TomiFK

Mnohem akcnejsi Drive s uzasnym Gyllenhaalem a s ne toliko ziranim do blba.

Jestli v tomhle tvurci hodlaji pokracovat i dal a kazdych deset let nam servirovat kratkou sondu do zivota Jesseho a Celine, tak v tom pripade je zadelano na fakt unikatni sagu, ktera jen tezko bude hledat nejaky srovnani. Ackoliv tou uz je vlastne i ted. A jestli je to o neco slabsi nez prechozi dily, tak je to podobne jako s zivoty hlavnich protagonistu a lidi co se dostanou do podobny faze, pomalu a jiste to jde do kytek a nikdo s tim nic nenadela. Ale zkratka uzasny.

Osm let s Dexterem. Osm let s výtečným seriálem který z počátku nastavil laťku tak proklatě vysoko, že zkrátka stalo za to se na něj dívat celou tu dobu. I když jeho úroveň klesala s každou další řadou. První dvě sezóny pro mě téměř bezchybný. U třetí to začalo dost skřípat. Zdálo se, že jde jen možná o malý zaváhání, jelikož čtvrtá řada byla opět výborná. Jenže pak to šlo už úplně do kytek. Přestat se dívat nešlo, protože nedozvědět se, jak to celý teda dopadne, prostě nepřipadalo v úvahu. Trochu se bojim, že slibovaný konec, nebude konec definitivní. Ale vlastně bych se možná ani nezlobil, protože Michael C. Hall i v posledních dvou totálně stupidních seriích dokázal, že se svým charisma utáhne asi opravdu cokoliv. 1.série: 5*, 2.série: 5*, 3.série: 3*, 4.série: 5*, 5.série: 3*, 6.série: 3*, 7.série: 2*, 8.série: 2*

Politické drama jako řemen, které potvrzuje to co už přeci dobře víme, totiž že většina politiků jsou především spíše herci a ne skuteční odborníci. A podle toho to pak taky vypadá. Zákonitě to musí být právě USA - kde to z Hollywoodu do Bílého domu není zas až tak daleko, kde je tato skutečnost dovedena ad absurdum. Ztvárnění Sarah Palin doslova bere dech. Několikrát jsem si říkal, zda ta či která scéna není prostřih ze skutečných televizních záběrů s ní. S Julianne Moore jsou si opravdu téměř k nerozeznání podobné. Bohužel mi výsledný dojem trochu kazí to, že tvůrci i herecký ansámbl jsou ve velkém počtu kovaní demokraté (většina z nich dokonce figuruje mezi sponzory této strany) a že film vychází zrovna náhodou v době, kdy se kvapem blíží další prezidentské volby. Propagandisitcká pachuť je tedy značná, ale i tak to stojí za vidění.

Když si tvůrci filmu vyberou podobně kontroverzní téma jakým je incest, modlím se, aby se jim podařilo míru trapnosti udržet v alespoň trochu snesitelných mezích. Tomuto snímku, vyprávějícímu příběh dospívající dívky zamilované do jejího bratra v prostředí nudného města a ne zcela funkční rodiny, se to nakonec podařilo jen tak tak. Těsně nad totálně šedivý podprůměr film vynáší osobitý humor a vykreslení postavy hlavní hrdinky, které je poměrně uvěřitelné a ne zbytečně patetické. Film nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí. Velice mu prospívá jednoduchost a zcela obyčejné vzezření připomínající studentské filmy, což má zřejmě prozaické vysvětlení v tom, že na něj jeho autoři asi příliš prostředků neměli.

Jen málokteré téma je pro mě osobně ve filmech a současně i v literatuře již natolik vyprázdněné a tolikrát recyklované, jako je život ve věznicích a nelehký úděl vězňů. Film který si tohle téma vybere musí buď vsadit na dosud neviděnou kontroverzi a šokovat diváka a nebo riskuje opakování již tisíckrát viděného. Druhá možnost platí bohužel právě pro tento italský snímek, který vypráví o nacvičování Shakespearovy divadelní hry v italském vězení a to přímo tamními vězni. Postavy jsou vykresleny silně nepřesvědčivě, herecké výkony jsou až příliš strojené. Chybí jakákoliv gradace, překvapení či zaznamenání hodný moment. Pseudo-filozofování postav korunované závěrečnou větou jednoho z vězňů působí spíše směšně a film se tak rozpadá jeho tvůrcům pod rukama. Navíc ho ubíjí mizerné zpracování a nulová invence. Původně nejspíš zamýšlené humanistické vyznění celého filmu není zrovna to, co by si divák po jeho skončení odnášel.

