deizolator

Naprostá pecka je nápad natočit film o hluchoněmých a nedat k tomu titulky, už to si zaslouží nějakou tu hvězdičku navíc. Já jsem nic podobného ještě neviděl. Myslím, že není vůbec podstatné, co si tam protagonisti povídali, protože z děje to je možné pochopit a beztak by to nebyla žádná sofistikovaná diskuze, která by mohla na "smyslu a účelu" filmu cokoliv změnit. Měl bych výtku pouze k tomu, že je film realistický. Sám znám prostředí postsajúzu a jeho lidí osobně, takže brutalita, otupělost a úpadek skutečně autentický je. Věřím, že i sám učitel odborného výcviku by se zapojil jako pasák. Nevěřím prázdným nočním chodbám bez dohledu, chvílemi mi přišlo, že ten ústav se nachází někde v Pripjati po výbuchu reaktoru. Nějaký buzerující školník nebo děžurná by podle mě neuškodili. Trochu jsem se nevyznal v hlavním hrdinovi, který chvílemi působí jako oběť prostředí ukrývající v sobě čestnou dušičku, a chvílemi jako stejně cynické hovado jako jeho spolužáci. Naopak zde kritizované zdlouhavé scény mi vůbec nevadily, protože byly vizuálně zajímavé, včetně porno vsuvek. Každopádně u popkorňáků film asi nezaboduje, minimálně kvůli té vizuální strnulosti a absenci nějakého prvku naděje či dobrého člověka (v Hollywoodu by to byl např. bodrý černoch v roli děžurné nebo Harrison Ford v roli psychologického poradce). Dalo se z toho vycucat ještě víc, ale čtyři hvězdy si to zaslouží určitě.

Kdo má rád filmy o postsovětské depresi a hnusu jako já, určitě si u tohoto filmu může udělat hezký večer. Velmi dobrá kamera, která vás nechá vychutnat scénu - ať už les nebo zanedbanou scenérii vesnice - čímž člověka vtáhne do atmosféry. Některé záběry byly až lehce psychedelické.. Autor vás nechává přemýšlet a domýšlet a necpe Vám děj pod nos jako mainstreamová produkce, která nenechá vaší fantazii prostor. Výkon v roli cynické matky alkoholičky si zaslouží pochvalu - uvěřitelně zahraný citově otupělý zoufalý ruský člověk. Naopak nezlomnost dcery, která má matku stále ráda, je obdivuhodná. Film jsem si užil, akorát konec bych si představoval trochu jinak..

Super postsocialistickej nářez! Jen by mě zajímalo, jestli v mentalitě polských zlodějů skutečně existovalo něco jako pocit oprávněnosti krádeží v Německu, jestli skutečně tak nesnášejí Němce.

Opakované záběry na hodiny mi vnukly myšlenku, že se nudím.. Přelétavá manželka s dvěma dětmi podle mého názoru hodně podobná na ovdovělou doktorku, i sebevrah a záchranář mi trochu splývali...a umocnili zde již mnohokrát zmiňovaný zmatek ve scénáři.. maglajz...takže jsem se nesoustředil na děj. To je sice moje chyba, ale dobrý scénář a pestřejší obsazení by mi ji nedovolily:)

Spíš skrytá kamera než dokument, ale dávám čtyři hvězdičky za nestrannost a koukatelnost, práce s kamerou zachycující vyděšené tváře potomků je velice zajímavá. Jen mi tam chybí nějaké zdůvodnění změny životního stylu ze strany rodinného gurua. Ten by se měl hlavně zavbývat zpětnou vazbou, protože ač sám inteligentní rétor, vychoval z dětí spolek asociálů, kteří nejsou schopni říct souvislou větu. Zaujal mě taky manžel dcery, která povila dítě.. opět klesající úroveň. Je zajímavé, že dva vzdělaní lidé mají touhu vychovat nevzdělané, zakomplexované a asociální potomstvo. Každopádně pro děti do cca šesti let to musí být fajn. Ale potom už by měly mít možnost ovlivnit svůj život sami. Všechno by ovšem bylo pochopitelné až potud, že nevede děti k práci.. mohli by přece chovat zvířata, obdělávat půdu.. tj. pracovat přirozeně jako v době, kterou se snaží táta despota napodobit. Křesťanské učení je mj. založené na práci a vytváření hodnot. To u téhle rodiny chybí. Spíš jakoby se chtěli společnosti mstít za její "nesprávný rozvoj" a onu křivdu lepit sociálními dávkami.

