papaguy

Donutilova pomsta;-). Fotografie v galerii myslím mluví za vše. Miroslav Donutil a jeho domorodný přítel provází diváka vyhlášenými i méně známými stravovacími podniky v Řecku. Zkoprnělý divák pozoruje jak pánové v nejlepších letech žerou (s prominutím) až jim lupe za ušima. Opravdu pak tolik jídla, co si nechají nanosit, sní sami, nebo alespoň něco nechají chudým? Občas tedy, aby se neřeklo, se Donutil projde po (nedalekých) památkách. Z toho mu tuze vyhládne a tak šup... honem do nějaké taverny. Celkový dojem: Bohulibý záměr inspirovat diváka chutěmi a vůněmi Athén umenšuje akcentování debužírování. Silně se nedoporučuje zejm. před nedělním obědem. Pokud máte rádi Řecko a Miroslava Donutila, asi mu Vůni Athén odpustíte. Pokud nejste fanda, přepněte raději na "Na cestě po...", komentáře jsou tam o něco vtipnější.

Vrchol Donutilovy talk-show kariéry.

Ve srovnání s výbornou jedničkou je toto kvalitní, ale béčko.

Chtěl jsem shlédnout ten slavný remake. Ale proč je to opsáno doslova 1:1, vč. hudby? Zatím hodnotím dvoudílný pilot - dám si to za pár roků znovu, až nebudu mít skvostný originál živě v paměti.

Existuje-li Bůh, docela jistě se i dobře baví. Poťouchle úchylné, precizní. Napěchujte černý humor, satiru na klér, smršť popkulturních citací, opepřete smyslem pro detail, přidejte dobré herce a dobrou filmařinu. A máte skvostný kousek, který ale nemusí jít každému po srsti. Druhá sezóna ještě ujetější, než první. A musím říct, se mi líbila o hvězdu víc, než ta první. Jistě, má to i nějaké mouchy, ale v těch se babrat nehodlám.

Překvapivě film lecčíms i překvapil. Přestylizované a místy až hyper-přestylizované. Ale jinak celkem vydařené honkongské Béčko.

Čekal jsem větší prů***. Na Hollywood vychází hraný GITS jako celkem uctivý remake. To zároveň považuji za hlavní pramen kasovního neúspěchu. Tansponace japonského anime do západního mainstreamu to má z povahy věcí těžké. Anime na západě konzumuje sice s nadšením, ale stále jen okrajová skupina fanoušků. Scénáristé měli jít mnohem více po své linii, byť kopírováno bylo především formálně (několik vizuálně zajímavých scén je odcitováno doslova). Scarlettka nebyla zlá. Na můj vkus by se tam ale hodil drsnější typ (skoro jako u všech jejích akčních rolích). Je zajímavé, kolika divákům vadil whitewashing, když polovina postav v původních anime má bělošské rysy (Motoko Kusanagi se svými modrými kukadly nevyjímaje)... A k technickému zpracování? CGI mělo vytvořit raději úplně jiné studio. Na filmu mi paradoxně vadily nejvíce sice barevné, ale jinak mizerné (= uměle vypadající) CGI scény. V dnešní době neodpustitelné. I přes výhrady hodnotím nadprůměrně - ale uznávám, že to je především za odvahu režiséra a z nostalgie. A vlastně by mi vůbec nevadil další pokus o hraného Ghosta. Ten ale pravděpodobně velmi velmi dlouho nepřijde. Ve své době byl Ghost jako zjevení. Téma temné stránky kybernetiky a umělé inteligence je dnes ještě akuálnější, ale asi to ještě dostatečně nevisí ve zduchu... Tak možná se mělo s hranou verzí ještě nějaký ten rok počkat. Uvidíme, jak dopadne Akira.

Sekce 9 bojuje s kriminalitou budoucnosti. Velmi vizionářský film. Geniální anime, skvělá atmosféra, výborně výtvarně zpracované a zanimované, vynikající soundtrack.... Zkrátka pecka, kterou si nemůže žádný milovníky sci-fi a animovaného filmu nechat ujít.

Pokud se vám líbilo Arise, pravděpodobně vás potěší i "Nový film". Bezvadně sladěný propojený virtuální a reálný prostor, to je v GITS dovedeno k dokonalosti. Časté výtky, že film nic nového nepřináší, je sterilní a málo "špinavý" apod., jsou opodstatněné jen částečně. Pár nových střípků do mozaiky se tu objeví. Nový film více akcentuje problematiku vývoje umělých těl, rozvíjí také mytologii o jakési digitální nebe (třetí svět) a dále se řeší problematika svobodné vůle a vlastnických práv vůči umělým organismům a téma manipulací a nelegálního boje o vliv. Pachatel a jeho motivace jsou upozaděny, děj se soustřeďuje na akci a Motoko. ___ PS: Když jsem si pustil ukázku z původního GITS, uvědomil jsem si nejvýraznější rozdíl. - Film z roku 95 více působil na emoce - hodně podpořené skvělou sborovou hudbou Kenji Kawai. Rychlé tempo střídalo pomalé. byla tu přítomná určitá zádumčivá melancholická tajuplnost. To se z nových filmů vytratilo a místo toho se tlačí na akci.

Vytkl bych snad jen příliš rychlý střih.