Toj

Nenacházím asi příliš důvodů proč být k Paullvi nějak zvlášť tolerantní. Dokud Simon Pegg a Nick Frost pracovali s režisérem Edgarem Wrightem, tak bylo vše v pořádku. Potom je všechny pro sebe ukradla Amerika. Edgar Wright natočil geniálního, ale bohužel nedoceněného Scotta Pilgrima. Ale Simon Pegg šel do háje. Tohle je zatím vrchol dna, na které si v Americe šáhnul. Je sice fajn, že tu hrají herci spojovaní s "novou vlnou" americké komedie (Bill Hader, Seth Rogen) a občas tu třeba v dialozích je cítit jakási poetika jejich humoru (třeba mezi Bill Haderem a Joe Lo Truglio). Nicméně nakonec jsou to stejně jenom odporné karikaturky, veškerý humor musí být dost zřejmý, aby se náhodou nestalo něco, co by někdo nepochopil. Do toho naprosto 100x omletá narativní struktura, podtrhnutá odporně nápadnou a emočně agresivní hudbou. Tohle není žádná subverze, žádný humor, kteří ocení i chytří diváci, dokonce se nedá hovořit o nějakých rafinovaných sci-fi referencích pro zasvěcené. To většinou pochopí každý. Myslím si, že tohle není ani nějaký manifest nerdů.. I ten mimozemšťan je nechutně digitální. Celá ta sci-fi subkultura je zde semletá do instantního komerčního produktu, který má oslovit všechny. Myslím, že nerdové a geekové mají plné právo být dost naštvaný.

Už se pomalu cítím jak jeden z těch sci-fi geeků... Ale co? Postava Doctora je nakažlivá a ze mě vždy na chvíli udělá dítě. Dokonce se už začínám sžívat i s Mattem Smithem, kterému jsem dlouho nedokázal odpustit, že nahradil vynikajícího Tennanta. Stejně tak se mi začíná líbit Moffatův scénáristický přístup a jeho rozsáhlou nadsériovou linku kolem River Song.Vynikající záležitost, kterou nelze nedoporučit!.

Milý film, který mě ale uplně nezasáhnul. Estetika nezávislého filmu je namíchaná s krimikomedií. Ve skutečnosti, ale nepřichází nic nového. Máme tu formální minimalismus, takového toho pasivního dobrého člověka v hlavní roli, který neprojevuje výrazné emoce a rozhodne se nějak naplnit svůj život. Problém je v tom, že to všechno jsem už viděl. Prolínání divadelní hry (Čechov) se samotným filmem není nijak originální a ani se v rámci toho schématu nepřichází s něčím inovativním. Ta snaha to osolit trochou toho umění vrcholí posledním záběrem, který mi přišel poněkud nesourodý se zbytkem filmu. Celkově mě film nijak zvlášť nevzal a měl jsem pocit, že se dívám spíš na účelový konstrukt. Existenciální rozměr mě netížil, komediální rozměr mě nebavil, krimi rozměr se mnou nedělal, co by se mnou asi měl krimi rozměr dělat (ať už je to cokoliv). Špatný film to navzdory tomu není.

Úchvatný filmový zážitek. Melville projevuje to největší mistrovství v těch nejpomalejších a nejdelších scénách. Dlouhé minuty čekání v čekárně na gestapu před pokusem o útěk a do toho intenzivní tikání hodin, kamera se pohybuje nesnesitelně pomalu. Kvůli takovým scénám člověk zapomene dýchat. Rozhodně si nemyslím, že by film v čemkoliv zaostával za Samurajem, nebo Osudovým kruhem.

Další skvělý Hitchcock. Drobné úlety jako třeba scénu na lyžích rád odpustím (směšně působící zadní projekce a bizarní lyžařská technika). Už kvůli tomu úžasnému tématu psychoanalýzy, psychoanalytiků a všudypřítomné stopě Freuda... To téma mám rád a zde bylo dotknuto mnohem víc než jsem čekal. Takže ve výsledku jsem nadšený. Myslím, že docela by se dal zpochybnit český název, který zřejmě není na místě a jen míchá nesourodé pojmy.

Podobně jako The Wire naprosto geniální záležitost. Spoustu výborné hudby z New Orleans, která musí přirůst k srdci snad i lidem, kteří k podobným hudebním žánrům nemají příliš blízko.Jedná se o velmi inteligentní a zároveň velmi náročný seriál. Na nějaké jednoduché motivy můžete zapomenout. Rozvolněnost a celkově až nesnesitelně pomalé tempo asi není opravdu pro každého. Je to jako se ponořit na hodinu do New Orleans a stát součástí.

