Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Akční

Recenze (206)

plakát

Oktopus - Syndikát koně (2023) (epizoda) 

Je to taková móda posledních měsíců, dělat z ženských postav neustále nakvašené semetriky. Zřejmě si tak dnešní dramaturgové představují moderní, emancipovanou ženu, ale víc než emancipovaně takové postavy působí spíš nesmírně otravně. Jinak si k tomuto seriálu stále nedokážu najít cestu. Na několik docela dobrých scén připadá většina dalších, kdy se skutečně nudím. Není to napínavé, pachatel je zřejmý téměř okamžitě a k jeho odhalení nepřispěje bystrý mozek vyšetřovatele, ale obyčejná náhoda. Postava Dítěte je jediná sympatická a Krobot ji hraje civilně, ostatní postavy ale působí jako by je vůbec nikdo nerežíroval. Zejména Kraus a Schneiderová v této epizodě hrají jako ochotníci, což v kombinaci s jejich vzájemnými dialogy, vystřižených z béčkových amerických kriminálak, působí někdy až směšně. Vnímavý posluchač si také jistě všimne, kde se Michal Pavlíček inspiroval při skládání hudby. Některé harmonické postupy jsou téměř totožné s hudbou v seriálu Pustina.

plakát

Oktopus - Ztracený případ (2023) (epizoda) 

Není to dobré. Scénář je špatný, vysloveně nudný, a některé dialogy jsou evidentně převzaté z amerických filmů, protože u nás by takto nikdo nemluvil, nebo nereagoval. Největší zklamání ale je, jak všichni špatně hrají, včetně dobrých herců jako je Hanzlík nebo Hádek. Vlastně jsem celou dobu přemýšlel jestli to režisér režíroval, nebo to sjel hned na první dobrou, protože některé scény tak opravdu působí. Seriál je navíc udělaný velmi špatně zvukově. Hercům často není rozumět a když do dialogů ještě hraje hudba tak divák jen může odhadovat co říkají. Mimochodem, Pavlíčkova hudba také není žádný zázrak. Co člověk od kriminálky očekává? Napětí, překvapení, nečekané zvraty... Tady není nic z toho. Jen táhlá nuda, navíc plná nesympatických postav, které není ani zábava sledovat. Několikrát jsem se přistihnul, že se dívám kdy už to skončí, což asi vypovídá za všechno. Bod dávám za docela dobrou kameru a za Krobota, který jediný hraje trochu civilně.

plakát

ONEMANSHOW: The Movie (2023) 

Pokud dá někdo tomuto filmu 5*, což je stejné hodnocení jako pro filmové klenoty typu Vykoupení z věznice Shawshank nebo Forrest Gump, nemohu ho, jako recenzenta, brát vážně. Ano, dokážu pochopit, že se u toho někdo bavil, protože vkus je esence velmi vzácná a pravděpodobně se jedná o tytéž lidi, kteří se skvěle baví i při sledování Babobovřesk, ale pokud někdo tvrdí, že se jedná o dokument a zároveň obviňuje ostatní, že ten film nepochopili, to už je na vážnější diagnózu. Na druhou stranu, o odpad se taky nejedná, protože minimálně technická stránka je poměrně zručně odvedená, ale problém je, že to je to jediné, za co se dá film pochválit. Scénář je mizerný, o hereckých výkonech se nedá vůbec mluvit, zápletka je banální a hloupá a humor dětinský, opepřený nezbytnými buranskými vulgaritami, jak jsme u českých filmů z poslední doby zvyklí. Podezřívám Kazmu, že to sám ví a proto víc péče celou dobu věnuje marketingu než filmu samotnému. Jenže film není prací prášek a sebelepší obal nezamaskuje to, že uvnitř čeká prázdný obsah, který slouží jen tvůrci samotnému, nikoli divákovi. Ale aby se divák necítil úplně podvedený, je mu nabídnuta možnost vyhrát několik milionů za to, že tento očistec podstoupí několikrát, protože všechny " indicie " napoprvé nikdo není schopen odhalit. Jakou váhu má ale vábení člověka s pověstí mystifikátora a podvodníka, na to ať si odpoví každý sám. Jednu indicii Vám ale dám - seznam béčkových celebrit na předpremiéře, včele s " váženým podnikatelem " Ivo Rittigem.

plakát

Invalida (2023) 

Dalo se to zhlédnout především kvůli dobrým hercům a poměrně dobré technické kvalitě, ale že by člověk vybuchoval smíchem při neočekávaných vtipech, to zase ne. Vlastně jsem měl celou dobu pocit, že to vše jsem už kdysi viděl a lépe udělané. Je z toho prostě vidět jaké filmy má režisér rád a kde se inspiroval. Za vraždu Rytmuse dávám bod navíc, neboť to je sen každého člověka, který má rád hudbu ;-)

plakát

Rozhněvaný muž (2021) 

Vůbec bych nevěřil, že to je Guy Ritchie. Béčkový akčňák, plný tupých macho keců a póz, s velmi špatným scénářem. Dokoukal jsem to, protože jsem očekával, že když je to Guy, že dojde k nějakému překvapivému zvratu, který ospravedlní poměrně nudnou a předvídatelnou zápletku. O to větší zklamání bylo, když film najednou skončil a já jsem v sobě neměl vůbec žádné emoce, kromě jediného pocitu - že jsem si raději nepustil něco úplně jiného...

plakát

Volha (2023) (seriál) 

