Toj

Zdaleka to není jen obyčejná nezáživná adaptace knihy se silným tématem, který je nám blízké. Samozřejmě ten rozměr toho, že je to o Češích, o mučení atd., tu je přítomný a účinek zesiluje. Mě film zaujal především po stylové stránce. Chladné záběry, agresivní flashbacky, které nejsou nijak interpunkčně uvozeny, očištění od zbytečného patosu, rozsáhlé prázdné prostory, kde docházelo k výslechům mi připomněly podobné prostory z Armády stínů. Podobností s Melvillem je tu asi víc - což mi přišlo vhod. Vedle odtažitého stylu celého filmu pak působí v kontrastu velmi silně závěrečné dokumentární záběry z 68.

Docela zábavný mockument, který trpí přehnanou popíkovostí a líbivostí. Není tak ostrý jak by mohl být, často je humor příliš přímočarý, postavy jsou možná až moc přehnané karikatury, humor pornoprůmyslu působí až příliš okatě a vulgárně... A film je delší než by musel být... Každopádně v rámci festivalové tvorby to je film, který určitě uspokojí diváky, kteří nejezdí na festival za filmy. :)

Když jsem si uvědomil, že se koukám na další film, který znásilňuje koncept záhady Blair Witch, tak jsem byl dost naštvaný. Naštěstí seveřané k tomu přistoupili po svém. Trolové a jejich mytologie je super, severský humor je naprosto úžasný a strašně mě bavil. Ovšem chybí tomu dramaturgie. Film jako by měl v průběhu čtyřikrát skončit a on nekončí a neustále začíná něco dalšího, divák se nudí, překrucuje v sedadle kina a ono potom přijde mnoho dalších super scén a naprosto skvělých vtipů. Ale sledovat kratičký film a mít dojem, že to trvalo 3 hodiny - to je katastrofa. Stačilo líp vyprávět.

Rád bych se vyhnul patetickým reakcím. Ale sakra... Po skončení projekce jsem si konsternovaně chtěl dát cigaretu: kouřím, přemýšlím, koukám do blba, snažím se vyhnout diskuzím a najednou se koukám na ruce, že už kouřím bez povšimnutí filtr... Rozhodně je skvělý film, působivý film, ale taková je už tvorba Bély Tarra. Těším se na druhou projekci na LFŠ, abych o filmu mohl říct i něco zajímavého. :)

Kaurismakiho poetika se příliš nemění, ale je stále geniální. Humanistický film s postavami ve stylových melvillovských kabátech. Tradičními Kaurismakiho trademarky v práci s humorem, vizuálem a hereckou úsporností jsou samozřejmostí.

Docela zábavný film, který pojímá poměrně důležité téma ze zcela jiné perspektivy a zároveň velmi vstřícně vůči divákům. Trochu mi vadilo jak to bylo za každou cenu líbivé a milé. Jak se to v mnoha ohledech podobalo spoustě jiným komediím atd. Na druhou stranu pokud má film oslovit široké divácké spektrum, poskytnou jim nějaký jednoduchý vhled a třeba je pobídnout k toleranci a respektu k jiným kulturám, tak film zcela plní svůj účel. A to je v tomhle případě asi důležité.

Holčičí western, ne-western funguje skvěle. Zatímco Lollipop monster dospívání zlehčoval a stylizoval, tenhle film se pokouší jít opravdu do hloubky. Režisérka napadá žánr naprosto senzačně - Nejlépe fungují právě ty okamžiky, kdy film zradí naše očekávání vypěstované na žánrových filmech (což dělá neustále), vyvíjí se zcela odlišně a divák tím pronikne o něco dál. Velmi rafinovaný film a zajímavý vhled do ženského světa.

Čekal jsem krásnou vodnickou ztřeštěnost. Chvíli to tak působilo. Nedokonalé masky, hloupá gesta, úžasné písničky Stereo Total... To vytvářelo svým způsobem krásnou poetiku. Pak se to proměnilo v docela obyčejný příběh o lásce a klasický příběh o vytrhnutí milované z rukou smrti. Řešilo se to docela dlouho, šíleností začalo ubývat a občas si film pomohl nějakou "erotickou" (ale spíš jen vulgární) scénou. Nakonec se děj docela táhne, někdo furt mluví, nic tak nápaditého se neděje a občas čelíte něčemu fakt lacinýmu (anální perla). Viděl jsem bláznivější filmy... Nakonec to jediné, co mě těšilo byly písničky od Stereo Total - na druhou stranu, myslím, že jim svědčí víc jiné jazyky než Japonština.

Já nemám problém s nějak dějově vyprázdněnými filmy, s explicitním násilím, nebo sexem. Ale natočit film, který je o osamocené ošetřovatelce za nejlepšími léty, která pomáhá smrtelně nemocným a trpí sexuálními frustracemi mi přijde poněkud laciný (štěňátka v popelnici by nebyla?). Nakonec jediným zajímavým byla ta hra s filmem - nepostřehnutelné přechody mezi skutečností a představami. Docela mě těšila ta otevřenost a zdánlivá nelogičnost, rozporuplnost plná předtuch a naplněných snů a představ, která celkem funguje na emoce. Pak jsem se v diskuzi skrze jednoho dotazujícího dozvěděl, že film režisérka označila za film o dvou lidech sblížených svědectvím násilného činu. Režisérka to potvrdila, že to je skutečně téma. Tím zničila celý můj mentální konstrukt o čem ten film byl. Docela mi to rozhodilo mojí představu o filmu. Možná není správně shodit hodnocení filmu na základě autorského klíče, možná jsem film nepochopil, ale najednou mi přijde banální a trochu nezvládnutý. Jo a ta sprcha - to mi přišlo jako zbytečně podbízivá symbolika a kýč k tomu...

Možná jeden z Fullerových vrcholů. Naprosto brutální film z blázince. Jednoduchý detektivní příběh upozorňuje možná poněkud okatě na neduhy současné americké společnosti, ale ta humanistická snaha se cení. Opět geniální práce se stylem, brutální násilí, zvrácený humor. Fuller si vyhrál s filmovým vyjádřením postupného šílení hlavního hrdiny. Expresivní formě napomohly i barevné prostřihy. Pokud jste neviděli skvělý dokument "Tigrero: A Film That Was Never Made", tak věřte, že barevné scény vodopádů a indiánů natočil sám Fuller, když se připravoval v Amazonii na svůj film, který se tam měl odehrávat. Velkým plusem pro mě je (podobně jako u Hitchcockova filmu Rozdvojená duše) i ta psychoanalylitická rovina, která možná není stoprocentně věrohodná, ale neuvěřitelně zábavná. btw. Šílenství člověka přesvědčeného, že je důstojník z občanské války si vypůjčil (předpokládám) David Lynch v seriálu Městečko Twin Peaks...