deizolator

To si dělá kozky, že jo? Asi se byl vožrat s Troškou, který si stěžoval, že už nechce být trapnej sám. Ti jugo-slovako-bulharo-bosňáci měli zastřelit režiséra. Chtěl natočit akčňák s Langmajerem jako českým Michaelem Dudikoffem a vznikly žhavé výstřely trhající fialky dynamitem.. nebo naopak? Zaslouží si to hvězdičku za reálie.

Režisér asi při tvorbě jeho barevné prvotiny upadl do transu a jal se tak brilantně vystihovat mysteriozní archetypy, že výsledkem bylo nekonečné a smysl postrádající pinožení asi dvou desítek psychopatů v bohem zapomenuté krajině okolo stepního lazaretu. Atmosféra filmu špinavá, depresivní a beznadějná. Dějové obraty z jedné nesmyslné situace ve druhou. Žádná z postav neví co chce a ani co a proč zrovna dělá. Lidově moudrý děda do toho falešně vrže lokální melodie na housle a občas zmatené hlavní hrdince dá takovou radu do života, jakože žít neznamená umřít.. nebo naopak.. Sestřička svádí vnitřní boj, zda podlehnout místnímu portugalci nebo samaritánskému pudu v podobě zachráněného dělníka, protože je sice hrubý, ale zase živočišný. Vcelku je to hlavně fakt nuda. Ale dávám dvě hvězdy za jinakost:-)

Myslete! Nepochopit nepochopitelné nedělá idioty z Vás! Nezpronevěřujte se vlastní inteligenci a neobdivujte něco jen proto, že všehomír to předpokládá (jsou tam dobrý herci, stálo to spoustu peněz a navíc Petr s Jarkou říkali, že je to fakt hustý, takže to prostě je dobrý a já o tom přesvědčím sebe sama). Zůstaňte sví a pusťte si to ještě jednou. Doporučuji udělat si analytické tři hodinky a zasednout k filmu s papírkem a tužtičkou. Vyjde-li vám, že tento atlas s přeházenými skutečně předkládá smysluplné a hluboké myšlenky a je jakýmsi etalonem moudra... Dvoj- až pěti-role tomu taky nepřidaly, protože člověk pořád čeká nějaké souvztažnosti či nadhozené reinkarnace jednotlivých postav, které spolu vůbec nesouvisí a nedočká se ničeho... A odhlédněme od předlohy, tady hodnotíme film, který měl příběh vystihnout. Po shlédnutí tohoto, jak mnozí říkáte vizionářského díla, jsem si připadal jak chovanec psychiatrické léčebny po koňské dávce sedativ... včetně sliny u huby. Audiovizuální droga to tedy do značné míry je, ovšem pro mě nikoliv návyková... přesto si ji možná šlehnu ještě jednou, abych se ujistil, že i přes obdiv ostatních smažek mi přinesla jen psychické utrpení. Skutečně, a teď to myslím fakt vážně, nedoporučuji schizofrenikům či osobám, které stíhá taková rodiná anamnéza. Jestliže film přináší vize, činí tak manipulativním stylem goebbelsovské propagandy, přestože vyznává opačné myšlenky... aneb otevřeme své duše ultra transsexuálně multikulturnímu transcendentnu, vzdejme se zla tradičních hodnot platných v aktuálním časoprostoru. Všechna moudra pronesená v tomto ohavném opusu jsou buď ezoterické žvásty nebo prosté popisy běžného fungování života.. naše životy od lůna do hrobky nepatří jen nám, jsme tu s ostatními... a co jako? Když se jdu vykadit, nejsem vizionář ani filozof, když ten proces popíšu vznešeným způsobem, aby si všichni uvědomili tu krásu a sílu okamžiku.. Ale někteří by holt možná podlehli a začali vyznávat kult hovna.