Jsou seriály, které člověk může vidět stokrát. Jsou seriály, které stačí vidět jen jednou. A potom jsou seriály, při jejichž sledování se člověk za tvůrce spíš stydí...   Pokud někdo tvrdí, že toto byla ( byť nadnesená ) výpověď o tehdejší době, potom lže. A neobstojí ani argument, že některé absurdní situace v seriálu zobrazené, se skutečně staly. Zaprvé jich bylo jako šafránu a zadruhé zanikly v naprosto mizerném scénáři a dramaturgii. Ruku na srdce, kdo si z celé série pamatuje nějakou silnější scénu? Garantuji, že většina diváků si vybaví jen sexuální a alkoholické scény s lacinými vtipy a dost možná se teď bude půl roku na potkání říkat: " třesu, šéfe ". To je vše. Když v posledním díle zemřel producent Horáček a zřejmě bylo účelem dramaturga aby si zde divák poplakal, bylo mi to úplně jedno. V tomto seriálu totiž nebyl nikdo, kdo by divákovi byl sympatický, nebo si  k němu navázal nějaký vztah. Paradoxně, na dvojici hnusných STBáků se dívalo skoro nejlíp, což je asi nejdokonalejší obžaloba dramaturgické práce.  Ano, opravdu věřím, že takový Standa Pekárek žil. A věřím, že to byl stejný buran, jako byl zobrazený zde. Problém je v tom, že v tomto seriálu se chovají všichni jako burani. Je to poněkud zvláštní s ohledem na to, že v tehdejší filmové tvorbě je zhruba o 99% méně vulgarit než v době dnešní. A že tenkrát vznikala i díla, která jsou dodnes nepřekonaná, přestože dnešní umělce už nesvazuje nic, kromě špatného vkusu a nedostatku talentu.  Aby bylo jasno, nemám nic proti vulgaritám, pokud nejsou samoúčelné. A jako zdravý mladý muž nemám nic ani proti erotice, ale všeho moc škodí. A přestože dokážu pochopit touhu tehdejších mužů po západní pornografii, je opravdu nutné věnovat tomu větší část posledního dílu, navíc ve stylu Zdeňka Trošky a jeho " svérázného " humoru? Ta doba byla mnohem pestřejší. V dobrém a především ve zlém. Problém je v tom, že o ní samotné v seriálu téměř nic není. Jen sledujeme nezajímavé eskapády Pekárka a kolem něho se odehrávají nahodilé věci, které nikam nevedou a sotva začnou, hned zase skončí a nemají žádnou návaznost. Všechno dobově podstatné je vylíčeno naprosto povrchně a zkratkovitě, zatímco homosexuálním hrátkám Bohouše Klepla je věnováno několik minut, přestože by si to divák dokázal domyslet i sám, bez laskavého režijního vedení. Vzhledem k počtu souloží v seriálu se ale zřejmě režisér domnívá, že to je nosné téma. A pro ty, kterým stále nedochází jak ten socialismus byla hnusná doba, se tam ještě přidá nějaký ten průjem, nebo zvracení. To je oblíbený humor dnešních tvůrců.        Jedna věc je zvláštní. Současnou českou kinematografii téměř nesleduji, protože mi většinou přijde plytká a hloupá. Ale z doby, kterou tento seriál paroduje, mám velkou řadu oblíbených filmů, seriálů a inscenací, které jsou tak brilantně napsané a tak skvěle zahrané, že se až člověk diví, jak to ti tehdejší sexuchtiví burani a alkoholici dokázali. Tak proč to dnešní svobodní, osvětoví a střízliví umělci nedokáží...? To je hlavní otázka, kterou mi tento seriál položil.

plakát

Volha - MAESTRO (2023) (epizoda) 

Je dobře, že tato série má jen pět epizod. Je to totiž pořád dokola. Celou dobu jen sledujeme jak někdo neustále souloží, zvrací, nebo kadí a vedle toho se odehrávají nějaké příběhy, které nikam nevedou a nemají žádnou hloubku, takže si člověk nenajde sympatie ani k lidem, ke kterým by je normálně měl mít. Můžeme tvůrcům poděkovat, že aspoň Karel Gott v autě nezvracel, neříkal v každé větě 2x " vole " a v závěru na něho nebyl pětiminutový záběr jak má průjem.

plakát

Volha - FOXTERIÉRY (2023) (epizoda) 

Zatim tedy nic moc. V popisu stoji, ze jde o drama, ale spis to pripomina parodii, navic zbytecne vulgarni a buranskou, coz je, bohuzel, u dnesni ceske tvorby trend. Predstava socialismu jako doby, kdy vsechny zeny jen neustale soulozi a muzi se chovaji jako krupani je ponekud v rozporu s tim, ze to nejlepsi, co v nasi televizni tvorbe vzniklo, vzniklo prave v teto dobe, zatimco v polistopadove ere se kvalitni veci daji spocitat na prstech jedne ruky. Je to skoda, protoze podobne “ retro “ ma svuj potencial, ale musi se podat verohodne, ne levnym stylem Zdenka Trosky, jen s lepsimi herci a vypravou.

plakát

Perníkový táta - Kůň bezejména (2010) (epizoda) 

Neni zajimave, ze v kazdem zahranicnim filmu, ci serialu, jsou ceske holky prezentovane jako lehke holky? Asi to nebude uplna nahoda....

plakát

Podezření (2022) (seriál) 

Je snadné působit na lidi šťastně a příjemně, pokud nejste samoživitelka s hypotékou a pubertální dcerou na krku a sekáte přesčasy abyste to všechno zvládla. A jak snadné je potom takového člověka považovat za necitlivého, odměřeného a nepříjemného. Přitom hlavní postava touží po lásce, jen to, po všech životních strastech, neumí dát najevo. Klára Melíšková si toho Lva opravdu zasloužila. Konečně, v tomto seriálu hráli, až na výjimky, všichni dobře, což je, po dlouhé době, naprosto osvěžující. Vady by se jistě našly, ale myslím, že pan Blaško odvedl dobrou práci.