Cením snahu, dokonce i velkou část filmu jsem byl relativně spokojený. Rozpočet byl trošku nižší než by si zřejmě film představoval. Takže sice je všechno tak archaicky podbarveno, ale neustále se neostře máchá kamerou na detaily různých pražských dominant. Což vypadá dost komicky. Nejsem až takovej hajzl, abych se smál filmu, že je chudej. Přestože by se z toho jistě dalo vybruslit i jinak a se ctí. Moje neporozumění si s tímto filmem zřejmě vychází z jeho vlezdoprdelkovské líbivosti. Asi jsem moc pankáč, nebo nepotřebuji, aby mě film v takovém vedru na konci jara zahřál, ale tohle je fakt moc. Ta prvoplánovost a mělkosti raší už i Nortonovi na bradě. Příběh lásky, aristokratů a kouzel. A to ani nemluvím, že bych nejradši někoho praštil za tu závěrečnou pointu. Já vím, že je strašně trendy si zahrát na Saw a ukázat divákovi jaký byl hlupák v předchozích minutách, že mu nedošlo tohle a tamto - to vše pomocí přefiltrovaných vševysvětlujících flashbackoidních rapidmontáží. Problém ovšem nastává, když jste si to celou dobu mysleli a jenom jste si říkali, jak by bylo debilní a nesmyslný to takhle ukončit. Další problém je v tom, že celkově spousta motivů nedojde svého naplnění. Pokud to není nějaká záludná subverze, tak tu očividně má někdo problém s vyprávěním příběhu a ani pointa to nezachrání (mizerná už vůbec ne). Jediný dík patří Neilu Burgerovi, že se vždycky tak krásně pobavím při psaní komentářů k jeho filmům (viz Všemocný).

(hodnoceno po 10 dílech) The Killing se řadí společně s The Walking Dead k tomu slabšímu z produkce AMC. Skvosty jako Mad men, nebo Breaking bad asi těžko něco překoná... Každopádně bych seriál nakonec označil za spíš milé překvapení. Žádný geniální progresivní seriál nové generace to samozřejmě není, ale ani neurazí.. O co se jedná? Podobnost s Twin Peaksem je docela zřejmé, ale to ovšem jenom na úrovni fabule. Řešíme smrt středoškolačky, všichni jsou zdrcení a trvá to celou sérii. Vedle toho tu jsou zřejmé inspirace jinde. Téměř noirová atmosféra šedivého/temného velkoměsta, kde neustále prší (a kapky deště jsou neodmyslitelnou kulisou mnoha i interiérových scén). Vedle toho je tu jakýsi důraz na realističnost. Ten není tak extrémní jako v případě The Wire, ale jistá inspirace tu je (řešení zločinu se prolíná s politickou kampaní sympaťáka, který chce lepší Seattle, ale mnohdy se jedno dobro dostane do konfliktu s jiným dobrem - řešením zločinu). Tlak směrem k melodramatu jsem schopen seriálu odpustit. Občas je problém s přílišnou scématičností, některými klišé při řešení zločinu. Příběh se musel za každou cenu otočit kolem FBI, hrozby islámského terorismu atd. Vedle toho považuji za chvályhodné některé stylotvorné prvky. To je dáno tím, že jeden díl představuje jeden den ve vyšetřování. Z toho plynou časté paralelní montáže, které často spojují události v reálném čase. Často takové pravidelné skoky vedou k tomu, že je vynechané samotné vyvrcholení, či explicitní vysvětlení konce scény a tím je udržena příjemná náznakovost. (příkladem toho je například starostův hod basketbalovým míčem o peníze). Obecně jsou elipsy výrazné a my občas sledujeme jednu postavu v jeden čas a potom v jiný čas na jiném místě bez trapných záběrů na posun slunce, městskou dopravu, či nějakou novou budovu. Chápu to jako apel na inteligenci diváka, snahu o výraznou práci se stylem a vážím si toho. Radost mám i z postav, kdy nekoukáme jednoduché modely a modelky. Ale vizuálně celkem normální lidské typy s trochu složitějším charakterem než se od podobného žánru očekává. Sympatické je, že to rozprostření vyšetřování do série vytváří možnost tvorby jakési komunity kolem seriálu. Rodiny, přátelé a fanouškové na internetu se mohou po jednotlivých epizodách dohadovat, co se stane a hlavně, kdo je vrah. No nerad bych seriál vyloženě přechválil. Jak jsem zmínil i zde narazíme na klišé a schématičnost. A hlavně to nedosahuje hloubky Městečka Twin Peaks. Tam ovšem šlo také o trochu něco jiného. Tohle je detektivka.

Akční manýra snyderovského typu. Spousta filmových postupů je naprosto úchvatných, ale jako celek v tom vidím takový podivný stylizovaný fantasy mix, který mi upřímně nesedl. Samozřejmě z kritického hlediska si mnoho vědců bude pochvalovat ten metafikční rozměr, hru s narací, přebírání (remediaci) jiných médií (počítačová hra), tématizaci genderu... Ale co? Stejně je to nakonec jen přestylizovaná fantasy s dráčky, které dost škodí strukturování na levely... To je dvojí, jednak levely na úrovni fikce či snění (představa v představě) - připomene inception... A jednak levely jako překážky k úspěšnému útěku. V druhém případě jde jen o dlouhou několikrát opakovanou atrakci, která brzdí skutečný vývoj děje... Sucker Punch je nakonec film, který mě tolik nebavil...

Filmu asi hodně ublížilo moje očekávání... Geniální nápad, několik geniálních scén (skladeb), oslava umění a alternativy. Ale mimo to se jedná o docela normální komedii. Humor není nijak zvlášť rafinovaný, či jedinečný... Pro maximální divácky zážitek doporučuji nekoukat na trailer, který odhaluje většinu vrcholů divácké slasti... :)