Jak na závěr řekl obstarožní manžel hlavní ženské hrdinky Mileny: Abys mohl být s tak složitou ženou, musíš ji milovat víc, než vlastní důstojnost. Aneb chcete-li žít se vzrušující, ale nezralou a sobeckou mrchou, podívejte se, jaké to může být. Negativní manuál pro partnery nestandardních partnerek:-)

Neutěšené prostředí současného Rumunska jsem ve filmu nezaznamenal. Naopak je zde vyobrazené jako jakákoliv jiná evropská země. Neutěšenost je vidět pouze v hlavním hrdinovi Victorovi, jehož údajný altruismus bych spíš nazval naivitou, ignoranstvím a nedostatkem sebeúcty. v jednom balení, ovšem velice dobře zahraném v podání Dana Chioreana. Taťka píchá synkovi heroin a ještě mu ho sám shání, asi proto, aby mu synek neskončil na ulici a totálně nezvlčil. Z drog se ho ani dostat nesnaží, důležitější je pro něho synova rocková kapela, kterou všemožně podporuje. Kvůli synovi přijde o auto, ukradne lyže, které se neustále snaží prodat, a protože je geodet, dojíždí na stavbu stopem. Syn z něj má srandu a neustále ho ponižuje, jenže Victor je neustále stejně obětavý a zarevoltuje si jen ve chvíli, kdy ho jeden řidič nepustí na přechodu.. Film doporučuji jako ponaučení takovým jedincům, kteří se snaží za každou cenu vyhýbat konfliktům, být na všechny hodní a vycházet vstříc i těm, kteří si to nezaslouží. Neustále sebezapírání a podbízení vyvolává nakonec pohrdání druhých a pocity méněcennosti a nespravedlnosti. Co bych Rockerovi vytkl je zdlouhavější tempo, rozhodně to není popkornový film pro každého, a to hlavně kvůli tomu, že se trochu točí v kruhu.. takový je i reálný život, jenže od filmů jsme často zvyklí čekat rozuzlení, happy end, unhappy end.. a to nám tento neposkytne.. ovšem možná právě proto je pro mě dobrý, protože je reálný.. a to i přes absurdní situaci, kdy otec píchá drogy svému nesympatickému synkovi, který možná zvlčil právě proto, že tatínek vždycky udělal, co chtěl..

Zatím jediný "teplý film", který ve mně dokázal vyvolat sympatie k hlavnímu hrdinovi. Kromě leitmotivu nevidím moc společného se Zkrocenou horou, kde mě pářící se bezprizorní kaubojové ve stanu spíš znechucovali. Yossi je inteligentní člověk smířený se svou orientací a vyrovnávající se i po letech se ztrátou blízké osoby, navíc je sympaticky stydlivý. Zobrazení homosexuála jako normálního chlapa namísto uječené spektakulární bukvy je určitě potěšující i pro všechy ty, kteří se prostě narodili 4procentní, ale nemají potřebu se předvádět, jen chtějí být sami sebou. Tempo filmu navíc slušně odsýpá a rozhodně nenudí, humor je milý. Izraelské reálie dodávají příběhu na atraktivitě. Další důkaz toho, že i v menších zemích vznikají super filmy, které si zaslouží pozornost a podporu.

