Antek

Ten film s věkem zraje jako víno (opačný jev nastává u Krvavého sportu). Zatímco kdysi jsem tento snímek nijak zvlášť nadšeně nepřijal, tak dnes jsem z něho totálně mimo. Hustá atmosféra se dá doslova krájet, z nebe padá sníh (a jedno letadlo) a partička kamarádů pozná sílu peněz. Bill Paxton je prototyp "průměrného člověka", který poslouchá svou ženu (jako my všichni :-) a neustále je mu předhazováno, že má nějaké vzdělání (jako nám všem :-) Původně měl jeho roli hrát Brad Pitt, ale to by prostě nebylo ono. Takhle je to bezchybná studie, do které se můžeme všichni vžít ...

Filipe, vysaď už ty měkké drogy -- protože pak bys z pusy nevypouštěl velkohubá prohlášení o tom, jak natočíš žánrový thriller srovnatelný se západem, když ti na něj někdo dá peníze. Kdysi jsem ti věřil (to jsem ty prohlášení nenazýval velkohubými) a s nadějí čekal na spasení českého filmu. Ono totiž nestačí být jedním z nejlepších režisérů, musíš taky prokázat soudnost při výběru námětu. A to, co ses chystal spáchat a převést z papíru na celuloid, musela být už od pohledu prázdná křeč. Tohle měl být thriller? Akční film? Dvojka idiotů v uniformě a ještě větší skupinka idiotů na raftu? Tak to ses spletl. Z jednoho pádu z vodopádu by akční film nevykřesal ani Spielberg. A to ty nejsi, promiň. Takže nám nezbývá než upnout své modlitby k Ševčíkovi, který snad už ten náš malý český film dokáže vyrvat z bariér "dobrých lidiček a příběhů o ničem". Tys to nedokázal, spíš si to jenom potvrdil.

Tak tohle se hrubě nepovedlo. Zbrklá vyprávěnka (už ta kniha mě nijak neoslovila a musel jsem ji zavřít) bez nápadu, atmosféry a emocí. Tedy hlavních tří věcí, bez kterých fantasy zkrátka nemůže fungovat. Za relativní neúspěch nemůže protináboženské vyznění, ale jednoduše ubohost tohoto rádoby fantastického filmu. Od dob Narnie tu něco tak nudného nebylo ...

Člověk se nikdy ničeho nebál víc než jiného člověka. Všichni ti bubáci, mutanti či monstra, která potřinácté vstávají z hrobu, nejsou nic jiného, než maska toho, čeho se nejvíc bojíme ... Ils jsou lekcí filmového horroru, která vám voyeurským způsobem nabídne sdílet hrůzu. O originalitu tady nejde (ostatně kolika originálními způsoby vás v životě může potkat zlo?), tohle téma bylo zpracováno už několikrát. Z poslední doby lze zmínit například film Vacancy, bezpohlavní a neatmosferickou hříčku, kde jste věděli, že je to pouze film. Tady ale celou dobu nahlížíte hlavním hrdinům doslova přes rameno (a bojujete o přežití), ale za žádnou cenu byste si to s nimi nevyměnili. Tohle je "skutečný horror", žádná pohádka pro dospělé ... nebo nedejbože pro teenagery ... PS: A nás to může znepokojovat ještě více, když si člověk uvědomí, že ona inspirace skutečnými událostmi vychází z případu, který se udál v České republice.

James Ellroy si přímo libuje v morálně pochybných hrdinech svých románů. Jsou to často rasisté nebo poldové s kontakty na podsvětí. Jsou to ovšem hrdinové, kteří si skoro ve všech případech sáhnou na dno a jdou svou cestou jako buldoci. Jednoduše řečeno -- Ellroyvo vidění světa není černobílé. Výjimkou není ani Lloyd Hopkins (Woods už jako správný parchant vypadá) -- děvkař, ale také dobrý detektiv, který se dostává na stopu brutálního sériového vraha. Jak je u Ellroye zvykem, policejní pátraní je napínavé a poctivé (nečeká nás žádné: "celou dobu jsem byl za tebou a tvářil se jako tvůj kámoš"). Všechno funguje bezvadně až do skoro-béčkového finále, které ovšem napravuje stylově cynický konec. Ellroye jako spisovatele zbožňuju, Woods vždycky zahraje svůj (hodně vysoký) standard a atmosféra L.A. musí pokaždé dostat každého. Výborná kriminálka z nekorektních 80.let, které se už dneska netočí.

