Recenze (1 447)
Bůh masakru (2011)
Mírné zklamání. Film je velice omezen divadelní předlohou, divák lehce předvídá, dialogy sekundárně odsuzující aspekty západního stylu života nejsou propracovány a gradace děje není náležitě zakončena. Mám moc rád akcent Christopha Waltze, zde neměl prostor zazářit naplno. Jodie Foster afektovanost nesluší. John Reilly podal klasicky dobrý výkon. A Kate Winslet, nemastné...
Diktátor (2012)
Hilarious! Dost jsem se nasmál a to jsem přesně očekával. Cohen si nedělá servítky skoro s nikým a to bere munici jeho odpůrcům. Nečekejte intelektuální humor, ale scénky pěkně od podlahy, i když u Bruna či Borata jsem se místy styděl víc. Závěrečná píseň mi přišla jako odkaz na legendárního Ali G. Pátá hvězda chybí, dalo se to vyšperkovat víc, Cohen na to má. Co bude přístě? Už teď se těším.
Unaveni sluncem (1994)
Úžasný film prostoupen ruským myšlením poskytující přístup k lidskému životu jako k jednomu z mnoha, opulentní gesta v zobrazení tohoto širokého území a jeho obyvatel (stát či národ je zde nepřesné pojmenování) či protiklady v podobě pionýrů a těžké vojenské techniky. Excelentní role v podání Nikity Michalkova a Olega Menšikova. Film jsem si užil od počátku do konce. Proč je takových skvostů z velké Rusi tak málo?
Austin Powers: Špion, který mě vojel (1999)
Supr kravina ;).
Happy, Happy (2010)
Komedie? Tak to vůbec. Typicky vztahový film ohraničen kupou sněhu někde na severu v televizní kvalitě. Jeden, dva zvraty a sympatičtí herci (krom pěkné Maibritt Saerens). Čekal jsem více, naštěstí viděno doma.
Kamarád taky rád (2011)
Svižné a vtipné. Dávám 4 hvězdy, protože jsem se dobře bavil. Justin Timberlake, opět výborný. Je něco, co neumí? Dobrý komentář: marusaj.
Jmenuji se Oliver Tate (2010)
Zvláštní prvotina hrdiny IT Crowd. Ale potenciál tam je, pane Ayoade.
Zombieland (2009)
Dobrá jízda, především a hlavně díky Woody Harrelsonovi, snaživá Emma Stone. Ke konci již lehce stupidní. PS: kdo by tam čekal Billa Murrayho?
Zvuk hluku (2010)
Pro mne jedno z největších milých překvapení roku 2010. Máte-li rádi hudbu, zkuste si ji užít trošku jinak.
Zlomené květiny (2005)
Ano, pomalejší, bez výrazné dějové linie, ale přesto to funguje a Bill Murray drží úroveň výše. A ten, kdo zná opakující se služební cesty, tak rozumí. PS: moc pěkná Sharon.