Toj

ČR vs. Bůh.... Já jsem celkem přesvědčený ateista. Strom života je prakticky náboženský film, film o přijímání boha... Takže upřímně? Ta úžasná sdělení o bohu jdou mimo mě. Přesto ten film opravdu nechci zatracovat. Z filmového hlediska je to dle mého názoru něco nevídaného, krásného a ohromně upřímného. Dinosauři jsou samozřejmě přes čáru, ale třeba ta snaha o intimní vylíčení dětství. Narativní struktura funguje podobně jako vzpomínky, myšlenky, seřazení a výběr je spíš řízen emocemi. Jedná se o určitou introspekci. Dynamická kamera a celkově odvážný styl mě potěšil a já se nechal unášet. Myslím, že jsem běžně docela cynik a v tomhle případě je strašně snadné se filmu smát (což se v promítacím sále ve Varech dělo). Ale nemyslím si, že je to v tomhle případě úplně namístě. Stejně dobře se dá do filmu ponořit, nesmát se mu, nepřemýšlet jestli to není příliš patetický a nechat se pohltit.... Kdyby mě ten film tak nepřekvapil stylem, tak mu to panbíčkaření nebudu úplně odpouštět.... Nejkrásnější na mém zážitku je skutečnost, že jsem ve stejný den viděl i Tarrův film Turínský kůň. Myslím si, že tématem si jsou něčím dost blízké. Každopádně si vždycky raději zvolím Tarrovu bezútěšnou vizi, Tarrův styl a ten magický zážitek z projekce. Vedle Tarra působí Malickova představa, jak se všichni nakonec v nebi budeme objímat, dost chabě.

Chtělo by se použít buranské fráze: "To dokážu taky,,," - Tohle je ublížený homevideo, kde Kim Ki-duk, obnažuje svojí zranitelnou dušičku a zároveň se stylizuje do hlubokého umělce, který se sebou vede dialogy. Já v tom vidím především neuvěřitelně narcistické pozérství. Možná, že Kim Ki-duk chtěl ukázat, že je vlastně velmi jednoduchej. Ale mě je to jedno. Ať se klidně stylizuje do ubrečený holky, ale očekávám, že co vypustí z pusy bude mít alespoň hloubku. Banální a patetický tu bylo všechno, včetně různejch metafor a příšerného závěru. Od Kim Ki-duka jsem toho viděl maličko a je to dlouho, nebyl jsem nespokojený, ale tohle mě docela odradilo od toho se pouštět do nějakého hlubšího zkoumání jeho tvorby. Nečekám, že by to vypadalo takhle, ale autor mě štve.

Rodriguez natočil přeplácanou a nefunkční ptákovinu Machette. Jason Eisner se snažil o to samé a povedlo se mu to. Somrák s Brokárnou je jednak sadistická zvrácenost a taky velmi inteligentně natočený film. Všechno funguje perfektně, stylizace (práce s kamerou, barvy, postavy) je úžasná, kvalitní narativ. Celkově je to neuvěřitelně zábavná podívaná. Nedoporučuji lidem, kteří mají pocit, že by je mohlo pohoršit upalování školáčků. Pak o mě říkají, že jsem zvrácenej úchyl.

??? Tak co to bylo? Bondovka? Thriller? Akční jízda? Rodinná komedie? Film o dospívání? Komedie o teenage holkách jak balí kluky? Béčková řežba? Tenhle film neustále osciloval mezi různými tvary a nedokázal mě nijak uspokojit. Některé akční sekvence byly působivé, hudba byla dobrá, ale dohromady to naprosto selhává.

Překvapuje mě poměrně nízké hodnocení, když při projekci se smíchem otřásal Thermal... Ale njn - "vždyť je to jen komediální horor se zálibou v béčkových kořenech". Jenže tohle prostě funguje. Geniální jízda, je to neuvěřitelné zábavné - já nevím, co chtít víc.

