deizolator

Jeden pěkný kousek pro kinematografické masochisty. Rád sledováním filmů dosahuju pocitu zhnusení, které mi pak pomáhá veseleji vnímat šedou blahobytnou středoevropskou realitu. Myslím si ale, že takový Agu se nemůže vráit k životu normálního chlapce a ani by neměl. Řešením je jedině nechat Afriku vlastnímu osudu, aby dohnala chybějící historii, kterou jí vzal kolonialismus.

Asi film jak pro koho.. většinu filmu budete sledovat konverzaci, mazlení a vzájemné masáže dvou po sobě se válejících a nepříliš pěkných chlapů v upoceném pelechu. Bohužel hudba tanec ap. maximálně deset minut.

Trochu zvláštní je obal Metinovy knihy s jeho obličejem v závěru, když celou dobu měnil jména reálných postav a bál se pomsty. Jinak super komedie ze světa imigrantů ve Švédsku:)

Muzikálový choreograf na špatném tripu... Až do infarktu mě film docela nudil, ale pak nabral na tempu a taneční čísla mě začala bavit, takže jsem se posunul od dvou hvězdiček ke čtyřem, přestože tuhle varietní kulturu vůbec nemusím. Roy Scheider podal dobrý výkon.

Neviděl Matt Ross náhodou český dokument Stále spolu od Evy Tomanové na téma rodiny Mlčochovy? Jak už to obzvláště v Americe bývá, skutečné příběhy se zde romantizují a upravují tak, aby byly vjemům diváka příjemnější. A tak by i náš hippie despota Mlčoch (mimochodem šlachovitý vousatý vlasatý blonďák stejně jako Viggo v hlavní roli), který se stavěl do role autority, znalce všeho moudra a profesionálního otce, mohl být vyobrazen jako romantický hrdina, který je schopen děti naučit vší univerzitní látce a zároveň zákonům přežití v přírodě v maringotce u petrolejky. Ovšem s tím rozdílem, že Viggovy děti byli géniové, zatímco Mlčochovy dementi. Každopádně až na rozpačitý závěr příjemná podívaná zasévající semínko ve stylu..zítra dám výpověď a kupuju statek na Vysočině (Banátu, Zakarpatí..). Trochu jsem si přál, aby dětem byla dána volba, kdo zůstane v džungli a kdo v civilizaci, a každé si vybralo jinak... protože tak to v životě bývá a alternativnímu způsobu života by to dalo větší legitimitu než buď a nebo..

Poutavý příběh o tom jak náboženství ničí konkurenční vzdělanost a plodí primitivní a fanatické zlo. Křesťané se objevují v rolích zběsilých fotbalových fanoušků svého týmu. Jinak hystorický příběh ohnutý do podoby platonického milostného mnohoúhelníku, který Hypatii vykresluje jako sex-symbol, který ovšem veškeré své emoce věnuje postavení planet navzájem a variantám jejich pohybu. Hypatie byla skutečně ubitá davem zběsilých křesťanů na příkaz Cyrila, který byl arogantním a mocichtivým fanatikem, načež byl později skutečně prohlášen za svatého - kvůli němu je jméno Cyril v kalendáři a někteří lidé se tak jmenují. Jenže v době smrti bylo Hypatii 60 let.. Postavy ve filmu bohužel nestárly, asi nesehnali dobrého maskéra.. takže za to malé mínus, jinak skutečně kvalitní podívaná.

Je asi velký rozdíl sledovat tento film jako zrcadlo Bukowskiho díla z pozice jeho fanouška, nebo jako člověk, který si prostě pustí film a hodnotí jen to, co vidí. Ačkoliv byl Rourke jako ochlasta přesvědčivý, působil na mě svými pohyby spíš jako by byl po mrtvici nebo nějakém úrazu páteře, pohled měl jak lascivní pedofil.. takže u mě postava Henryho nevzbudila žádné sympatie ani soucit, natož nějaký obdiv jeho intelektu utopeného v litrech whisky. Nepřišel mi už totiž uvěřitelný jako trpící citlivý poeta a autor rádoby moudrých myšlenek, ve kterých jsem žádné moudro nenašel - možná právě proto, že jsem mu uvěřil jen tu santusáckou část jeho osobnosti. Navíc jsem se moc nesmál. Film je v podstatě jen výsečí ze života beznadějného ožraly, resp. páru ožralů, kteří se nijak nevyvíjejí a jen se plácají ve své nanicovatosti. Asi je to skutečně film pro fanoušky beatnického stylu, kteří vidí jakousi dekadentní poetiku v kontrastu útlocitného literárního nitra se smradlavou, beznadějnou autodestruktivní slupkou Henryho osobnosti, který se mezi ožíráním jen průběžně utkává v pěstním souboji s napruženým barmanem a nahodile se vyspí s ušlechtilou vydavatelkou žijící ve zlaté klícce, kterou vzrušuje Henryho protipoloženost (ona totiž žádný talent nemá, ale zas vypadá hezky a čistě). Henry dá ovšem přednost Wandě, která disponuje živočišným půvabem barové alkoholičky. Holt beatník musí žít ve špíně a beznaději, jinak by nemohl tvořit.

Spíš než o thriller se jedná o tragikomickou kritiku povrchní společnosti. Tragické momenty se střídají s komickými ve vlnách, takže se nenudíte. Kdo je vlastně skutečný chlap narozdíl od ženských iluzí? Jaká žena je ta nejlepší narozdíl od iluzí mužských? Jaký je rozdíl mezi láskou a přitažlivostí? Koho někdy pobláznila egoistická hysterka, musí vidět:) Mimochodem moc pěkný záběr potápějící se mrtvoly. Doporučuji, profesionálně zpracovaný film, který má co sdělit.

Napínavý a netradiční film, který ani chvilku nenudí. Jeden z nejlepších co jsem v poslední době viděl. Minimálně ústřední dvojice podala skvělé herecké výkony - byli uvěřitelní a dobře k sobě pasovali, styling dobře přizpůsobený sedmdesátkám. Býval bych uvítal, aby se postava, která se v průběhu děje má projevit jako záporná, zezačátku hned neprokecla vzbuzením dojmu á la "já budu záporák" (úvodní úšklebek "bachařky", již zpočátku slizký a nedůvěryhodný výraz Schafera). Mohli si pohrát s tím, že by ze začátku Schafer vzbudil trochu sympatií jako charismatický prorok. Vždyť například Mengele byl prý velice milý a sympatický člověk.. o to víc byl děsivý. Útěková scéna z letiště mi přišla malinko nereálná, čekal bych mnohem masivnější bezpečnostní opatření - tj. buď měli investovat do ozbrojeného komparzu, zvolit menší provinční letiště nebo nechat dvojici vetřít do letadla více nenápadně. Ale třeba to tak v Chile v 70. letech být mohlo... Jinak klasický hepáč, který sice zvlášť ženské oko potěší, ovšem kdyby při útěku zemřel místo spoluprchající sestřičky někdo z hlavní dvojice, bylo by to šmrncovní... protože takový je život a odnášel bych si domů víc kýženého zhnusení:-)

Film, která vás dojme. Baletní představení na závěr uspořádané na počest umírající Aurory jejím baletním vzorem, ze kterého udělala člověka, je hezkou tečkou.