrat a jít pryč...pryč k počítači a vrazit mu sem plných *****, abych mohl v klidu dokoukat druhou polovinu. Všechny tři hlavní postavy skvělý, vývoj postav skvělej, všechno skvělý. Doufám, že to není první a poslední letošní potěšení podobnýho rázu.