Fotbal a vše s ním spojené je fenomén, který fascinuje. Zejména svou na první pohled dokonalou povrchností a nespravedlivým zájmem veřejnosti o něj v porovnání s ostatními druhy lidských činností. Pokud se však člověk oprostí od svých předsudků, musí chtě nechtě uznat, že fotbalový mikrokosmos je v podstatě nevyčerpatelnou zásobárnou emocí, svérázných postav a neobyčejných lidských příběhů. Tvůrci tohoto českého dokumentu si tuto věc uvědomili a rozhodli se použít prostředí fotbalové zápasu a jeho nesčetné aktéry jakožto alegorii pro fungování celé společnosti. To se jim dá se říci nakonec celkem podařilo. Originální zpracování přináší celou plejádu vtipných momentů, při jejichž sledování se nejeden fotbalový fanda (mě nevyjímaje) asi musel několikrát chytnout za nos. Celý dojem kazí snad jen až zbytečně dlouhá stopáž a také příliš velké pochybnosti o skutečné autenticitě zachycených scén. Nicméně asi je to vlastně do určité míry druhotné, jelikož se dá téměř s jistotou předpokládat, že by se dané postavy vyjadřovaly asi nějak takhle tak jako tak.

David Lynch na své diváky v posledních mnoha letech tak trochu zanevřel a točí pouze několikaminutové krátké filmy. Jeho poslední celovečerní opus Inland Empire byl zdá se vrcholem možného nejen pro jeho již značně otrlé fandy, ale asi i pro něj samotného. Je skutečně jen těžko představitelné, kam se ještě dál v režisérem nastoleném trendu posunout a vracet se zpět pro něho asi valnou cenu nemá. Film Holy motors mi tento nedobrovolný lynchovský půst konečně po dlouhé době velice zpříjemnil. Na první pohled divnost střídá ještě větší divnost, nicméně stejně jako u Lynche nepřichází znechucení nad ne úplně pochopitelným dějem a osobitým zpracováním. Místo toho jsem si lebedil nad směsí autorovy fantazie a tajemna, která nutí přemýšlet a dovoluje přijít i s mnoha interpretacemi tohoto snímku zároveň. Dalšími devizami Holy motors je skvěle vybraný soundtrack a výkon hlavního představitele, nad kterým se dá jen a pouze smeknout.

Od filmů severské provenience se často už tak nějak předem očekává, že se zabývají především vážnými tématy a po jejich shlédnutí na diváka padne těžká depresivní deka. Ani tento dánský snímek není výjimkou. Příběh mladého může jenž si zvolil za povolání vychovatele v mateřské školce a jenž je falešně nařčen ze sexuálního obtěžování malé holčičky, je další nekompromisní sondou do fungování určité komunity lidí, které se zdá být na první pohled až pohádkové idylické, ovšem mávnutím kouzelného proutku se v podstatě v mžiku dovede proměnit na trýznivé peklo. Mechanismus až banálního vzniku a následného života neškodné pomluvy, jež se bleskově dokáže změnit na neproniknutelnou betonovou ohradu, ze které hlavní hrdina v podstatě nemá úniku, je vyobrazen bravůrně. Divák si společně s hlavní postavou projde drsným očistcem, dopotácí se ke zdánlivě šťastnému konci, avšak to nejděsivějšího z toho všeho si uvědomí až úplně na závěr. Totiž že jednou vypálené stigma na tomto světě již nezmizí ani po sebevíc přesvědčivém vyjevení pravdy a očištění. Skvělé zpracování, výteční herci v čele s úžasným Madsem Mikkelsenem.