Koryntos

Tak tenhle filmek si ohodnotím už jen z principu toho že je o světluškách. Neviděla jsem začátek, ani konec, ale to co jsem viděla mezi tím se mi vela líbilo a už se těším, až si tenhle filmek seženu, how.

Ke svému údivu, tady naprosto souhlasím s Pomem. Frankenweenie, je naprosto bez srdce, nýbrž postrádá šťávu a není to jen tím, že je mrtvý. U mého oblíbence Burntona, mi to přijde hrozně líto, ale tento novodobý Frankenweenie, mi přijde vykalkulovaný na okamžitý efekt, není to ta srdcová záležitost, jako jeho ostatní filmy a na starého dobrého prvního Frankenwenieho to nemá.

Naštěstí jsem neměla podobný problém jako Fingon. Ukňápanému změkčenému rakouskému dialektu, rozumím již dobře v tom zakopaný pes nebyl. Jen mi prostě, jak rakouský tak německý humor nepřijde vůbec vtipný, oba dva národy prostě mají tak zvláštní druh humoru, že i když rozumíte obsahu, tak se nezasmějete, protože není prakticky čemu. Líbilo se mi, že všechny hl. postavy zvládali zahrát jen 4 lidé. Ráda se tu dívám třebas na komediální kraťasy ve stylu Knaller Frauen, nebo Ladys kracher, protože tam je více toho vizuálního humoru a ne tolik toho nevtipného mluveného. Pro představu, nedávno jsem viděla film Rivalové a Nicky Lauda naprosto vystihuje to, když se rakušané pokouší vtipkovat zní to pokaždé nabubřele a sucharsky, pod stůl z toho smíchy nespadnete. Humor tak suchý, že i okoralý vídeňský šnitzl v lokále, 10 minut před zavíračkou, je proti tomu šťavnatá mana.

Film pro cílovou skupinu stárnoucích fanynek Titanicu, které vlhnou pro stárnoucí kukuč DiCapria, nebo pro zástup přiteplených, kteří vlhnou za stejným účelem.Když tu čtu ty rozjuchané komentáře k této rozjuchané blbině, chce se mi brečet nad nevkusem ostatních. Čekala jsem, že to bude podobné jako film Letec, nebo dokonce zápletkou podobnému Talentovanému panu Ripleymu, ale tak povrchní film s kýčovitým pozlátkem, mi posléze připomněl jen Mama Mia a to samé se mi chtělo volat a brát roha, hned po tom, co jsem na tom rozjuchaném večírku ve stylu 20. let min. stol. zaslela cool parties hudbu, proboha proč? Film, který se tváří jako hrozné retro, by si zasloužil aspoň retro hudbu. Naprosto banální zápletka dohnaná ad absurdum k něčemu rovnajícímu se gigantickými rozměry jen antické tragédii. Naprosto přehnaný povrchní, naivní a plochý film, to samé se nechá říci i o jednání postav , všichni se tam chovali, jak po lobotomii mozku. Jediné, co se mi líbilo byly kostýmy a to je trochu málo na film trvající celých dlouhých, opravdu nekonečně dlouhých 142 minut u kterých se mi naštěstí podařilo i něco prospat. Byla jsem až tak naivní, že jsem si myslela, že film se bude líbit aspoň mému příteli, protože co se barevnosti týče směle se to rovná Bolywoodským filmům, které on tak rád. Snažil se, ale nevydržel, také usnul, dříve než já. DiCaprio mě nikdy nepřesvědčí, že umí hrát a ne se jenom tvářit, i když přiznejme si, že takovéhle retro role mu sednou nejlépe. No a milé děti, pevně doufám, že pana Gatsbyho, již nikdy neuvidím, měla jsem brát roha hned po tom záběru, kdy jsem zjistila, kdo pan Gatsby je, ale né já mám prostě ráda mučeníčko,

Kdo by se nadál, že půl 6 ráno budou vysílat takový klenot. Když se tak zamyslím prvně jsem obraz dívky s perlou viděla, když jsme se školou byly v patologově kanceláři a poté následně na pitvě a už tam mě víc zaujal tento obraz, než slova patologova, ta byla ovšem jak z mramoru. Nicméně k filmu má ráda filmy, kde je osvětlení komponováno jako u obrazu, byl to takový tajemný snímek, nicméně tento film byl lahodící pro oko, ale takový Parfém příběh vraha se mi líbil víc, tam to bylo zajímavé nejen pro oko, ale hlavně nos si tam uměl více představit atmosféru doby. U Dívky s perlou mi maličko něco chybělo.