Film relativně odvážně kritizoval tehdejší realitu a pár let si poležel v trezoru. Proto si v historickém kontextu asi zaslouží uznání a pozitivní hodnocení. Je ale potřeba dodat, že panelákové byty byly nízkonákladové právě proto, aby je jejich noví obyvatelé mohli obdržet buď úplně zadarmo nebo za malý úplateček. Darovanému koni na zuby nekoukej. Film sám ukazuje, že práce byla zfušovaná jednak proto, že za socialismu neexistoval jakýkoliv tlak na její kvalitu, a jednak proto, že se muselo makat tam, odkud plynul úplatek. Nejméně oprávněnými kritiky paneláků jsou tak podle mě ti, kdo dnes tyto byty v Praze na jižáku obývají a následně prodávají za miliony (všichni by tudíž měli být horlivými komunisty, tehdy jimi s velkou pravděpodobností byli). Ale jako hlavní poslání příběhu, víc než kritiku panelové výstavby jako takové, vidím zobrazení devalvace lidské osobnosti v podmínkách své doby. Stálo to asi za shlédnutí, ale filmařsky to bylo jalové a Chytilová tehdy nejspíš frčela na fermetrazinu, nebo co se to onehdá smažilo. Dávám body za odvahu, ale pokud bych si měl vybrat tento film nebo pohled z okna, byl bych na vážkách. Rozdíl mezi dobrým a špatným depresivním a beznadějným uměním je v tom, že na to dobré se člověk dívá se zaujetím a vnitřním neklidem, zatímco to druhé radši zamění za něco lehkého a zábavného... Tady mě bavil jen Vaňha.. hezké zobrazení dojemné senilní demence, jejíž odpudivost graduje s délkou přítomnosti jejího nositele.

Tragikomická romance odehrávající se na pozadí nezahojených ran z chorvatsko-srbského konfliktu, vtipně protkaná rozumnými lidovými moudry v podání životem protřelého vypravěče Djura. Ačkoliv mě v jiných filmech „lečovité“ reálie (nebo chceme-li absurdity) Balkánu baví, jejich absence zde vůbec nebyla na škodu. Scénář byl dobře propracovaný a dotažený, příběh přitažlivě gradoval. I jako starého cynika mě sbližování ústřední dvojice dojímalo, tenhle typ romantiky mi sedí. Mnohoznačný konec může být happyendem pro ty diváky, kteří si ho přáli (s ohledem na očividně neschopného doktora..). Zaujalo mě, jak ve filmu Chorvati Srby nazývají „četniky“ a Srbové Chorvaty zase jako „ustaše“ , tedy vlastně po nacionalistických skupinách z minulosti. Poselstvím filmu pro mě byl poukaz na blízkost národů (vždyť Chorvati a Srbové se od sebe jazykově liší asi jako Češi a Moraváci), které na sobě spáchaly tolik krutostí vlastně jen proto, že si prošly odlišnou historií, která je formovala.. budoucnost je však otevřená. Milé, vtipné, napínavé, poučné, skvěle obsazené a zahrané – co dodat, pro mě jeden z nejlepších filmů vůbec.

Skvělý film pro milovníky syrových dramat o skutečném životě. Doporučoval bych povinně pouštět všem odpůrcům legálních potratů. Napínavý příběh je o to lepší, že se obejde bez berliček v podobě litrů krve a sadistických výjevů – takový, jaký může prožít každý z nás. Namísto přímočarého fatálního konce prožíváme autentickou atmosféru strachu, která je sama natolik působivá, že nás plně vtáhne do děje a v závěru nic víc nežádáme. Díky patovému konci v nás přetrvává pocit vnitřního neklidu i po skončení filmu, ze kterého přímo dýchá agónie pozdní éry východního bloku, která se projevuje i v povahách apatických lidí a jejich zamotaných morálních hodnotách. Právě z této atmosféry nezájmu a morálního úpadku pro mě vystupuje do popředí důležitý podtext - a zároveň otázka pro diváka - zda si máme ztěžovat život a trápit se problémy druhých, zatímco oni k nim přistupují lehkovážně a naši pomoc si vlastně nezaslouží. Těhotná Gabriela si celým příběhem proplouvá bezmyšlenkovitě a nezodpovědně - jde jí jen o to, aby se její problém vyřešil. Nebere žádné ohledy na Otilii, která se jejímu problému obdivuhodně (či snad až šíleně) obětuje. Otilie se zároveň snaží zavděčit i svému příteli a stihnout narozeninovou oslavu jeho matky – přesně tu trapnou rodinnou akci,kterou nikdo z nás nechce zažít. Navíc se zde dočká i nevhodných „rozumů“ osazenstva. Obětuje se tedy absolutně a pro všechny, čímž si je však proti sobě zároveň popuzuje, protože všechno nemůže zvládnout na 100 procent. Poučení pro mě zní: Myslete na druhé, ale zároveň na sebe. Pomáhejte těm, kteří za to stojí.