Gregory Hoblit asi nikdy nebude patřit mezi režiséry, jejichž filmy budou očekávány a snadno rozlišitelné. Nic to ale nemění na tom, že v dnešní době je to jeden z mála řemeslníků, kteří tolik rozumí svému (thrillerovému) řemeslu. Hoblit je v tomhle žánru jako doma a dává to znát od první minuty. Dokonale buduje napětí, ostří obraz a nechává diváka skládat jednotlivé kousky puzzle. Diane Lane je už zasloužilá dáma a tenhle film je ji střižen přesně míru (tzn. starostlivá matka, která prožívá i tradičně decentní romanci -- žádné skopičiny v posteli se nedějí :-), tak jako by tomu bylo třeba u Angeliny Jolie). Tahle poněkud za vlasy přitažená vyprávěnka o sériovém vrahovi (jak už filmy o sériových vrazích bývají) z rodu "není důležité KDO, ale PROČ" se dokonce občas pokouší o nějakou tu výpověď dnešní doby, ale tomu není potřeba věnovat pozornost. Ten vztyčený mravokárný prst je jen "typicky hollywoodsky" naoko, důležité jsou vraždy a mrazení. A to se daří (a počítá) ...

Jean-Christophe Grangé si jako spisovatel vždycky liboval v používání béčkových prostředků k vybudování poutavého příběhu. Sice se velmi rád veze po povrchu, ale při své oblibě braku zůstává hodně stylový. V tom problém není. Problém je v přístupu. Když je režisér nadaný, dokáže z námětu vykřesat nápadité dílo (dokonalé Purpurové řeky) nebo alespoň guláš s atmosférou (Říše vlků -- zde byla vadná už samotná předloha a Nahon dělal, co uměl). Ovšem Bratrstvo kamenů nemůže nabídnout už vůbec nic. Místo toho vám většina scén (a jsou to právě ty scény, které na papíře vyznívaly jednoznačně napínavě) vytvaruje ústa do "Ó" a nebude to adrenalinem. Když je režisér bez smyslu pro thrillerový timing (jsem si jist, že něco takového existuje), nepomůže žádný zázračný šutr. Možná tak kamenem do hlavy.

Když smícháte největšího specialistu na policejní prostředí (a dusných ulic Los Angeles) dnešní doby Davida Ayera a geniálního spisovatele Jamese Ellroye, dostanete pořádně třaskavý koktejl. Ellroy umí vyprávět jako nikdo jiný, i z nejbanálnější historky dokáže vykřesat senzaci a Ayer je doslova obojživelník (schopný režisér i scénárista). Los Angeles dýchá vlastním životem, Reeves bojuje o vlastní duši a do toho lítají politicky nekorektní nadávky, bují korupce a poldové jsou snad ještě větší svině než ti, které honí. Drsný příběh, poctivá kriminálka a cynická výpověď o spravedlnosti, která oslepla....

Miyazakiho imaginace snad nepochází ani z tohoto světa. Najít v dnešní době jiného tvůrce, který se vydává neprobádanými cestami a vždy vás vyloženě praští mezi oči svým originálním přístupem, je věc takřka předem prohraná (ještě jeden tady je -- Neil Gaiman). Zámek v oblacích je (jak už jsme si u tohoto režiséra zvykli) příběh o dospělých tématech podávaný dětskýma očima. A je to především příběh o lásce -- která -- která prostě nefunguje. Howl v jedné chvíli suše konstatuje: "Našel jsem něco, co chci chránit." a tím to hasne. Je zamilovaný, nemá smysl bavit se o tom, proč to tak je, jak k tomu došlo. Škoda. Tahle piha kazí krásu tohoto kouzelného příběhu plného fantazie a čiré radosti z vyprávění ...

Komediální bomba, která válcuje i mého dosavadního "TOP1 mezi sitcormy" Raymonda. Inspirace Friends je zřejmá, ale tam kde Chandler a spol. vrcholí, tam se teprve HIMYM rozjíždí (přece jen je jiná doba..). A navíc, v kterém sitcomu uvidíte, že někdo řekne hlášku a ostatní u stolu se smějí s ním, protože řekl vtip (a ne tedy jenom zvuk smíchu v pozadí, jako by dotyčný řekl onu hlášku jen tak -- nevědomky)? Barney válí, ale mým favoritem je Jason Segel (toho kluka už mám rád od Machrů a šprtů). A vůbec, v téhle partičce jsou sympatičtí všichni -- romantický Ted, roztomilá Lily, nijaká Robin (dobře, tady problém mám :-), ale i ona má své chvilky) a ti dva božani (AWESOME BOŽANI :-)), co jsou zmíněni výše. PS: Bojím se, že tohle nikdy na českých stanicích nepoběží, protože koncentrace nepřeložitelného je hustá!! Ten dabing by to zničil. 1. série: ***** 2. série: ***** 3. série: **** 4. série: ****