Můžete mi někdo vysvětlit proč Phoebe z Přátel nezískala Oskara za píseň Smraďochu, ještě do toho mohla drnkat na kytaru společně s tím svým budoucím manželem, který by ji doprovázel na klavír a bylo by to přesně to samé, troufám si tvrdit i lepší než tenhle film. Bála jsem se na tenhle film podívat a už vím proč, snad nikdy jsem neviděla takové klišé, jako tady. Prvních 10 minut jsem tomu filmu i fandila, nejakčnější scéna hned na začátku a byla jsem plná očekávání zamilovaných cukrbliků, ale film, bez líbačky atd., what? Na začátku jsem i soucítila, vím, jak těžké je žít v cizí zemi, ale pak to šlo pomalu, ale jistě do kopru. Hansard mě neuvěřitelným způsobem s... iritoval. Nemám ráda lidi, kteří když dělají něco normálního do toho vkládají, takové to maximální zanícení, že mají výraz, jako když se snaží vytlačit mega hovno, ale popravdě z nich nic extrovního nevyleze, on tam byl pořád za toho neuznalého umělce, který má pořád na vrch i kdyby zpíval na veřejných hajzlech, což mi vadilo, on jedině on, tam furt rozjíždí tu kariéru. No a Markéta, omlouvám se, ale slečna, tedy už paní je o dva roky mladší, než já, sice vypadá, že je tak o 10 let mladší, ale chováním byla prostě pořád taková stará/ mladá, šedá myš v koutě, které náhodou zachránila všechno a všechny a nic zjištného za to neočekává, navíc ten doják s dítětem mě nedojal a jak tu někdo psal, hrozně mě štvalo, jak tam Čechy vykreslili jako asociály, žijící pod hranicí chudoby, ale kde je maminka, ověšená zlatem, že by i Eržika s Dežem, jen tiše záviděli. Pořád jsem tomu filmu dávala naději, ale je to jen vykonstruovaný doják a posledních 20 minut, bylo pro mě čistým utrpením. Na ústřední píseň po těch 83 minutách dostávám šílenou alergii a slyšet ji ještě jednou, tak noťas prohodim skrz zamřížované okno ( ne nejsem ve vězení, jen taky žiju v zahraničí, ale trošku jinak). Myslela jsem, že tento film bude něco jako 9 Songs: Týpek potká máňu, zakoukaj se do sebe něco mezi nima je a po nějaké době to vyšumí a jdou od sebe, tady nebylo ani jedno, až mi to připomnělo vtip, který jsem dnes četla na netu . Dívka: ,, Bože, pošli mi muže, který mě bude milovat a rozumět mi." Bůh: ,, Nejsi ty píča, poslal jsem ti ho před rokem a ty jsi mu řekla, že ho máš ráda jako kamaráda. " Tak přesně o tomhle byl celý film, vědět to před 83 minutami, tak jsem si sledování tohoto filmu zcela jistě odpustila. Někdo tu psal, že je to křehký, citlivý a milý film. Takové vlastnosti očekávám bohužel u VÁZIČKY a ne u oskarového filmu.

Vidět aspoň jeden díl Popoz je naprostou nezbytností pro všechny milovníky prostého fekálního humoru v černobílém provedení. Hodlám dokonce tvrdit, že takovou nálož toho nejčernějšího nejabsurdnějšího fekálního humoru vaše vočadla ještě nikdy nespatřila a ušadla neslyšela, hlavně po vizuální stránce, zůstanete opravdu s chlebárnou otevřenou do kořán. Tyhle dvě policajtské prdelky patří k mým novým hrdinům, navíc si asi vzali příklad z Happy tree Friends, protože u našich vymazlených prdelek, také nikdy nezáleží na tom, jak moc dobře jejich šichta začne, pokaždé finišují totální katastrofou.

Jémináčku, božínku, tak tohle je geniální, v krátké době už to vídím potřetí, tady opravdu leží hláška na hlášce a kámen tu píchá cihlu.Téma dekadentní šlechty, je opravdu vděčné a tady je to tak nádherně zahnané do extrému, že člověku celou dobu cukají koutky. Kdybych si mohla vybrat koho bych v tomhle seriálu chtěla hrát, tak je to Lisette. ,, Chrrrrrrrrrrr, pojď na mou hruď, pardále!" Tomuhle veledílku se v Čechách podobají jen Dopisy v krajkách, které se, ale snaží tvářit hrozně vážně, možná kdyby tam bylo komických gegů, měly by i Dopisy lepší hodnocení.

Princeznu Fantaghiró měla hrozně ráda moje kamarádka, právě ta, se kterou jsem byla o pár let později na Prcičkách. Tahle pohádka mě stála pár osamělých odpolední, protože kamarádka do toho byla tak zažraná, že se jí nechtělo ven. Mě Fantafhiró moc nechytla, jak to bylo rozdělené na několi dílů, tak mi to přišlo moc rozvleklé.

Pamatuji se, jak mi na téhle pohádce hrozně vadilo, že vyrostli. Sestřička jako velká se mi vůbec nelíbila, princ se mi naopak líbil, až když vyrostl. Z téhle pohádky jsem měla už jako malá rozporuplné pocity, docela hororová pohádka.