Carodej_pes

...s nechtěně legračním koncem.

Jednoduché poselství: nechoďte volit, protože reálný úspěch mají jenom blbci, které volí další blbci. A ano, je to víc než z 50ti procent v hlavě každého z politiků jen o penězích (takže vlastně jací blbci? Chytří a mazaní lidé to jsou!). Bobošíkovic strana zpívá hymnu --- ČSSD rozdává dětem hračky a vypatlaným cigánům jídlo, tedy těm, jejichž hlas je při každých volbách nejdůležitější --- ODS pořádá koncerty překračující hranice trapnosti --- Komouše zdobí Martin Maxa --- TOP09 má ve svých řadách alespoň jednu kurvu --- KDU-ČSL pronajímá dětem tělocvičnu --- VV mají spravedlivého reportéra z renesanční televizní stanice NOVA --- Zelení jsou zelení, suprzelení --- Zeman se přijel podepsat --- a já se stydím, že jsem Čech.

Křehká homosexuální zrnitost, která se vyhýbá striktnímu rozdělení na ty „normální“ a na homouše, místo čehož působí naprosto lidsky a stoprocentně přirozeně.

Jákl akčním snímkem zaplnil zející díru na poli české kinematografie a taky se mu podařilo český lid přinutit nad celým případem znovu přemýšlet. Ale co je důležíté: hraje na city, nikoli na fakta.

Kupte mi jeden lístek do Svrabu. Chcu si jít užít. Projezdit Rudým žralokem dálnice, městské a předměstské silnice, být přitom opitej rumem a zároveň zfetlej acidem, kterej až dojede, tak nastoupí meskalin. Sem tam nějakej koks... O můj Bože, co to máš v tý přihrádce? Adrenochrom – první nával jako kombinace meskalinu a methedrinu. To je teda síla! Trpasličí posluhovači, nosej telefon. Falešný kreditky, šeky, paranoia, strach a hnus. Jsem doktor žurnalismu, ale i takovýho by za střílení do kaktusů zavřeli do smradlavýho lapáku a mlátili velkejma klackama do ledvin, že bych pak ještě léta chcal krev... Naštěstí mě ale nikdo neobtěžoval a já si to pořádně užil. Měl jsem sice trochu nahnáno, když Gonzo sjel a potom znásilnil tu malou holku, ale on jako zkušenej právník to pak celý hodil do pořádku. Stejně je to ale prase – tak jako každej Samojec. Při jedný tý svý acidový seanci po mě chtěl, ať mu do vany hodím zaplý rádio. Hodil jsem mu na hlavu grep, debilovi. Celej ten jeho případ mě vůbec fascinoval. Byl chlupatej a tlustej, taky docela vysokej a měl agresivní povahu. Zato já: s kolenem na hlavě, malej a celkem štíhlej, s žabím krokem, kterej mě bavil. Tvořili jsme nesourodý pár, který ale když byl spolu, tak to jelo ráz na ráz. Jsem vzhůru už tři nebo čtyři dny. Když teď půjdu spát, tak budu v limbu dvacet hodin... Zavolám právníkovi. On tu svou roli miluje – když po mě něco chce, vždycky to řekne takovým způsobem, aby to vyznělo jako právnická rada. To na něm zbožňuju. Odvezu ho pak na letiště. Je to souboj s časem, ale já ještě nikdy nezmeškal let...

„Myslíš, že je na sebe ten doktor pyšný, když ho přivedl do blázince místo do nebe?“ „...rozhodně mu to vylepšilo statistiku.“

Dušek je dobytek!

Promítačka za hlavou hlasitě běží, film prosvítá přede mnou v celé své kráse s lehce poškrábaným začátkem, slyším úvodní zvuky a pak už si jen užívám svižného a originálního snímku o hudebním bohémovi minulého století, který věděl, že nad životem je zbytečný lámat si hlavu – kouřil, psal, maloval, zpíval, hrál, šoustal a řečnil (to poslední ze všeho nejlíp). Konec, citát, titulky, odcházím. BTW, herec si je se skutečnou postavou Serge Gainsbourga až neskutečně podobný.

Ehm... námět stvořil debil?

Stressful.