Heraldika

Takže: člověk se asi nemá moc těšit, pak čeká moc, a i když je film vcelku dobrý, může způsobit menší zklamání. Strašně jsem se těšila, moc si to chtěla užít, nechat se převálcovat emocemi, ale bohužel - nestalo se. S řemeslného hlediska se jedná o vynikající záležitost, ale nějak jsem nemohla uvěřit Keiře a Jamesovi, že by se po jedné noci (a ne úplné) tak strašně milovali.. No nevím nevím...

Možná je to jeden z nejlepších sci-fi snímků, s výborným nápadem a dokonalým provedením. Možná. Ale také je možná mou chybou, za kterou se nestydím, že mi tento žánr zas tak moc neříká. Tři je málo, pět je moc - takže někde uprostřed.

Ach. Achach. Jsem jeden ze slabčáků, kteří na konci nenápadně utírali oči do kapesníku. A to jsem si na začátku říkala, jak se mi to nelíbí! No a "Falling slowly" je vyjímečná záležitost, čím častěji ji slyšíte, tím víc vás dostane.

Tenhle film jsem kdysi viděla, pravda. A bylo to příjemné.

Mickově partě se to vždycky povede - hejla obere, hláškama rozesměje, zápletkama (i když ne vždy originálníma) dostane, a to vše za pouhých 50 minut. Chemie mezi zlodějíčky funguje výborně, doplňují se jako skládačka a když si odpustíte rýpavé "ale takhle by se ten člověk (rozuměj hejl) neměl zachovat", tak se vám to prostě musí líbit.

Na tenhle film jsem se tak moc těšila, až jsem se bála, aby to u mě neprojel. A naštěstí ne! Splnil všechna moje očekávání, a i když jsem na konci neodkopávala hromady posmrkaných kapesníků, ale "jen" se zamyšleně (no dobrá, tak možná zasněně) dívala na ubíhající titulky, tak... Je to přesné, civilní, milé pokoukání, kdy nemáte pocit, že sledujete film, ale že tak trochu šmírujete jeden pár, který se "náhodou" potkal. Protože jak hlavní hrdinové dokazují, náhodám se musí pomáhat. Asi nejvíc mě dostal fingovaný telefonát - jak snadno lze obejít tu těžkou část, kdy chcete druhému povědět něco zásadního a nevíte jak.

No tak dobře, pár kousků je shit, ale Jarmushe prostě miluju. Komu se to nelíbí, ať mi ... políbí. :-)

Jeva, druhý díl skoro lepší nežli první! Kdo by to byl řekl? Asi my všichni, kdo už nějaký ten pátek žijeme "dospělejší" život, ale úplně dospěle se stále necítíme. Ještě se nechce zabřednout do stereotypu, občasná pošetilost je vítána, přátelé jsou nade vše a toho pravého ne a ne najít. A za chvíli nám zaklepe ta obávaná třicítka na dveře, abychom řekli: "Welcome thirties!". Moc pěkné. Opravdu.

Naprostá béčková klasika, kde protečou potoky krve, zautrácí se tisíce dolárků za náboje a granáty, pronese se několik hlášek, jen tak mimochodem se zachrání děcko a nad tím vším ční rozzlobený, pomalovaný a do půl těla svlečený Arnie.

Tenhle film dokáže pohladit i nakopnout, nechá člověka rozpomenout na krásy studentského života a cest do zahraničí, na všechny útrapy a radosti této takřka bezstarostné etapy života. Klidně to mohlo být ještě o fous uvolněnější a zábavnější, ale o to víc se Erasmus podobal realitě. Asi nejvýstižnější jsou slova hlavního hrdiny v úvodu "jak to, že na všechny útrapy po návratu domů zapomínáte a naopak je líčíte jako ty nejbáječnější zážitky??"