blanic

Jan Hřebejk se stal režisérem mnoha tváří a poloh. V některých jeho filmech jsem byl zklamán až znuděn, v jiných zase překvapen až šokován. Tímto veledílem si ale nastavil laťku proklatě vysoko. Film, v němž se nachází příliš mnoho hlášek, zpravidla ztrácí na obsahu. Hřebejkovi se podařilo skloubit obojí. Když Jiří Kodet dohraje na klavír státní hymnu a z balkonu křičí ruské nadávky, hrdlo mi sevře pověstný knedlík (nebo nok nebo co to je)...

Je vidět, že natočit skvělý katastrofický snímek jde i bez dnešních nejmodernějších technologií, protože i po tolika letech se na něj vydržím dívat a fandit těm dvěma bláznům, kteří tam skáčou mezi plameny a zachraňují co se dá. Hlavně Steve McQueen působí ohromně přirozeně a lidsky. Kdybych byl malý kluk a šel si zítra hrát ven, byl bych určitě velitelem hasičů...

Nicholson je jako vždy strhující, těžko si představit v jeho roli někoho jiného. Režisér Forman na něj také musel počkat, až dotočí svůj předchozí film. Překvapivě přirozeně působí ředitel ústavu, který hraje sám sebe. Producentovi Douglasovi se tamější ředitel tak líbil, že ho do role nakonec obsadil...Sestra Ratchedová mi zase silně připomíná kantorku ze střední školy, ta milosrdná tvář a oči přitom odporně chladné... vůbec se nedivím, že po ní skočil. Ale bez Formana nevím nevím jak by to dopadlo. Veliký klobouk dolů.

Netuším, proč někdo točí filmy tohoto typu. Chápu, že druhořadé herce nebaví jen přihlouplé seriály, ale být nimi za tohle bych se fakt styděl. No a samozřejmě božský Karel nesměl chybět, aby ukázal, že má vkus... jedna hvězda pro Jitku (nikoli však za herectví)

Kubrickovo coby kdyby vede opravdu k zamyšlení, zda by ona terapeutická metoda fungovala v praxi. Pár jedinců bych pro ni mohl doporučit... Malcolm je skvěle vystihnul, na první pohled andílek, na druhý odporný bezmozek, který si rád pohrává s lidským utrpením. K tomu opravdu velmi zvláštní režie. Dodává filmu místy až hororový nádech. Velmi působivé

Začal jsem se na něj dívat v 10 večer a po třech hodinách transu jsem se probral v naprostém šoku, s mrazením v zádech a se slzami v očích. Do noci jsem o tom přemýšlel. Scéna, kdy Goeth jen tak nechá zastřelit stavební mistrovou, mě absolutně vykolejila. V závěru jsem si přál být jedním z těch židů, kteří obejmuli svého zachránce... nevím, jak to bylo doopravdy, ale dechberoucímu filmovému zpracování nemůžu dát jiné hodnocení.