blanic

I když Tommyho Lee Jonese dvakrát nemusím, tady opravdu zaválel. V roli ustaraného milujícího otce pátrá po synovi zmizelém z americké vojenské základny, ale nachází pravdu tak syrovou a trpkou, že závěrečná scéna se státní vlajkou jeho rozpoložení dokonale vystihuje. Skvěle mu sekunduje mírně zanedbaná (přesto okouzlující) Charlize Theron, jejíž až přílišná zapálenost pro případ vnáší drobné mínus do tohoto jinak působivé dílka. Susan Sarandon zde moc prostoru nedostala, ovšem její telefonát s Tommym žene slzy do očí. Celkově velmi silný zážitek.

Výborná herecká partie pánů Ala Pacina a Genea Hackmana. Krásný příběh, při němž můžeme vidět typickou ukázku toho, jak dva naprosto odlišní jedinci mohou i díky okolnostem najít cestu k velkému přátelství, chvílemi trochu stojí na místě, ale naštěstí je obdařen skvělým lidským scénářem plným humoru i dojetí.

Frearsovi Nebezpečné známosti nelze nesrovnávat s Formanovým Valmontem a musím hned na začátek dodat, že u mě prohrávají snad po všech stránkách. Jsou typickým důkazem toho, že i když máte film napěchovaný hvězdami, nemusí to vždy přinést ten nejlepší výsledek. Glen Close je na tuto roli příliš stará a o její tělo bych se rozhodně nesázel. John Malkovich zase na krále svůdníků působí až oplzlým dojmem. Uma Thurman měla v té době už 18 let a věřit v její patnáctiletou naivní nevinnost bylo hodně těžké. V celém snímku v podstatě není žádná pořádná kladná postava, které by bylo možno držet palce. Malkovichovi jsem na rozdíl od Firtha porážku přál a mimochodem ten souboj na konci byl dost trapný. Scénář mají zřejmě propracovanější, ale celkově jsou Nebezpečné známosti oproti Valmontovi příliš chladné, monotónní, chybí mi tam ty drobné Formanovi odpočinkové prvky. Na víc jak 3 hvězdy to pro mě není, i když ta poslední scéna s Glen Close je výborná.

Další bravurní Formanův kousek znovu díky fantastické Ondříčkově kameře a nádherným Pištěkovým kostýmům vnáší diváka zpět do historie. Celý příběh je pojatý velmi srozumitelně a obsahuje nemálo svěžích oživujících scén. Na rozdíl od mnoha ostatních si nemyslím, že Colin Firth byl špatná volba. Ve spojení s Annette Bening naopak vytváří skvělou ústřední dvojici, mezi níž se krásně přelévají sympatie diváků. Slizkost Jeffreye Jonese (snad promine) byla tak věrohodná, že neposkvrněnosti sladké Fairuzy Balk snad ani nebylo nutno věřit. Pro mě jednoznačně nejlepší zpracování tohoto tématu, včetně těch moderních. Miloš Forman to prostě umí.

Po zhlédnutí divadelního představení jsem měl z filmové podoby jisté obavy. Netradiční pohled Věry Chytilové vnáší do této bravurní hry nový rozměr a posouvá ji někam dál. Nevím, jestli dopředu, ale prostě někam úplně jinam. Ostré střety se současností, ať už na hradě, na louce nebo v hospodě, jsou tím pravým kořením, které bylo potřeba do divadelního gulášku přimíchat. Bolek se Chantal opět září a ve vedlejších rolích perlí mistři Kodet a Brodský. Prostě lahoda.

Bolek Polívka v životní formě předvádí spolu s okouzlující Chantal Poullain překrásnou divadelní podívanou, při níž neuplyne půlminuta, abych se nezasmál. Nejprve se představí sám autor ve své původní podobě, potom se nechá přímo na jevišti nalíčit, aby mohl následovat úžasný maraton miniscének a Bolkových pantomimických dovedností a elegantních jazykových hříček (luk... luk... nemluvím anglicky, chci luk). Zároveň neustále probíhá osvěžující komunikace s publikem a celou hru zakončuje roztomilá desetiletá Petra Špalková. B.P. ve své době nedostižný. Vidět to tehdy naživo musel být zážitek na celý život.

Ano, milionář byl svého času fenomén, ale do filmu bych ho určitě netahal. Klidně bych se raději podíval na příběh pár indických dětí, co zažilo příšerné dětství a vyrostlo v přelidněné Indii. Bez nějaké pitomé soutěže, jejíž znělka je snad třicetkrát stále dokola omílána celým filmem a moderátor tam tahá za nitky jako nějaký mafián. Hodně přitažené za vlasy s pocukrovaným tanečkem na konci. Fakt nevím, kam dali předávající Oscarů oči. Pokud chcete vidět skutečnou Indii, tak natočte aspoň pořádný film.

První polovina mě uspala natolik, že zbytek jsem musel odložit na příští den. Nicméně celková délka nakonec dává body navíc tomuto originálnímu pojetí vnitřního rozporu vášnivé posedlosti a osobní cti. Nádherné exteriéry, z nichž přechází zrak, zvláštně dojemná hudba a špičkové herecké výkony dělají tento film zasloužilým nositelem svých Oscarů. Jen chudák Kristin Scott Thomas ho nedostala a ještě k tomu dvakrát krátce po sobě spadla s letadlem, tomu říkám PECH :)

Musím přiznat, že té staromódní poetiky a dojemnosti je v tomto snímku na mě až moc, což je samozřejmě způsobeno širokou rozlohou románu, který zde máme napasován do 120-ti minut slzavých vyznání, soucitných pohledů a romantických dialogů. A ani herecky mě to příliš nepřesvědčilo, hlavně Tobey Maguire tady doslova neexceluje (stále jsem čekal, kdy se objeví v tom spidermanovském munduru). U filmu rád pustím slzu, ale tady mi to nějak nešlo.

Vynikající Nicole Kidman táhne na svých něžných bedrech toto strhující komorní dílko, při němž jsem se několikrát velmi slušně lekl. Ale musím uznat, že i výkony ostatních herců včetně dětí příliš nezaostávají. Celý příběh je už od začátku napínavý, což diváka příjemně usadí do pohovky, aby přečkal poněkud rozvláčnější (ale nezbytnou) střední pasáž a vychutnal si výborný závěr se skvělou pointou. Baví mě, když mám připraveny dvě tři varianty rozuzlení a nakonec to dopadne úplně jinak. Škoda, že jsem na tom nebyl v kině.