Podle mě ten film nemá ani hlavu ani patu. Motto filmu je, že člověk nemá být nasranej. Tj. nemá řešit nic co ho znepokojuje, pouliční gangy a rasismus z té druhé strany má ingorovat a brát je jako nedílnou a neměnnou součást reality. Udělejme si malou analýzu. Hlavní hrdina je zarytý (a poměrně inteligentní) neonacista, který se stal tím čím je proto, že černoši zabili jeho tátu hasiče, který sám měl mírně rasistické názory. Je i zdatným agitátorem svého přesvědčení, mnoho mladých beznadějců strhne pro ideu rasismu (na základě známých argumentů o zlodějích práce a flákačích) a páchají spolu zvěrstva na imigrantech. Jednoho dne zabije dva černé zloděje, kteří se mu pokusili ukrást auto, jednoho z nich vlastně brutálním způsobem popraví a má z toho pocit zadostiučinění a je rozradostněný. Jde za to do vězení, kde dostane strach, protože vidí samé barevné, ale naštěstí najde skupinu dalších nácků, už od pohledu totálních debilů, která mu poskytne ochranná křídla. Pak si všimne, že jeden ze soukmenovců ve věznici kšeftuje s nějakým hispáncem. To ho rozčíli a nácky napomíná, že tyhle styky s barevnýma jsou špatné, příště si k nim už v jídelně nesedne (zatímco sám se při výkonu své práce v prádelně pomalu osměluje a začíná si povídat s černochem, který je takový vtipný sympaťák, to mu ale přijde ok). Nácky, neboli skupinu namakaných blbů, jeho náhlá odtažitost rozzuří, a tak ho ten nejnamakanější a nejblbější za účasti ostatních znásilní v koupelně. Do vězení za ním přijde jeho bývalý učitel, chytrý černoch, který má k němu krátkou promluvu zatímco Derek trpí s natrženým zadkem. V tu chvíli je najednou přesvědčen, že celá myšlenka, pro kterou žil, je špatná..a že byl díky ní jen nasranej, a že už nasranej být nechce, a tak už nechce být ani rasista. Potkal dva dobrý černochy, nácek mu natrhnul střevo, takže výsledkem je, že přestává být rasista a s náckovským hnutím končí. Po návratu z vězení pak jedním rozhovorem o zlu nacistické myšlenky přesvědčí i mladšího bráchu, který ho do té doby obdivoval a byl nadšený skin. Odstrojí ze stěny plakáty s esesákama, Adolfem a praporkama s hákáčema, a jsou z nich hodný klucí, kteří už nechtějí být nasraný. Pokud byla účelem pouhá adaptace skutečného příběhu o názorovém posunu od sadistického nácka s vytetovaným hákáčem k hodnému multikulťákovi, pak je scénář hodně nedotažený... chybí pádné argumenty, protože to co jsme ve filmu viděli k proměně charakteru a názorů prostě nestačí. Závěrečná smrt mladšího bráchy černochem z gangu by těžko probudila pocit vlastní viny, ale naopak usnuvší rasistické pudy. Vzhledem k tomu, že film odsuzuje jakékoli konzervativní myšlenky, jako například odpor táty hasiče k pozitivní diskriminaci černochů, a do popředí staví motto nechci už být nasranej a proto nebudu rasista a nic víc neřeším, považuji ho za manipulativní politický snímek. Jako manipulace hodně slabé, ale pro jednodušší jedince možná účinné, a proto i dle mého názoru nebezpečné. Kvalitní manipulující snímky dovedla natočit hitlerovská propaganda, a od ní se měli tvůrci filmu učit, když chtěli kvalitně agitovat opak, tedy multi-kulti. Odpad!