Film vás nejdřív nenápadně vtáhne do atmosféry Polska 80. let, nechá vás v ní trošku zorientovat, seznámí s hlavními hrdiny a pak zdokumentuje zločin a trest. Vrah ani oběť nejsou zrovna sympaťáci.. advokát se zdá naivní jak dítě, neposkvrněný charakter, který má poznat, jak chutná život. Názor ať si divák udělá sám, nikdo ho nemanipuluje a nevnucuje mu jakési "poslání" nebo "poučení". Nemám jasno ve svém názoru na trest smrti, a kdykoli proti němu někdo brojil, samozřejmě jsem měl tendenci trest smrti obhajovat.. čím víc mě manipulovali a podsouvali mi důvody proti, tím víc jsem byl pro. Díky tomuhle filmu jsem se po delší době nad trestem smrti zamyslel a zapochyboval. Ukázka toho, že kvalitní film vůbec nemusí být složitý a přeplácaný... právě naopak, a v tom je umění.

Přijde mi, že se ten film snažili natočit s jediným cílem - aby záměrně působil hnusně a depresivně. Aby útočil na emoce a působil "silně". Přepjatě "artová" kamera, možná i zbytečně naturalistické záběry. Ani velice dobré herecké výkony tomu z mého pohledu nepomohly. Poslání příběhu se vinou zpracování naprosto vytratilo. Režisér prostě tlačil na pilu, aby umocnil dojem.. je to jako kdyby technicky vycepovaný člověk bez talentu hrál na skvělý hudební nástroj a snažil se svou hru cizelovat do detailu aby udělal dojem.. ALE.. komu není shůry dáno..

Drsná psychoterapie na plátně. Láska jako droga a pokus kolik člověk může vydržet... jakoby Polanskému asistoval Mengele. Začnete sledovat film a najednou se propadáte do vlastního nitra a všechno svinstvo se z něj dere na povrch. Sledujete příběh a zároveň si asociujete vlastní prožitky, aniž byste chtěli. Jste do děje nejen vtaženi, ale stáváte se jeho součástí. Film o drogách řekne vždycky víc feťákovi, tady jsme feťáci všichni.. Umění vytvořené v sadistickém vytržení. Bravo!

Tolik relativně pozitivních komentářů mě vážně udivilo... možná že film zaujal multikulturalisty fandící "poslání" filmu v podobě odmítnutí rasismu, lépe řečeno romofobie, která skutečně rasový podtext ve většině případů nemívá. Mě to ovšem přišlo jako cílená jednostranná propaganda, která bohužel v dnešní situaci může mít opačné účinky, což je třeba brát v potaz, protože důsledky mohou být nebezpečné. Přestože se tvůrci zařazení do této škatulky snažili bránit tím, že přecejen ukázali cikáňata jako zlobivé děti (ovšem zlobící tak nějak mile...), tlačili pilu jen z té jedné, politicky korektní strany. Ta pila by se pod tíhou poztivní diskriminace mohla zlomit - v mnoha místech naší země se už hodně ohýbá... Současná situace, ve které s romským či cikánským etnikem koexistujeme, a která nám dává skutečně málo důvodů oprostit se od nelásky k němu, si zaslouží upozornit na problémy nikoliv formou moralizující a školometsky "poučnou", ze které je cítit propaganda s každým záběrem, ale formou uvěřitelnou, autentickou... realita je alarmující a člověk může snadno sklouznout k rasisitickým názorům, ale má-li je film otupit či rozmělnit, musí vystihnout skutečnost v hlavách lidí a její nuance, které oscilují mezi pochopitelným odporem k hromadné kriminalitě, životu na dávkách či nespravedlnosti pozitivní diskriminace a čirým rasismem, který odsuzuje etnikum, nikoliv chování a projevy jeho příslušníků. Dějově nudná propaganda.

Pecka! Dokonce to má i spád, což pro japonské filmy nebývá úplně typické. Vývoj starého mládence ve velmi starého mládence v prostředí gejš a prostitutek. Tak by se dal snadno shrnout příběh, který zaujme atmosférou, zpracováním a přenosem emocí z plátna na diváka.