Pustá krajina jako metafora pro vykreslení samoty dvou výjimečných osůbek a jejich individuální selská filozofie?? Není to brutální dokumentaristické klišé? Ještě že to má ty pseudoumělecké pozérské básničky - kdyby náhodou někoho napadlo, že je to dobrý film, tak tenhle prvek ho probere.

Martin Donovan je sympaťák a já fakt chtěl, aby se debut dvorního herce Hala Hartleyho vyvedl, A on se velmi vyvedl. První půlka jakoby nezapadala, do celého seriálu, střet Morse a Donovana je velmi zábavný. Donovan přistupuje k dialogům s citem a vytváří svou poetiku. Asi to není jednoznačně dokonalý film, ale je to film, který mě ohromně potěšil.

Jako kdyby Godard měl natočit epizodu seriálu Office. Pro mě to o trapnosti a češství hovoří mnohem lépe než třeba Homolkovi (které teda nemusím) a snad má leccos společného s raným Formanem a Passerem, které aktualizuje a umísťuje do současnosti. Geniálně to vystihuje přesně to, co mě vždycky strašně vytáčí. Proti jiným filmům Petra Marka je to trošičku popíkovější, ale nesmírně zábavné.

Tak konečně mám za sebou maraton Twin Peaks zakončený tímto filmem. Twin Peaks jsem viděl už kdysi předtím, ale unikly mi poslední díly. Lynch zde prezentuje nádherný a bizarní vesmír fantazie, absurdnosti a šílenství. Seriál je naprosto strhující, silný a má neuvěřitelné vlastní kouzlo, ale nikdy nebyl důstojně zakončen a spoustu otázek zůstalo. Člověk se pak logicky upíná k tomuto filmu. Čeká odpovědi, přestože tuší, že tohle mělo jen odstartovat něco nového. Pokračování konce seriálu bylo ve filmu jenom nenápadně nakousnuto a já bych uvítal, kdyby Lynch někdy dal dohromady ten pětihodinový sestřih. Tohle se prostě neomrzí a přestože Lynch je vlastně taková pěkně zabalená popíková "alterna" pro středoškoláky, kteří "objevují svět", tak mu nelze upřít talent, kreativitu a schopnost vytvořit vlastní velmi intenzivní atmosféru. Mě to osobně hrozně baví. Ta rozbitost narativní osnovy je vlastně kouzelná, Jednotlivé části se neuvěřitelně liší - jako by se něčím stále připomínala televize a tedy kořeny Twin Peaksu (viz první záběr filmu). Paradoxně nejfilmovější se pak stává část odehrávající se v Twin Peaksu. Divák nemá pokoj, je neustále provokován, vyrušován, maten. Pravidla hry se v průběhu mění. V jeden moment vidíme postavy převážně v celcích v křiklavém oblečení, groteskní pózy, nepřirozené herecké projevy a v druhý moment poznáváme důvěrně známý svět městečka skrze detaily a úchvatný herecký projev Sheryl Lee, který zobrazuje vnitřní peklo postavy. Zdánlivě nesnesitelné scény do sebe pohltí a člověka pak strašně mrzí, že tímhle to všechno končí....... Ještě se přidám do diskuze "se seriálem / bez seriálu". Samozřejmě že film sám o sobě vytváří jednotný celek, který je sám o sobě podobně pochopitelný jako nepochopitelné Lynchovy filmy. Nicméně film se neustále vztahuje k seriálovému kontextu. Tahle intertextuální rovina není problematická kvůli pochopení filmu, ale výrazně prohlubuje zážitek, A vůbec.. Jaký je důvod, že se někdo odmítá kouknout na seriál?

úchvatný a hluboký zážitek. Tykwer i nadále experimentuje s formou. Netušil jsem ovšem, že mě tak intenzivně pohltí vnitřním světem svých postav. Celým filmem prostupuje ohromná citlivost k postávám, k tématu i k hloubce filmu. A k tomu jako bonus je jeden sen prakticky učebnicový příklad z Freudova Výkladu snů, či spíše bych si dovolil tvrdit, je jakousi velmi zábavnou a poučenou parafrází.. To potěší. :)